V Izraeli zabit vůdce Hamás, v Čechách se mluví o podplácení, podvodech s bankomaty a o zákoně o zásluhách Edvarda Beneše o stát.

Přehled příspěvků

Hana Hikelová: Senátoři zamítli zákon o zásluhách Edvarda Beneše o stát. Budeme o tom diskutovat se senátory Jaromírem Volným a Jaroslavem Doubravou.

Izraelští vojáci v pondělí ráno v Gaze zabili duchovního vůdce palestinské radikální skupiny Hamás šajcha Ahmada Jasína. Situace na Blízkém Východě se tak značně vyostřila.

Asi největší pokus o podvod s bankomaty a s platebními kartami odhalila tento týden Česká spořitelna. V několika pražských bankomatech našla zařízení na kopírování karet.

Český fotbal prožívá další skandál, který je spojen s údajným uplácením a ovlivňováním výsledků. Celá kauza, která se měla odehrát po utkání Baníku Ostrava v Plzni je ale zatím hodně nejasná.

To jsou některé události prvního jarního týdne roku 2004. Pohled na ně vám nabídneme v následujících minutách. Hezký sobotní podvečer ve společnosti Radiožurnálu vám přeje Hana Hikelová.

Zákon o zásluhách Edvarda Beneše o stát

Hana Hikelová: Edvard Beneš se zasloužil o stát. Takové je znění zákona, který tento týden zamítli senátoři. Na tahu je tedy znovu Poslanecká sněmovna. Té se nyní zákon vrací k projednání. Názory na schválení takového zákona jsou protikladné. Co ale vlastně ví mladá generace o druhém českém prezidentovi Edvardu Benešovi? Na to se středoškoláků ptala Blanka Číhalová.

Projevy středoškoláků: Zásluhy, no jediný, co udělal, tak jsou ty dekrety vlastně, to, co o něm vím. A ty se chtějí zrušit.

Vím, že emigroval a že se pak vrátil, tak myslím, že byl významnej, ale nevím přesně čím.

Blanka Číhalová: Máte představu, víte čím se zasloužil Edvard Beneš o český stát?

Projevy středoškoláků: Ne, nemám.

Já nevím, já myslím, že to byly ty dekrety po válce, po pětačtyřicátém, s tím odsunem těch Němců.

Já teda nic konkrétního o tom úplně nevím, ale Benešovy dekrety jsou docela známé a teďko hodně diskutované, že jo. Jestli to bylo prostě dobře, jak to bylo, ale jinak, jinak fakt moc nevím.

Hana Hikelová: Zákon o zásluhách Edvarda Beneše o stát je i tématem následujících minut. Ve studiu jsou teď se mnou dva senátoři, Jaromír Volný z ODS. Hezký den.

Host (Jaromír Volný): Dobrý den.

Hana Hikelová: A Jaroslav Doubrava z KSČM. I vám hezký den. Podle názoru některých senátorů nelze zákon o Benešovi přijmout, protože by byl v rozporu s Listinou základních práv a svobod. Proč by měl být v rozporu, pane senátore Volný?

Host (Jaromír Volný): Je to proto, že zákon podle slovníkové definice má vlastně tři atributy. Jednak určuje poměry a jednání ve společnosti, jednak je právně závazný a jednak musí být přijat kompetentní autoritou. Podíváme-li se na ty první dva atributy, tak slova, že Edvard Beneš se zasloužil o stát, žádné poměry a jednání ve společnosti neurčují. To je politická deklarace, která nepatří do zákona, patří do případného usnesení Parlamentu nebo jednotlivých komor a podobně. To, na co se ptáte, souvisí s tím druhým atributem zákona, to znamená, že je právně závazný. Pokud tedy takovýto zákon bude přijat a pokud obsahuje jenom jednu tuto větu, no tak samozřejmě by se věta, že Edvard Beneše se zasloužil o stát se stala právně závaznou a to i pro ty, kteří by tento závěr nesdíleli, kteří by si mysleli, že Edvard Beneš se o stát nezasloužil. No a protože Listina základních práv a svobod říká, že každý může svobodně vyjadřovat své názory a že potlačení této svobody projevu je možné pouze zákonem a z důvodů, kdyby byla ohrožena bezpečnost, zdraví, morálka a podobně a žádný z těchto důvodů zde není na místě, tak se domnívám, že přijetí této deklarace v zákonné formě by bylo rozporu i s Listinou základních práv a svobod.

Hana Hikelová: Pane senátore Doubravo.

Host (Jaroslav Doubrava): To je sice hezké, já do posledního písmena souhlasím s tím, co řekl kolega, kdyby tady nebylo jedno kdyby. Ona totiž naše, náš právní řád už obsahuje zákon o jedné větě a říká, že Tomáš Garrigue Masaryk se zasloužil o stát.

Hana Hikelová: Zákon z roku 1930.

Host (Jaroslav Doubrava): Je to naprosto stejný zákon a tam jaksi porušení zásadních práv a svobod porušeno nebylo?

