Zhudebňuje Labyrint světa, hrál i v Carnegie Hall. „V Americe mi lidé nevěřili, že jsem ten ‚gypsy‘ z pohádek,“ usmívá se klavírista Kačo

19. květen 2022

Vyrůstal v rodině s dvanácti dětmi. Vystudoval prestižní americkou školu Berklee. „Poprvé jsem slyšel vážnou hudbu na konzervatoři. Když mi pan profesor zahrál Chopina, byla to láska na první poslech. Změnilo mi to život,“ říká klavírista a skladatel Tomáš Kačo. V jakém stavu je, když improvizuje? A odráží se romský původ v jeho hudbě? 

V Americe je asi úplně jedno, jestli jste Rom nebo ne. Na Berklee jste to asi vůbec nevnímal.

Tam to byla strašná výhoda. Bylo to pro ně exotické. Spousta lidí mi ani nevěřila, že to existuje, protože to znali jen z pohádek. Byli úplně bez sebe, že znají někoho, kdo je gypsy.

V naší škole je to o kulturách. Čím jinější, odlišnější jste, tím jste zajímavější. Hudba a kultura jsou zajímavější. To bylo bohatství té školy a je to i bohatství Ameriky.

Tomáš Kačo, klavírista

Vaše improvizace zní někde na pomezí klasiky, jazzu, klidně bych tam někde slyšela i cimbál. Mám bujnou fantazii?

Nemáte, slyšíte to dobře. Nedělám to záměrně – způsob improvizace, ať je to na jakýkoli nástroj, se odvíjí od toho, jaký hudební žánr máte nejvíce naposlouchaný. Tím se improvizace formuje. Pro mě je to klasická, jazzová, a romská hudba. V posledních letech se víc a víc do mého spektra vnímání a prohlubování hudebních žánrů přidává i současná a popová hudba.

Sedíme tu u kvalitního nástroje. Když jste ale dělal přijímačky na Berklee, u žádného extra dobrého klavíru jste neseděl…

Byl to elektrický keyboard, u kterého navíc nefungoval pedál. Ale člověk musí z každé věci udělat to nejlepší. Udělal jsem to, co jsem mohl. 

Hrál jsem asi minutu nebo dvě, pak jsem se zastavil, nešlo to. Bolelo mě to za tu hudbu, protože si nezaslouží, aby byla hraná na takový nástroj za pár korun. A to jsem jim řekl.

Napsal jste skladbu Labyrint světa a ráj srdce 2023 k výročí knihy Jana Amose Komenského. Je to pro interpreta štěstí, dostat takovou objednávku?

Byla to velká výzva. Je to zatím největší kompozice, kterou jsem napsal. Bude to celovečerní koncert, zhruba 60-70 minut hudby.

Komenský v Labyrintu světa odpovídá na otázky, které jsou aktuální i dnes.
Tomáš Kačo

Když jsem tu zakázku dostal, dostal jsem i velkou masivní knihu. A je to velmi překvapivé čtení. Čím jsem starší, nalézám odpovědi na otázky, které jsem si pokládal, když jsem byl mladší. Když mi bylo osmnáct, zamiloval jsem se a někdo mi zlomil srdce, nevěděl jsem, co s tím mám dělat. Jak to pojmenovat, jak emoce fungují.

A na tom čtení bylo zajímavé to, že i když ta kniha byla napsaná před 400 lety, Komenský to tam všechno popisuje. Všechny otázky tam zodpověděl, navíc poeticky. Vztahy mezi lidmi i emoce byly úplně stejné jako dneska. Otázky, které řešíme dnes – třeba soutěživost, proč se krade, proč existuje rasismus, různé dennodenní trable – byly i tehdy velmi aktuální.

Čtěte také

V posledním rozhovoru jste mi řekl, že jste nesmírně sebekritický a že se nerad posloucháte. Jak to děláte, když skládáte?

Samozřejmě musím všechno zapisovat do not pro orchestr. Všechno píšu do hudebního programu, který má funkci to přehrát. Ale nepřehrávám si to. Když mě něco napadne, pokračuju v té skladbě.

Kdysi jsem si to přehrával, ale když jsem třeba na šedesáté minutě a chci si to poslechnout od začátku, je to hodina sezení a poslouchání. Člověk ztratí hodinu času posloucháním toho, co napsal. To moc nejde. Snažím se to tlačit dopředu a pak si to po částech poslechnout, upravit a dodělat do detailu.

Jaké pro něj byly začátky v malém bytě s dvanácti sourozenci? A mluví se svými dětmi romsky? Poslechněte si celý rozhovor.

autoři: Lucie Výborná , agf

Související