Rozdílné názory na Evropskou unii a zahraniční politiku, Francie hlasovala o euroústavě, nový zákon pro bezpečnostní sbory

Občanský demokrat a místopředseda evropského parlamentu Miroslav Ouzký a poslanec europarlamentu Richard Falbr z ČSSD diskutovali v duelu týdne o rozdílných názorech na Evropskou unii a o odpovědnosti za prezentaci zahraniční politiky, tématech, které vyústily v ostrý spor premiéra Paroubka a prezidenta Klause. V zahraničních cestách, zvláště po zemích Evropské unie by podle premiéra měla hlava státu vystupovat v souladu se záměry vlády. Takový výklad ovšem prezident Klaus zásadně odmítá. Francouzi hlasovali v referendu o euroústavě. Nižší odchodné a výslužné pro policisty a hasiče podpořila vláda v návrhu zákona, který půjde k posouzení Sněmovně. Zastaví to odchody policistů?

Přehled příspěvků

Štěpánka Čechová: Rozdílné názory na Evropskou unii a odpovědnost za prezentaci zahraniční politiky vyústily v ostrý spor premiéra Paroubka a prezidenta Klause. To je téma Duelu týdne pro občanského demokrata a místopředsedu evropského parlamentu Miroslava Ouzkého, za ČSSD poslance europarlamentu Richarda Falbra.

S napětím a obavami očekává Evropská unie, jak se zítra zachovají Francouzi k euroústavě. Kde jsou příčiny francouzské skepse? Dovíte se od bruselské zpravodajky Pavly Kvapilové.

Zastaví nový zákon, který ve středu podpořila vláda odchody policistů? Na to odpoví policejní prezident Jiří Kolář.

To jsou události týdne, kterým jsme se rozhodli věnovat pozornost v následujících zhruba 45 minutách. Příjemný poslech Radiožurnálu přeje Štěpánka Čechová.

Duel

Štěpánka Čechová: Pozornost veřejnosti na sebe v druhé polovině týdne strhl spor mezi premiérem Jiřím Paroubkem a prezidentem Václavem Klausem. V zahraničních cestách, zvláště po zemích Evropské unie by podle premiéra měla hlava státu vystupovat v souladu se záměry vlády. Takový výklad ovšem prezident Klaus zásadně odmítá. Kauzu teď připomene redaktor Pavel Otto.

Pavel Otto: Zatímco Paroubkův kabinet si vytkl schválení evropské ústavní smlouvy za svůj hlavní cíl, Klaus ji naopak často a veřejně kritizuje, a to je také důvod celého sporu. Předseda vlády říká.

Host (Jiří Paroubek): Je také otázka takových věcí, jako například summit Rady Evropy ve Varšavě, no tak na takováto setkání může jezdit buď prezident republiky, anebo jiný představitel výkonné moci, takže to může být klidně premiér.

Pavel Otto: Jinak řečeno. Paroubek hrozí hlavě státu, že omezí její cesty po zemích Evropské unie.Premiér tvrdí, že podle naší ústavy formuje zahraniční politiku vláda a ta proto podle něj prezidentovi případně nařídí, jaká stanoviska má v zahraničí zaujímat. Klaus po svém mluvčím Petru Hájkovi vzkázal.

Host (Petr Hájek): Opakovaně sděluji, že by bylo dobré, kdyby si pan premiér pozorně prostudoval Ústavu České republiky. S interpretací, kterou provádí, není možné souhlasit a zásadně ji odmítám.

Pavel Otto: Hájek dodal, že prezident pozve začátkem příštího týdne předsedu vlády na schůzku, aby si celou záležitost vyjasnili. Paroubek se domnívá, že Klaus musí vystupovat v zahraničí jako prezident, a ne jako občan a podle toho by měl formulovat svá vyjádření, zdůrazňuje premiér. Právníci ale většinou zastávají názor, že ústava nedává jednoznačnou odpověď na to, který z obou politiků má pravdu. Za prezidenta a zároveň svého čestného předsedu se postavila opoziční ODS.

Štěpánka Čechová: Ve studiu teď vítám místopředsedu evropského parlamentu, občanského demokrata Miroslava Ouzkého, hezký den.

Host (Miroslav Ouzký): Dobré odpoledne.

Štěpánka Čechová: A po telefonu se naší diskuse účastní za ČSSD poslanec evropského parlamentu Richard Falbr, i vám hezký den.

Host (Richard Falbr): Dobrý den.