Host (Jaromír Volný): No, k tomu mohu říct to, že tehdy samozřejmě Listina základních práv a svobod ještě neexistovala, ale mám-li se vyjádřit k zákonu o zásluhách T.G.Masaryka, tak je to podle mě stejné formálně právní pochybení, jako nyní navrhovaný zákon o zásluhách Edvarda Beneše s tím, že ten zákon je na tom o něco lépe, protože obsahuje ještě jeden odstavec paragrafu tohoto zákona, který má normativní charakter, to znamená aspoň ukládá povinnost vytesat tato slova do kamenné desky obou tedy komorách Parlamentu, ale samotné zařazení věty, že T.G.Masaryk se zasloužil o stát do paragrafu 1 přináší stejné formálně právní problémy, jako tato věta o Edvardu Benešovi a spíše by měla být preambulí takovéhoto zákona a nikoliv jeho tedy paragrafované části.

Hana Hikelová: Historik Zdeněk Kárník tvrdí, že motiv snahy o přijetí takového zákona je jasný. Dost záměrně se podle něj šíří pochybnosti o Benešově osobnosti a děje se tak v neprospěch českého státu. Jde tedy o snahu takovému vývoji čelit. Další historik Antonín Klimek říká, že je to ze všeho nejvíc snaha vzkázat za hranice, že poválečné dekrety jsou neměnné a tuhle účelovou personifikaci historie si Beneš, alespoň podle historika Klimka, nezaslouží. Jde o účelovou personifikaci, pane Doubravo?

Host (Jaroslav Doubrava): Tahle otázka myslím, že byla nejlíp odpovězena panem kolegou Hadravou z Unie svobody. Prohlásil, že poslanci tímto zákonem chtěli říct, že Benešovy dekrety se zasloužily o stát. Ano, já jsem přesvědčen o tom, že Benešovy dekrety se zasloužily o stát a jsem ovšem přesvědčen i o tom, že tímhle okamžikem kolega Hadrava jako místopředseda Unie zpochybňuje prohlášení všech parlamentních stran, které se přihlásily k nedotknutelnosti Benešových dekretů.

Hana Hikelová: To znamená, že podle vás zákon o Benešovi je kvůli Benešovým dekretům, jestli tomu dobře rozumím.

Host (Jaroslav Doubrava): Já jsem, já jsem dokonce.

Hana Hikelová: To znamená, že nejde o jeho zásluhy, které měl při vzniku Československa.

Host (Jaroslav Doubrava): Ne, ne, ne. Já jsem přesvědčen o tom, že prezident Beneše měl , neměl menší zásluhy o vznik našeho státu, než prezident Beneš, Štefánik a další, kteří kolem TGM jaksi v té době působili. O čem jsem ale stejně tak přesvědčen, je právě, že zamítnutí tohoto zákona je právě úlitbou sudetoněmeckému Landsmanschaftu těm krajanským spolkům, které volají po zrušení Benešových dekretů a myslím si, že je to svým způsobem i ústup z toho pevného stanoviska, které deklarovala třeba paní kolegyně z ODS a já jsem ji velmi za to vděčen, protože deklarovala to, že Benešovy dekrety jsou prostě neměnnou naší legislativy.

Hana Hikelová: Pravdou je, že k odmítnutí normy vyzval senátory předseda sudetoněmeckého krajanského sdružení Berndt Posselt, hrálo to nějakou roli v tom rozhodování Senátu?

Host (Jaromír Volný): Já si myslím, že nehrálo, protože senátoři se většinou teda podle mého názoru rozhodovali z té formálně právní stránky, jak jsem o ní tady mluvil a pokud se rozhodovali i z jiných důvodů, bez ohledu na to, že by to nemělo být v zákoně, tak je to prostě jejich přesvědčení. Já se nedomnívám a nemám takové zprávy od kolegů, že by toto hrálo nějakou roli.

Hana Hikelová: Nemáte pocit, pánové, že jsme se teď ale dostali do takové zvláštní situace, protože když bude zákon odmítnut, tak to zejména v Německu a v Rakousku některými sdruženími bude bráno jako vítězství? Na druhou stranu, když bude přijat tak přece jenom ty názory, které jsou proti tomuto zákonu, mají také svou váhu. To znamená, že teď v podstatě asi úplně ideální řešení ani neexistuje.

Host (Jaroslav Doubrava): Já jsem přesvědčen o tom, že to bude tentokrát Sněmovna, která projeví svoji moudrost a přehlasuje naše hlasování, naše rozhodnutí senátní a že tento zákon nakonec přece jenom jaksi přijde v platnost právě kvůli té deklaraci teda toho, že si stojíme za Benešovými dekrety.

