S Kocábem si už 25 let dlužíme, že napíšeme operu, přibližuje nový projekt textař Horáček

Jste dychtící po poznání, letos vás čekají další státnice. Hodláte ve studiu historie umění dál pokračovat?

Čtěte také

Dcery klaunů v jednom představení. Pantomima mě fascinuje, říká Vanda Hybnerová o hře Slávy dcery

No, rozmýšlím se. Mám totiž mnoho dalších povinností, mnoho dalších nápadů a plánů. A taky dluhů. Protože už 25 let si navzájem s Michalem Kocábem dlužíme to, že spolu napíšeme operu. Tím vyvrcholí naše snažení, u mě se slovy, u Michala s hudbou. Začali jsme pomalu krůček za krůčkem, je to dost obtížný.

No a pak jsem přijal laskavou nabídku ČRo Dvojka – každý týden v 10 hodin dopoledne v sobotu mám takový hodinový pořad, který se jmenuje Hudební svět Michala Horáčka. A tam vzpomínám na to, co mě během 70 let v hudbě provázelo. Nejen mě, ale i posluchače.

Kde se ve vás vzala ta ambice napsat spolu s Michaelem Kocábem operu?

Říkali jsme si to už dávno. Možná, že tím začátkem bylo dílo, které se jmenuje Odysseus a které na sklonku 80. let prezentovala Laterna Magika. Už se na tom v té uvolňující se době mohli podílet báječní tvůrci, kteří ne všichni předtím směli. Bylo to nesmírně úspěšný, program měl tři tisíce repríz nejen u nás doma, ale po celém světě. A Michal Kocáb mě tenkrát přinutil, abych to napsal starořecky, což byl trochu problém. A teď to bude česky, tak to budce snazší. Bude se to jmenovat, a to se váže právě k mým studiím dějin umění, Vyhnání ďáblů z Arezza.

Čím vás zaujal tento obraz italského malíře Giotto di Bondoneho?

Je to soubor asi 36 fresek, z nichž většina je dochovaná, jsou zajímavé tím, že jak jsou staré, tak jsou vlastně supermoderní... A jeden z obrazů se jmenuje Vyhnáním ďáblů z Arezza. Je to udělaný bez perspektivy, umělec se soustředí nikoliv na pravdu pohledu, ale na pravdu smyslu. To se mi vždycky zdálo zásadní. Je to taková rovnou celá scénografie.

Čili je to duchovně laděná opera. Jsou to podobné děsy, se kterými se potýkala společnost ve 13. století, anebo tady vymítáme dnes jiné ďábly?

No, to je zajímavá otázka. Přece jenom nechci tvrdit, že vím, s čím přesně se potýkala společnost konce 13. století. Je v lidské povaze, že se obáváme, že se naše plány zhatí a že zkrátka někdo k tomu přispěje, nějaká nečistá síla. Nicméně pak se vyjevilo v dnešních dnech, že je odkud vyhánět ďábly. Jistě, že to bude mít duchovní základ, ale také, řekl bych, dokumentární. Jsme svědky toho, že je potřeba vyhnat ďábly z Ukrajiny. To je naprosto nezbytný. A to, že se tam ruská armáda chová ďábelským způsobem, o tom nemusíme snad ani přesvědčovat.

Čtěte také

Cirk La Putyka uvádí nové představení Horáček GEN XYZ. Soutěžte s námi o vstupenky!

A myslím si, že i Ukrajinci nám dali velikou inspiraci k tomu, jak se stavět proti zlu, které se zdá být nepřemožitelné. Příběhy, které se tam staly, které k nám pronikají přes Twitter a jiné sociální sítě, svědčí o tom, že je to generace lidí, která bude navždy víc než jenom spoluobčany. Když s někým bojujete někde v Bachmutu půl roku a přežijete, tak máte nejen na co vzpomínat, jste něco jako bratři, opravdu. A takové momenty se určitě do opery dostanou.

Jak jste daleko? Už víte, kdy by měla být opera uvedena?

Jsme asi v polovině příběhu, tak víme generálně, kam to má směřovat, ale jdeme také obraz od obrazu, aby bylo zřejmé, co mám dělat jako libretista nebo textař, a Michal Kocáb jak sklene hudbu. Aby to mělo dramatické oblouky, náležitosti, které má mít kus, který prezentujete na jevišti. Samozřejmě, že bychom chtěli, aby to bylo v nějakém krásném divadle, ale to teprve uvidíme. Napřed to musíme udělat.

Jak se Michal Horáček ohlíží za svou kariérou? A o čem je projekt Horáček GEN XYZ v Cirku La Putika? Poslechněte si celý rozhovor.