V Lublinu koupíte cebularz na každém rohu, ten jejich je prý nejlepší. Recept na něj není složitý a uchovává židovskou tradici
Před rokem 1939 tvořili židé více než třetinu obyvatel polského Lublinu. Ve městě kvetla židovská kultura, vzdělanost, umění nebo třeba gastronomie. Druhá světová válka tyto tradice přervala. Židovské dědictví ale zcela nevymazala. To přežívá třeba i v pekárnách nebo domácnostech, například v podobě takzvaného cebularze.
Začalo to jako jednoduché, rychlé a levné jídlo, které si mohli dovolit i ti nejchudší obyvatelé jednoho východopolského města. Obliba cebularze ale dávno překročila hranice Lublinu a dnes ho jedí po celém Polsku.
Nejlepší je ten náš!
Přesto lublinští tvrdí, že u nich chutná nejlépe. Cibulový koláč, kynutou placku s cibulí a mákem popisuj pekařka Marta: „Je to dávný židovský pokrm, který vznikl tady u nás, v Lublinu. Poprvé ho upekli v podzámčí, takže přesně tady, kde se teď nacházíme. A rychle získal na oblibě. Nejen díky tomu, že dobře chutná, ale že je taky levný.”
Marta peče cebularze už déle jak deset let. Jak říká, recept vůbec není složitý: „Je to obvyklé kynuté těsto, takže potřebujete mouku, vodu, sůl, droždí. To tvoří ten koláč a navrch patří najemno pokrájená cibule a mák. Pak se to celé dá trouby. V minulosti ho pak židé prodávali jednoduše na ulici.“
Zvyk pouličního prodeje cebularze přetrval dodnes, hlavně díky turistům. Dodnes jsou v historickém centru Lublinu dřevěné malé dřevěné stánky, na jejichž pultech přes prosté slané koláčky není vidět dřeva. Fungují ale jen v turistické sezóně.
Čtěte také
K dostání je všude
I mimo sezónu je ale možné cebularze koupit ve většině lublinských restaurací, bister a snad ve všech pekárnách ve městě. A jak tomu tak bývá, všichni tvrdí, že pečou ty nejlepší. Říká to i Marta z pekárny Grela: „U nás je nejlepší. Naše pekárna má certifikát s ochrannou regionální známkou. A cebularze tu jsou hodně žádané. U místních i u turistů.“
Jak potvrzuje, cibularze taky dobře chutnají s pivem. Zatímco všude jinde je možná známější a oblíbenější kombinace klobásy a piva, tak tady v Lublinu je to právě cebularz a pivo.
„Nejlépe chutnají ještě teplé. Mnozí si ho pak kupují k pivu, k naší lublinské Perłe. Jinak je to taková svačinka. Pečeme samozřejmě různé druhy a různé velikosti, podle potřeb. Někdo che jen koláček, někdo má větší hlad,“ dodává paní Marta.
Během návštěvy je to nutnost
Cebularze má ráda například Anka, kterou potkávám na náměstí pod Lublinským zámkem. Anka z Lublinu pochází, už 13 let ale žije ve Velké Británii. Do Lublinu přijela na dovolenou za rodinou. „Mám ho moc ráda. Je to naše lublinská tradice. Když jsem v Londýně a čekám návštěvu z Polska, tak je peču. Do Lublinu jsem přijela minulý týden. A tady je koupíte všude. I na starém městě. Tak jsem si samozřejmě včera dala,“ směje se Anka.
Čtěte také
Ne všichni ho ale kupují s takovou chutí: „Jsem vegan a většinou nevím, jak ten cebularz připravují. Chutná dobře, ale musím vědět, že tam není žádný živočišný tuk,“ říká opatrně mladý muž s kelímkem kávy v ruce, který kolem pekárny taky akorát prochází.
Podle ankety polského Radia Zet z roku 2021 je až 18 procent Lubliňanů vegetariány či vegany. Mohlo by se zdát, že cebularz je pro ně perfektní jídlo, ale asi tomu tak není.
Související
-
Na pivní svařák jsou v Polsku hrdí. Má pěnu i říz, ale voní po hřebíčku a pomerančích
V Polsku patří svařené pivo k nejoblíbenějším nápojům na zahřátí. V jednom z wroclawských minipivovarů se i nedůvěřivý český konzument může přesvědčit, jak chutná.
-
V dominikánském klášteře v Lublinu začaly dějiny sjednocení. Unii rozbila katolická protireformace
Myšlenkou evropské integrace se zabývali mnozí státníci a mezi nimi i diktátoři. Málokde ji ale dokázali uskutečnit ve prospěch lidí žijících na společném území.