Host (Jaromír Volný): Já mám pocit, že bychom se neměli dívat aspoň z tohoto úhlu pohledu ne, co tomu řeknou nebo neřeknou v zahraničí, ale měli bychom se řídit vlastním svědomím, citem, právním vědomím a podobně. Takže já bych to takto neviděl, já nebudu mít pocit a jako navrhovatel toho aby tady ten zákon byl zamítnut a jako ten, kdo pro to hlasoval, že bych já způsobil nějaké zahraničně politické komplikace v této věci.

Hana Hikelová: Pane senátore Doubravo, když se v roce 30 schvaloval zákon o zásluhách, který už jsme zmiňovali, zákon o zásluhách Tomáše Garrigue Masaryka o stát, komunističtí zákonodárci označovali Masaryka za nepřítele proletariátu a Beneše za jeho pokračovatele. Čím tom, že komunisté svůj názor na Beneše takto radikálně změnili?

Host (Jaroslav Doubrava): No, radikálně změnili. Asi mí předchůdci měli podstatně víc zkušeností s touto dobou, než já, protože pravda je,že za Masaryka se do dělníků střílelo, já to, samozřejmě tím neříkám, že to byl Masaryk, kdo střílel a tak dál, na tom, prostě ta doba byla úplně jiná. Já myslím, že my tím vývojem a těmi lety ty naší práce jsme prostě došli k tomu, že je to přece jenom trošku jinak, na tom nevidím nic špatného.

Host (Jaromír Volný): Samozřejmě do jisté míry je v tom rozpor, protože jestliže někdo desetiletí označuje Edvarda Beneše za prostě buržuu a přisluhovače kapitalismu a za to, kdo škodil dělnické třídě a podobně, tak ta změna postoje samozřejmě tady je.

Host (Jaroslav Doubrava): Já bych jenom uvedl na pravou míru jednu věc. Kolegyně Gruntová, která sice je na naší kandidátce a která je podepsána i pod návrhem tohoto zákona, není členkou komunistické strany, pozor.

Hana Hikelová: Dobře, ale komunisté podporovali přijetí tohoto zákona.

Host (Jaroslav Doubrava): Samozřejmě.

Hana Hikelová: Pane senátore Doubravo, bude KSČM v budoucnu prosazovat nebo usilovat o to, aby byl takto oceněn za zásluhy o stát nějaký z dalších prezidentů?

Host (Jaroslav Doubrava): To já vám těžko v tuhle chvíli mohu říct, jestli , je i otázka, jestli některý z dalších prezidentů se opravdu o ten stát zasloužil tak, jako právě tito dva, protože samozřejmě, jestliže mluvíme, že se zasloužili o stát, pak vnímáme tuto otázku jako vznik našeho státu a každý.

Hana Hikelová: Nicméně ten zákon právě není, že se zasloužil o vznik státu, jsou to zásluhy o stát.

Host (Jaroslav Doubrava): Já jsem včera měl rozhovor s naším panem předsedou Senátu a ten mi , se mě snažil přesvědčit o tom, že nemůžeme koukat na literu zákona, ale musíme se dívat na jeho duch, takže ducha, teda, takže já znova říkám, já tento návrh zákona vnímám jako ocenění zásluh o vznik našeho státu a žádný další prezident už nemůže říct, že byl u vzniku českého státu.

Hana Hikelová: To znamená, že můžete vyloučit, že by KSČM v budoucnu navrhovala ocenění některého z dalšího prezidentů.

Host (Jaroslav Doubrava): Ne, to samozřejmě vyloučit nemohu, ale mohu říct, že předpokládám, že ne.

Host (Jaromír Volný): No, to je právě jedna z otázek, která některé kolegy vedla k tomu, že nepodpořili zákon i z jiných, než z těch formálně právních důvodů. Oni právě říkali, že by tady byla určitá devalvace takovýchto zákonných ustanovení nebo zákonů, protože za nějakou dobu může někdo navrhnout, aby se přijal zákon o tom, že také Václav Havel se zasloužil o stát, pak může přijít návrh na to, že aby také Václav Klaus, aby bylo uzákoněno, že Václav Klaus se třeba zasloužil o stát. Pokud tady mám vlastně komunistického spolu diskutujícího, tak komunisté by možná prosazovali i to, že i jejich prezidenti se zasloužili o stát, takže vlastně nastalo by kontinuální případné přijímání zákonů o tom a diskuse a sváry, ať už na veřejnosti nebo v Parlamentu, který z prezidentů se zasloužil o stát a který se o stát nezasloužil a i z tohoto důvodu si myslím, že pokud zůstane u toho jediného zákona, že T.G.Masaryk se zasloužil o stát, tak že by to bylo jedině dobře.

Host (Jaroslav Doubrava): Tak já bych klidně snesl i myšlenku, že by zůstalo u dvou zákonů.

Hana Hikelová: Říkají dva senátoři, Jaromír Volný z ODS a Jaroslav Doubrava z KSČM. Pánové, já vám děkuji a těším se opět někdy na slyšenou.

Host (Jaroslav Doubrava): Na shledanou.

Host (Jaromír Volný): Na shledanou.