Štěpánka Čechová: Tak nejčerstvěji se prezident Václav Klaus vyjadřoval k celé věci dnes při návštěvě Banská. Poslechněme si ho. Tak možná za chviličku. Dodám, že účast ve vysílání jsme samozřejmě nabízeli i premiéru Paroubkovi, ale svou možnost promluvit k posluchačům Radiožurnálu nevyužil. Zeptám se teď režie, jestli už přestala stávkovat technika a bude nám moci dát zvuk pana prezidenta. Nemůžeme, počkáme. Pojďme k první otázce. Vlastně celý ten spor začal v zahraničí, protože premiér Paroubek v listu The Finance Times uvedl, že prezident překračuje své ústavou dané pravomoci, když smlouvu Evropské unie kritizuje. Začněme u europoslance Falbra. Jak vy vnímáte tento postup premiéra? Myslíte si, že to byla snaha premiéra bojovat s prezidentem Klausem na jeho půdě, to znamená když on kritizuje euroústavu v zahraničí, že on bude kritizovat jeho v zahraničním tisku?

Host (Richard Falbr): Já si myslím, že bylo načase, aby premiér vystoupil, protože prezident Václav Klaus se chová v rozporu s tím, co je napsáno v ústavě. A když byl prezidentem Havel, tak Klaus byl první, kdo ho napomínal, že zahraniční politiku dělá vláda. Je s podivem, že na to zapomněl. Já bych chtěl jenom připomenout, že Václav Klaus před zvolením za prezidenta řekl a slíbil, že bude uvážlivě vystupovat pro veřejné diskuse, že nechce, abychom se stali ostrůvkem národovectví, že chce vytvořit a přispět k atmosféře vzájemného naslouchání a nikoliv předpojatého odsuzování a dělá přesný opak. Já, jako poslanec evropského parlamentu, hovořím možná s jinými poslanci, než můj kolega pan Ouzký, ale mohu říct, že vystupování prezidenta Klause je vnímáno jako překvapivé, abych použil toho nejmírnějšího výrazu. Jestliže Václav Klaus podle ústavy není odpovědný za svůj výkon funkce a je za jeho výkon funkce odpovědná vláda a vláda formuluje zahraniční politiku, tak je potřeba, tak jako to bylo za Klause, který neustále vyčítal Havlovi, že vystupuje jinak, než vláda, aby prostě ta politika se koordinovala. Proto vítám i to oznámení o tom, že prezident pozve premiéra k tomu, k rozhovoru, ve kterém si ty věci ujasní.

Štěpánka Čechová: Myslím, že je na čase, aby reagoval místopředseda Ouzký.

Host (Miroslav Ouzký): No tak já myslím, že kolega Falbr se tady snaží obhájit neobhájitelné. Tady nejde o to, jaký kdo z nás má názor na prezidenta Klause a zda-li pan prezident něco říká nebo neříká v zahraničí o ústavě a jestli se nám to líbí nebo nelíbí. Já vidím problém v několika rovinách. První jak zde zaznělo je to, že když pan premiér má problém s panem prezidentem, tak to řeší tak, že to oznámí v zahraničí prostřednictvím tisku. To si myslím,že je první věc, která je velmi nešťastná, velmi nestandardní. A kdybych měl navázat na to, na rozpor mezi případnou, řeknu případní rozpor mezi případnou politikou vlády a prezidenta, tak ten odkaz na 90. léta je možná příhodný, ale velmi pokulhává, protože pokud si pamatuji, tak své rozpory tehdejší premiér Klaus s tehdejším prezidentem Havlem nikdy neřešili tím, že by někde v zahraničí začal vykřikovat, že zakáže panu prezidentu Havlovi jeho zahraniční cesty. To si myslím, že je také velmi nešťastné. Já to považuju spíš za nějaký úlet a i kdybychom skutečně měli do té ústavy jít, tak bychom ji měli citovat velmi přesně, protože v té ústavě se skutečně píše, že stát navenek zastupuje prezident, sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy a tak dále. Když bych přesně citoval a ta spoluodpovědnost s vládou je tam také jasně daná, ale to si myslím, že je věc v tuto chvíli podřadná. Podstatou je to, co jsem říkal na začátku, velmi nešťastná forma nějakého nedorozumění mezi premiérem a prezidentem.

Štěpánka Čechová: Ještě než půjde k diskusi o tom, co vlastně říká ústava, je už připravena reakce prezidenta Václava Klause, kterou dnes adresoval premiéru Paroubkovi na svém, na své návštěvě Blanska.