Zabit vůdce Hamásu

Hana Hikelová: Izraelští vojáci v pondělí ráno v Gaze zabili duchovního vůdce palestinské radikální skupiny Hamás šajcha Ahmada Jasína. Jasín je nejvyšším palestinským radikálem, pro jehož likvidaci se Izrael rozhodl. Reakce, odsuzujícího smrt se ozvaly z mnoha koutů světa, od Evropské unie až po Írán. Spojené státy v prvních reakcích na zavraždění šajcha Jasína odmítly to, že by o přípravě útoku na zakladatele Hamásu věděly, i to, že by se na něm podílely. Vyzvaly, aby každý v regionu udělal krok vzad a snažil se zachovat klid. Po prvním zaváhání se ale Washington opět pevně postavil za Izrael a nastavil hruď proti útokům na svého chráněnce. Více od severoamerického zpravodaje Miroslava Konvaliny.

Miroslav Konvalina: Bílý dům v reakci na zabití šajcha Ahmada Jasína vydal nejprve prohlášení, že je hluboce znepokojen tímto incidentem. Pak se ale ujal slova sám prezident Bush, který zopakoval výroky z reklam, které běží bez ustání v americké televizi. Že Izrael má právo na sebeobranu. Spojené státy asi vědí, co Izrael dělá, ale když spojenec zajde příliš daleko, kroky k uklidnění situace následují vždy až s určitým odstupem. Prezident Bush vyšle až příští týden na Blízký Východ svůj tým a při nadcházejících schůzkách s izraelským premiérem Šaronem a egyptským prezidentem v Bílém domě řekne, že je třeba zajistit mírový proces v regionu. Podobně nacvičený scénář se opakuje v Radě bezpečnosti. Arabské země vždy předloží rezoluci, odsuzující postup Izraele, načež Američané namítnou, že nezmiňuje kritiku Palestinců a použijí právo veta. Tak se stalo i nyní. Jedinou změnou bylo tentokrát to, že protiizraelskou rezoluci přijal jiný orgán OSN, a to komise pro lidská práva. Stalo se tak zejména proto, že v této komisi nemají Američané, na rozdíl od Rady bezpečnosti, právo veta.

Hana Hikelová: U telefonu je teď politolog Petr Robejšek z Mezinárodního institutu pro politiku a hospodářství v Hamburku. Hezký den.

Host (Petr Robejšek): Dobrý den.

Hana Hikelová: Slyšeli jsme příspěvek Miroslava Konvaliny. Pane Robejšku, jaký je váš názor na americké veto v Radě bezpečnosti?

Host (Petr Robejšek): Tak já si myslím, že kolega Konvalina popsal velice přesně, že se jedná skutečně o americkou reakci na chování přítele, který je v nouzi. Zároveň Američanů samotní nemají příliš velkou možnost operovat nějak jinak.

Hana Hikelová: Jinak než Spojené státy se k zabití Jasína postavila Evropská unie, když tvrdě odsoudila atentát na vůdce militantního hnutí Hamás. Ještě před pár dny po atentátech v Madridu byla celá Evropa odhodlána tvrdě bojovat s terorismem. Je ale evidentní, že Evropa je proti boji spojenému s násilím.

Host (Petr Robejšek): Evropa má obrovské potíže. Jednak vůbec dosáhnout jednoty, ať už to je tak jednoznačná otázka, jako je jak zacházet s terorismem a potom rozhodnout se použít násilí, i když se jedná vlastně o jedinou možnost, jak s teroristy zacházet. To je velikánský problém, který má i dalekosáhlé důsledky v souvislosti s plánovanou společnou evropskou bezpečnostní politikou.

Hana Hikelová: Je z toho nějaká cesta ven, z toho rozdílného postoje Evropské unie a zejména Spojených států?

Host (Petr Robejšek): Já si myslím ne, já si myslím, že dnes dělá politiku ten, který jedná a jednání schopné jsou vlastně jenom Spojené státy. Evropská unie je příslušná k řečnění, k pochybám a k upozorněním, ale ve skutečnosti diplomacii neprovádí.

Hana Hikelová: V této souvislosti mě napadá taková otázka. Mluví se o evropské společné bezpečnostní politice. Jak může ta evropská bezpečnostní politika narážet na případné aktivity Severoatlantické aliance?

Host (Petr Robejšek): Nesporně už pokud jde o samotné základy bezpečnostní politiky, to znamená tedy to řekněme zbraně, dochází samozřejmě k určitým dubletám, respektive budoucí evropská bezpečnostní politika vlastně tyto nástroje nevlastní a musí je odkázat z větší části na prostředky Aliance, Severoatlantické aliance, no a potom i už ten zmíněný problém, že Evropané vlastně nejsou schopni se , když jde o to, opravdu použít násilí, dosáhnout nějaké shody.

Hana Hikelová: Vraťme se teď na Blízký Východ. Vy jste v úterý v našem vysílání řekl, že to, co se stalo, vyvolá explozi nenávisti, ale poté, co se uklidní, tak se dostaví ty pravé důsledky. Byl zabit starý zatrpklý duchovní vůdce, který reprezentoval určitou epochu, jeho následník bude jiný a po čase bude mít možná volnější ruce, dělat jinou politiku. Jaké varianty jiné politiky se podle vás od Hamásu dají nyní očekávat?

Host (Petr Robejšek): No tak, Hamás vlastně nedělá politiku, Hamás používá násilí, Hamás je teroristická organizace, ale z kontextu celého problému izraelsko palestinského hraje samozřejmě velikánskou roli. Když se podaří teroristické organizace aspoň na nějakou dobu uklidnit, tak je potom prostor pro politiku. Ta politika musí vypadat tak, ať se to Izraelcům líbí nebo ne, že musí odevzdat určitou část svého území ke vzniku palestinského státu a že musí tolerovat vznik palestinského státu, který zároveň a s ním všichni Arabové, musí konečně tolerovat právo na existenci Izraele, to je kvadratura kruhu, ale myslím si, že je dlouhodobě řešitelná.

Hana Hikelová: Dlouhodobě řešitelná myslíte v jakém horizontu, protože určitě řadu posluchačů napadne otázka, jak dlouho ještě blízkovýchodní konflikt může trvat.

Host (Petr Robejšek): Tak blízkovýchodní konflikt má kvalitu biblických konfliktů, to je něco, co se může ve své podstatě odehrávat staletí, dejme tomu jako v Jugoslávii zažíváme vlastně výsledky tisíciletého konfliktu. Tím nechci říct, že nejsou fáze, kdy dochází k určitému uklidnění, stabilizaci a potom zase bohužel k nějakému extrémnímu rozvoji. Já si myslím, že v perspektivě vzniku palestinského státu a jisté stabilizace situace můžeme hovořit o třech až pěti letech. Velice důležitý je v této souvislosti ta skutečnost, že Spojené státy jsou přítomné v regionu. Také proto nemohou nechat o to více než jindy, nemohou nechat svého izraelského spojence padnout.

Hana Hikelová: Říká politolog Petr Robejšek z Mezinárodního institutu pro politiku a hospodářství v Hamburku. Já vám za vaše názory děkuji a těším se opět někdy na slyšenou.

Host (Petr Robejšek): Na shledanou.

Podvody s bankomaty

Hana Hikelová: Zatím asi největší pokus o podvod s bankomaty a s platebními kartami odhalila tento týden Česká spořitelna. V několika pražských bankomatech totiž našla zařízení na kopírování karet. Neznámí podvodníci navíc mohli odpozorovat i PIN kód klientů a to miniaturní kamerou. Téměř všichni to známe, vložíme kartu do bankomatu, zadáme PIN kód, požadovanou sumu a už jen čekáme na vydání peněz, karty a potvrzení. Bohužel se může stát, že tuto operaci klidně udělá někdo jiný, než majitel karty. Podvody s platebními kartami začaly na počátku devadesátých let minulého století. S nejznámějším trikem začali Libanonci ve Spojených státech. Na bankomat přidali jednoduché pouzdro se smyčkou z magnetické pásky. Tou kartu, kterou tam majitel vložil, zachytili. Majitel byl přesvědčen, že bankomat je závadný a kartu mu prostě zadržel. Jenže za pár minut přišli podvodníci a kartu pinzetou vytáhli. Tento podvod se jmenuje libanonská smyčka a rozšířil se do řady zemí, včetně České republiky. Novou sofistikovanější metodou je takzvaný skiming, podvodníci umístí kopírovací zařízení u otvoru pro vkládání platebních karet a vaši kartu pak, dá se říci, naklonují. Tedy data z jejího magnetického proužku. Navíc snadno mohou zjistit i váš PIN kód a to díky minikameře, kterou umístí nad klávesnici. Mým hostem ve studiu je předseda bezpečnostního výboru Sdružení bankovních karet Tomáš Janouch. Hezký den.

Host (Tomáš Janouch): Dobrý den přeji.

Hana Hikelová: Libanonská smyčka, to je termín, který známe už více než deset let a lidé už si na to tak trošku zvykli. Na co si mají dávat pozor? Používají vůbec podvodníci ještě tuto techniku nebo už je tak obehraná, že už není příliš v módě?

Host (Tomáš Janouch): Tak, to víte, že osvědčené triky se snaží používat co nejdéle, takže občas se s ní ještě setkáváme.

Hana Hikelová: V posledním týdnu ale v případě České spořitelny byla použita úplně jiná metoda, a to metoda skimingu. V čem je dokonalejší, v čem je sofistikovanější, než právě byla třeba nebo je ta libanonská smyčka?

Host (Tomáš Janouch): V podstatě slouží ke stejnému účelu tak, aby ti pachatelé měli k dispozici údaje, které jsou pro ně rozhodující pro to případné další použití a to znamená magnetický proužek nebo údaje z magnetického proužku a PIN, identifikační číslo.