Host (Václav Klaus): Tak já myslím, že to není rozkol můj s panem premiérem, já bych si troufnul říct, že to je rozkol pana premiéra se mnou. Jeho zoufalý pokus zviditelňovat se za každou cenu a já to jako žádný rozkol s ním ze své strany nevidím.

Štěpánka Čechová: Pane poslanče Falbře, může to být skutečně zoufalý pokus zviditelňovat se, jak to vidí pan prezident_

Host (Richard Falbr): Ne, já jsem v úvodu tohoto vystoupení řekl, že bylo načase, aby to někdo Václavu Klausovi řekl. Klaus například tvrdil o Havlovi, že Havel funkci monarchizoval. Já nevidím nic jiného než že tu funkci monarchizuje Klaus. Ta jeho reakce na dopis těch dvou poslanců evropského parlamentu, když se schoval za republiku a tvrdil, že byla uražena republika je jasným potvrzením toho, co si Klaus myslí o výkonu funkcí prezidenta. Já si myslím, že je potřeba skutečně připomenout, co Klaus sliboval před volbou, že se nebude vznášet v nebetyčných výšinách, že bude aktivní, kolik aktivistický a dělá přesný opak toho. Já nemám nic proti tomu, že Václav Klaus nechtěl, abychom vstoupili do Evropské unie, nakonec vydal, Kvadras, ten poslanec evropského parlamentu, kterého kritizoval, mi řekl, že ho ujistil Klaus, že my před rokem 2007 do unie nevstoupíme. Potom rozhodlo referendum o tom, že tam vstoupíme a zřejmě se s tím Václav Klaus těžko smiřuje. K těm argumentům, které uváděl kolega Ouzký chci říct, že to, že je formulace v ústavě že ratifikuje a sjednává mezinárodní smlouvy, tam je samozřejmě kontrasignace, ale skutečně, a to zdůrazňoval Václav Klaus velmi často, když byl v čele vlády, za zahraniční politiku je odpovědná vláda, takže já bych byl rád, kdyby se situace uklidnila, pánové si sedli ke stolu, protože není pravda, že Paroubek řekl, že mu zakáže zahraniční cesty.

Štěpánka Čechová: K tomu se ještě dostaneme. Moje otázka zněla, zda to bylo pokus premiéra zviditelnit se a prosím, aby odpověděl na to i pan místopředseda Ouzký, dejme mu tu možnost.

Host (Richard Falbr): Ale já myslím, že premiér je viditelný dost, u nás v České republice, když někdo něco řekne, co je nepohodlného a chcete to odsoudit, tak řeknete, že se prostě ten člověk chtěl zviditelnit.

Štěpánka Čechová: Premiér je teď nepochybně viditelný dost. Proto dejme prostor i panu Ouzkému.

Host (Miroslav Ouzký): Dobře. Já jsem nastupoval velmi smířlivě, ale jestliže tady pan kolega Falbr se snaží opravdu obhájit neobhajitelné podle mě, pokud to nebyla totální hloupost a úlet pana premiéra, já bych to nenazval zviditelněním se, já bych to nazval řekněme hrubou chybou a nechci se vracet i k našim tiskovým prohlášení, pokud by to měla být nějaká reflexe jeho blízkosti k totalitním praktikám minulých dob, protože takhle se skutečně zacházelo v jiných dobách a v demokracii něco takového neexistuje. Co se týče té naší zahraniční politiky, tak bych chtěl zde zdůraznit, a to snad uzná i kolega Falbr, že oficielní stanovisko České republiky ve věci ústavy neexistuje a existovat nemůže, dokud neproběhne referendum nebo případně i parlamentní hlasování, takže nějaké vykřikování pana premiéra, že on a jeho názor na ústavu je ten jediný správný, který se může venku hlásat, je skutečně také velmi pochybné.

Štěpánka Čechová: Ony obě strany tvrdí, že mají zpracovány rozbory, ústavně právní rozbory a oběma stranám údajně ty právní rozbory dávají za pravdu. Pravda je, že ústava zřejmě vůbec nepočítala s tím, že se prezident a premiér jednoho státu tímto způsobem nebudou schopni shodnout. Nezavání to podle vás, pánové, spíš přenášením osobních záští do oblastí, kde nemají co dělat? Ono, pane poslanče Falbře, to trošičku napovídá i to, co jste řekl, že, cituji vás, Klausovi už to musel někdo říct, mě to prostě přijde jako přenášení osobních záští. Nemyslíte si to samé?