Hana Hikelová: A když bychom to měli uživatelům karty vysvětlit podrobněji, jak to probíhá, co se s jejich kartou vlastně děje, pokud je tam zařízení v tom bankomatu na to zkopírování jejich karty. Jak by to šlo jednoduše vysvětlit?

Host (Tomáš Janouch): Jednoduše možná bych uvedl takový příklad, něco jako štěnice pro odposlech. To znamená, zařízení, které je někam nainstalováno na hranu stolu a podobně, musí samozřejmě být nenápadné, aby nebylo odhaleno. V tomto případě se jedná o zařízení, které je tedy umístěno na plášť bankomatu, na místo čtečky, před čtečku tak, aby došlo k odposlechu vlastně té karty, údajů z té karty. Zároveň potřebují ještě tedy získat ten další údaj, to znamená, je tam ještě nějaký optický prvek, který zajistí, že teda odhlédnou to zadání PINU.

Hana Hikelová: Existuje nějaké doporučení pro uživatele bankovních karet, na co si dávat pozor právě při výběru z bankomatů a jak co nejvíce předejít možnosti toho, že podvodníci načtou kartu, zkopírují ji a ještě navíc vidí zvlášť ten kód?

Host (Tomáš Janouch): Ta praxe je v podstatě obdobná, jako třeba v posledních letech v souvislosti s libanonskou smyčkou, to znamená důležité je dbát na to, abych při výběru hotovosti byl u bankomatu sám, že jo, držet si ten odstup, aby se mi nikdo do té operace výběru a zadávání údajů, jak se říká lidově, nemontoval, vyplatí se určitě si například dlaní druhou rukou zakrýt klávesnici, jakoby seshora, to je například potom může fungovat velice spolehlivě v případě, že tedy by tam byla někde nějaká ta kamera nainstalovaná, samozřejmě, pokud ty štěnice, o kterých jsem hovořil před chvilkou zanechávají stopy na tom bankomatu, protože musí být jaksi zajištěny tak, aby byly lehce sejmutelné.

Hana Hikelová: To znamená, že je vidím, jako uživatel toho bankomatu, když budu hodně pozorná.

Host (Tomáš Janouch): No, to záleží na tom,jak se jim povede zamaskovat tedy tento cizí prvek na plášti bankomatu nebo v jeho okolí, takže určitě se vyplatí tomu věnovat pozornost a v případě, když jsou na plášti bankomatu stopy po lepidle a podobně prostě nějaké, po zvláštní manipulaci nebo případně, že vás tedy zaujme něco cizího, co na tom bankomatu je zvláštní, tak samozřejmě je lepší zvolit jiný bankomat, transakci přerušit nebo ji vůbec nezahájit a určitě se vyplatí, protože samozřejmě banky i jiné instituce, provozovatelé těch bankomatů mají zájem na tom, aby tyto praktiky se maximálně eliminovaly, tak je dobré tu informaci, kterou jste zjistili, sdělit buď své vydavatelské bance a nebo v případě, že víte, komu ten bankomat nebo prostě kdo ho servisuje, tak bývají uvedená čísla na bankomatech telefonní nebo jiné kontakty, tak je dobré i tam.

Hana Hikelová: Tito podvodníci obecně využívají té techniky těch magnetických kroužků už delší dobu a vždycky je to po nějakých podobných podvodech, po podobných kauzách nejenom v České republice, tak se objevují teorie, jestli je v pořádku, že právě na bankovních kartách jsou magnetické proužky, jestli by nebyl lepší například nějaký jiný bezpečnostní systém na zabezpečení bankovních karet. Mluví se hodně o čipech, byly by podle vás bezpečnější, než ty magnetické proužky?

Host (Tomáš Janouch): Pro tyto případy zcela jednoznačně a víte, že řada bank a i Asociace mají své plány konverze na tuto technologii. Samozřejmě, ta konverze proběhne postupně v nějakém horizontu několika let, nicméně první kroky již byly zahájeny a je to určitě rozumný další krok, jak eliminovat některé.

Hana Hikelová: Řada odborníků a jsou to tedy především odborníci na biometrii ale tvrdí, že ani ty čipy by ještě nemusely vyřešit všechno, že i sektor bankovních karet do budoucna by se měl spíše pohlédnout právě do oboru biometrie, protože tam se zdá, že to bude nejbezpečnější. To znamená znaky, ať už otisk prstu nebo snímání rohovky, že to je cesta i pro bankovní karty. Budou se podle vás bankovní karty ubírat také tímto směrem?

Host (Tomáš Janouch): Jednat ještě k těm technologiím, to jsou trošku jiné věci v souvislosti s autentifikací. Ale ono dneska v podstatě se dá říct, že jen autentifikace je právě to osobní identifikační číslo, které je nutno držet v tajnosti, čili tyto metody, které jste zmiňovala jsou metody autentifikace, jak ještě zpřesnit tedy autentifikaci. To znamená PIN v určitých případech se prozradí, že jo, tak samozřejmě přicházíte o ten prvek autentity vaší osobní, jedinečné. U těch geometrických metod například se využívají tedy prvky, které vy máte na těle, čili je složitější samozřejmě tyto věci ztratit, nosíte si je s sebou, takže jsou to přesnější. Samozřejmě na druhou stranu jsou to náročnější technologie, čili jejich praktické nasazení v širokém spektru denního života asi ještě bude chvíli trvat, nicméně ano, zkouší se.

Hana Hikelová: Je Česká republika podle vás bezpečnou zemí, co se týká právě používání platebních karet?

Host (Tomáš Janouch): Já jsem přesvědčen o tom, že určitě je jedna z nejbezpečnějších zemích v našem regionu a vůbec v Evropě dlouhodobě a pokud se tady týká použití platebních karet v České republice na akceptační infrastruktuře, ať již jsou to bankomaty nebo bezhotovostní platby služeb nebo zboží na obchodních místech. Tomu ostatně nasvědčují trendy a čísla, která máme k dispozici.

Hana Hikelová: Já vám děkuji za návštěvu ve studiu a těším se opět někdy na slyšenou.

Host (Tomáš Janouch): Já tedy děkuji, na shledanou.

Plzeňská kauza ve fotbale

Hana Hikelová: Český fotbal prožívá další skandál, který je spojen s údajným uplácením a ovlivňováním výsledků. Říkejme mu třeba plzeňská kauza, protože právě na západě Čech k němu mělo dojít a tam také možná odhalí viníky. Právě k tomu je ale ještě dost daleko, což ostatně vyplývá i z ohlédnutí redaktora Miroslava Bureše.

Miroslav Bureš: První náznaky možné aféry se objevily už na konci minulého týdne, kdy byli posláni hráči Barteska a Švejnoha do plzeňského B-týmu před zápasem s Blšany. Prý proto, že si hráči vsadili v sázkové kanceláři na prohru svého celku v předchozím ligovém zápase s Baníkem Ostrava. Baník skutečně v Plzni vyhrál a Deníky Bohemia, Večerník Praha a Plzeňský deník ve čtvrtek uvedly, že Barteska dostal od zástupce Baníku Ostrava tři čtvrtě milionu korun, že tedy zápas některý hráč nebo někteří hráči Plzně Ostravě prodali. A Deníky Bohemia tvrdí, že policie má v rukou videokazetu, jejíž záznam zachycuje předání peněz v plzeňské restauraci Kafé Maxim. Policie to popírá.

Host (Petr Kovář): Žádný z útvarů městského ředitelství Policie České republiky v Plzni takový záznam nepořídil. Policie v Plzni se tímto případem v tuto chvíli nezabývá.

Miroslav Bureš: Řekl Radiožurnálu Petr Kovář z Městského policejního ředitelství v Plzni. Deníky Bohemia žádný důkaz nepředložily, své tvrzení obhajují informacemi z důvěryhodného zdroje.

Host (Jan Pertl): Svoje zdroje známe, nemáme skutečně jediný důvod k tomu pochybovat o tom, že bychom pracovali s nějakými neověřenými informacemi. Máme takové informace, kdy jsme nečekali, že by policie mohla záznam přiznat nebo potvrdit.

Miroslav Bureš: Řekl nám šéfredaktor Plzeňského deníku Jan Petrl. To se pochopitelně nelíbí ostravskému Baníku, který chystá na Deníky Bohemia žalobu. Stranou celé záležitosti nestojí ani pražská Sparta, konkrétně její prezident Vlastimil Košťál. Ten je totiž současně i předsedou dozorčí rady vydavatelství Vltava Labe Pres, vydávající právě Deníky Bohemia. Není proto divu, že si Košťál pospíšil s tím, aby jednoznačně popřel, že by Sparta takto účelově manipulovala s informacemi.

Host (Vlastimil Košťál): To, co nám je nějakým způsobem podsouváno, že manipulujeme s těma informacema účelově, abychom poškodili nějakého účastníka tý ligový soutěže, tak to musím říct, že je samozřejmě spekulace, kterou kategoricky odmítám. Z pozice předsedy dozorčí rady Vltava Labe Přes jsem požádal generálního ředitele a předsedu představenstva Vltava Labe Přes, protože ta kauza je tak zásadní, aby věnoval maximální pozornost i u nás ve vydavatelství došetření tý věci. V případě, že se prokáže, že ti redaktoři nepracovali tak, jak by měli, tak je třeba s veškerou odpovědností pro ty lidi, kteří to učinili, postupovat, aby nesli jaksi odpovědnost za to, co učinili.