Host (Richard Falbr): Nemyslím. Podívejte se, ta naše ústava je vlastně ústavou, vycházející z ústavy z roku 1920. Nikdo nemohl předpokládat při formulaci prezident sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy, že se vyskytne prezident, který se bude chovat tak, že říká, my, Češi, si myslíme, přitom každý ví, že většina Čechů je pro ratifikaci ústavní smlouvy. Není přece možné, aby Václav Klaus svůj osobní názor vztahoval na názor celé republiky. Já si myslím, že ta reakce premiéra byla případná, protože do té doby si Klaus dělal z ústavy trhací kalendář a nikdo mu nebyl schopen odporovat a je potřeba říci, že my nejsme prezidentská republika, taky se objevily argumenty, že Chirac agituje pro ústavu, no Krista Pána, Chirac je exekutiva francouzská, ale náš prezident exekutiva není. My jsme parlamentní republika a my nejsme prezidentská republika, takže já si myslím, že je dobře, že se to řeklo a budu rád, když se oba pánové dohodnou na tom, že se bude prostě ta zahraniční politika koordinovat. Není přece možné, aby nás oslovovali poslanci v evropském parlamentu a říkali, co to zase ten váš prezident řekl, to je názor vaší republiky nebo to je názor většiny lidí v naší republice. Vždyť my víme, že to tak není.

Štěpánka Čechová: Pane místopředsedo Ouzký.

Host (Miroslav Ouzký): Ale, to už je velmi směšné, když může říct kolega ... .

Host (Richard Falbr): Na tom, co já říkám, není nic směšného, pane kolego.

Host (Miroslav Ouzký): Kolega, který je mým kolegou v evropském parlamentu, že český prezident není součástí exekutivy, tak to také asi nečetl ústavu. Samozřejmě, že český prezident je součástí české exekutivy a má velmi výrazné exekutivní pravomoci. Takže to bych prosím sem skutečně vůbec netahal, co se týče toho meritorního názoru, já jsem přesvědčen, že premiér má právo jezdit kdekoli a říkat já jsem pro ústavu, prezident má také právo jezdit kdekoli a říkat já jsem pro ústavu, já jsem nikde neslyšel ten výrok, který zde podsouvá kolega Falbr, že by pan prezident Klaus někde říkal, my Češi jsme proti ústavě nebo my si myslíme. On říká, ano, já Václav Klaus, já prezident této země jsem proti ústavě.

Host (Richard Falbr): Já vám říkám My, Václav Klaus.

Host (Miroslav Ouzký): Dnes to víme podle průzkumu veřejného mínění, je to přibližně 50 na 50, a tedy rozhodně ani nemůže dneska existovat nějaké stanovisko, o kterém by se dalo říci, že je jasně většinové.

Štěpánka Čechová: Pánové, celý ten spor nebo ta debata se teď, se hovoří kvůli ústavě, tak to je článek 63. Já to posluchačům ocituju, aby bylo jasno. Prezident republiky zastupuje stát navenek a sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy. Tyto dvě jeho kompetence jsou ale o několik odstavců dále v ústavě vázány k následujícímu textu, a to, rozhodnutí prezidenta republiky vydaná podle těchto citovaných kompetencí vyžaduje ke své působnosti spolupodpisu předsedy vlády nebo jiného člena vlády, který je tím pověřen. Myslíte si, že ta věc celá může skutečně dojít tak daleko, že někdo řekne prezidentovi České republiky, ne někdo, pan Paroubek nebo osoba jím pověřená, ne, ne, ne, pane prezidente, na tuto cestu nepojedete, protože prostě neprezentujete to, co si česká vláda myslí? Pane Falbře?

Host (Richard Falbr): Zahraniční politika je týmová věc. Já si myslím, že je potřeba, aby prezident respektoval skutečnost, že nějakým způsobem dopadly volby, že v čele státu je vláda, která je odpovědná za formulaci zahraniční politiky, připomínám znova, že prezident je z výkonu své funkce neodpovědný a za jeho kroky odpovídá vláda.

Štěpánka Čechová: Mě zajímá, jestli to podle vás skutečně dojde tak daleko, že mu premiér Jiří Paroubek zakáže některé zahraniční cesty.

Host (Richard Falbr): Já si myslím, že k tomu nedojde a k té poznámce pana kolegy Ouzkého bych chtěl říct, že on je lékař a já jsem právník a mám doktorát mezinárodní práva, takže já se v tom vyznám trochu víc než on.