Miroslav Bureš: Zatím to vypadá tak, že redaktorům z Deníků Bohemia by mohlo být horko. Chybějí totiž důkazy a bez nich to spíš vypadá, že si někdo celou kauzu vymyslel. Košťál prý uložil ředitele vydavatelství Vltava Labe Přes Pořízovi přešetřit celou záležitost. Tedy pokusit se najít důkazy, videozáznam, zachycující kritickou situaci, předání peněz z ostravských do plzeňských rukou a zveřejnit zatím tajuplný důvěryhodný zdroj.

Host (Vlastimil Košťál): Já žádné informace o tom, že by kazeta měla existovat, nemám. Souhlasím s váma, že by to v této fázi té věci prospělo a já si dovedu představit v tom dalším vývoji, že k té věci dojde.

Miroslav Bureš: A když ne, přijde zřejmě na řadu sankce, protože Baník Ostrava se chystá podat na vydavatelství Vltava Labe Přes žalobu a i s ní prý Vlastimil Košťál počítá.

Host (Vlastimil Košťál): V případě, že by ty informace neměly tu váhu, která byla napsaná, je třeba z toho vyvést důsledky a já naprosto souhlasím a vítám postup, kterej řekl předseda představenstva Baníku Ostrava pan Flégl, že v případě, že není že uplatní vůči společnosti Vltava Labe z Deníkům Bohemia právo na náhradu trestní čin pomluvy a tak dále, já si myslím, že všechno to, co mu zákon ukládá je třeba v případě, že to právě je na straně, aby uplatnil. Já myslím, že to je naprosto v pořádku, jestli tady došlo k nějaké pochybení z naší strany, jestliže došlo, je třeba ty věci jaksi podmínit, tak je třeba ty důsledky nést, to znamená, potud já jaksi vítám ty kroky, který jsou.

Miroslav Bureš: Tak si jenom přejme, ať celá aféra jako vždy nevyšumí do ztracena. I když zatím to tak vypadá.

Fejeton Jana Pokorného

Hana Hikelová: To, že nejen u nás přibývá nejmenovaných zdrojů zaujalo i mého kolegu Jana Pokorného. Poslechnout si můžete jeho pravidelný sobotní fejeton.

Jan Pokorný: "Nejmenovaní zpravodajové Deníku Bohemia a Moravia v článku o úplatku čerpali z nejmenovaného zdroje. Videokazetu s předáváním tři čtvrtě milionu korun některým plzeňským fotbalistům neviděli. Jak píší, byl to policejní zdroj, který je z vyšetřování případu důvěrně oznámen, který jim řekl, že peníze fotbalistům předal nejmenovaný funkcionář ostravského Baníku.

Kromě informace o údajném úplatku ve městě piva, mohli jsme z médií v uplynulých dvou dnech díky nejmenovaným zdrojům se také dozvědět, že americká zpěvačka Whitney Houston utekla z protidrogové léčebny. Podle nejmenovaného policisty měla zase princezna Diana při své nehodě v kabelce kokain. Nejmenovaný právník v jiném médiu zase bázlivě odhaluje, že při nehodách na hrbolatých cestách soud rozhoduje zpravidla ve prospěch správce komunikace a vlastníkovi vozidla nepřizná odškodné.

Další nejmenovaný zdroj zase kritizuje slučování oddělení v jihlavské nemocnici. Nebýt nejmenovaného vysokého představitele britské vlády, ani bychom netušili, že Kaddáfí učinil důležitá strategická rozhodnutí ohledně zbraní hromadného ničení a případu Lockerbie. Dál čteme, kterak dobříšský důchodce, který si nepřál být jmenován, se vyjadřuje k čištění rybníku nebo nejmenovaný pořadatel popisuje nehodu na Ralley Šumava.

Jistě to jsou citlivé případy a novinář musí svůj zdroj chránit. Jako třeba dnes, v Mladé frontě Dnes, kde maminka, která si nepřála být jmenována, vypovídá. Nejde jen o poplatky za tréninky, které nás měsíčně vyjdou skoro na dva tisíce korun, ale hlavně o výbavu. Třeba jen kvalitní hokejka vyjde na patnáct set a syn za sezónu zlomí obvykle tak tři. Konec citátu. Ale zpátky do plzeňské restaurace U Maxima, kde se měla odehrát aféra, jejíž podrobnosti zatím asi zná jen nejmenovaný zdroj. Než své tajemství vyjeví, nezbývá, než čekat. Snad tam čepují dobrý jmenovaný Prazdroj."

Hana Hikelová: Říká můj jmenovaný kolega Jan Pokorný. To byly alespoň některé události, které nás zaujaly v tomto týdnu. K jakým tahům dojde na naší i mezinárodní nejen politické scéně a jak se vytáhnou jejich aktéři, o tom zase za týden po sedmnácté hodině. Za malou chvíli vám Radiožurnál nabídne hlavní zpravodajskou relaci Ozvěny dne a v ní například podrobnosti k plánu KDÚ-ČSL na boj s drogami. Příjemný, i když o hodinu kratší víkend vám přeje Hana Hikelová.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.