Host (Miroslav Ouzký): Přesto trváte na tom, že prezident není součástí exekutivy v České republice, to je velmi zajímavé, to byste mohl vrátit diplom tedy kolego...

Host (Richard Falbr): To jsem já neřekl, to jsem já neřekl, to jsem neřek.

Host (Miroslav Ouzký): To jste před chvílí řekl, máme to nahrané.

Host (Richard Falbr): To jsem neřek, já jsem řekl, já jsem srovnával situaci s Francií, kde Francie má v čele prezidenta Chiraca, je to prezidentský systém a prezident je exekutiva.

Štěpánka Čechová: No tak k celé věci zatím mlčí Ústav státu a práva a obě strany mají zpracovány své zásadní rozbory ústavy a říkala jsem, že i obě strany tvrdí, že ty rozbory jejich jim dávají za pravdu, takže s tímhle tím tady zřejmě, pánové, nepohneme. Nicméně je tady možná ještě ...

Host (Richard Falbr): Já bych k tomu, ale kdybyste dovolila, já bych k tomu udělal poznámku.

Štěpánka Čechová: Udělejte.

Host (Richard Falbr): Samozřejmě by bylo možné rozpitvat v ústavě dopodrobna to, co vyvolává spory a různé názory právníků. Ale to by vyvolalo jenom další spory, prostě ústava nepočítá s tím, že by se politici chovali takovým způsobem, takže já si myslím, že se ta bouře brzo utiší a že se věci vyjasní a byl bych rád.

Host (Miroslav Ouzký): Já jestli můžu, s dovolením, jenom kontrovat, ta ústava sice s tímto nepočítá, ale náš právní systém nepočítá s tím, že pakliže není o nějakém politickém názoru rozhodnuto, a to je případ ústavy, ale může to být případ třeba vyslání našich vojsk do zahraničí, tak že by si dovolil premiér nebo i naopak prezident říct, že není možné, aby měli rozdílný názor na danou věc a my jsme v této situaci, my ji bohužel přesouváme někam jinam, o ústavě a názoru České republiky na ústavu rozhodnuto není, premiér má jeden názor, prezident má druhý názor, dle mého osobního přesvědčení je to součást demokratického systému a je to normální a běžné. Něco jiného by bylo, když by byl jasný výsledek referenda, ratifikace ústavy a prezident by dále jezdit a křičel, ne, my Češi si myslíme něco jiného, nežli jsme rozhodli v referendu, to by byl ten případ neshod s názorem republiky, ale v kterémkoli jiném případě, při diskusi na dané politické téma, si myslím, že je velmi legitimní, že kdokoli z ústavních činitelů může veřejně vystoupit a říci svůj názor a neměl by nikdo na to reagovat tak zpupně s tím, že to vyřeší zákazem jeho pracovních cest co zahraničí.

Host (Richard Falbr): Ne, jestli je někdo zpupný, tak je to Václav Klaus a já vám musím říct jednu věc. Nesouhlasím s vámi, protože tato vláda, která je u moci už čtvrtý rok, jasně řekla, že je proevpropská a jasně formulovala to, co chce pro to, aby bylo integrace a další pokračování našeho úspěšného přijetí v Evropě, v Evropské unii uděláno, takže není pravda, že není jasno, ono je úplně jasno. Ta vláda je prostě proevpropská a Klaus je protievropský.

Štěpánka Čechová: Ano, o tom už je jasno ale dost dlouho, že je pan prezident protievropský, to on nijak netají. Pánové, úplně na závěr. Oba se pohybujete na půdě evropského parlamentu. Může opravdu základ věci, tedy zjednodušeně řečeno euroskeptický prezident, prezentující své názory v zahraničí v rozporu s postojem české vlády opravdu tolik uškodit, anebo spíš může České republice uškodit neshoda prezidenta a premiéra takto prezentovaná.

Host (Richard Falbr): Obě věci škodí stejně.

Štěpánka Čechová: Pane Ouzký.

Host (Miroslav Ouzký): Já myslím, že nejhorší je, když pan premiér bude své neshody s prezidentem řešit prostřednictvím zahraničních médií.

Štěpánka Čechová: Očekáváte, že se oba politici skutečně příští týden dokáží shodnout, že dokáží najít společnou řeč ve prospěch České republiky a její prezentace v zahraničí, pane Falbře?

Host (Richard Falbr): Já si myslím, že ano. Pokud si Klaus vzpomene na ty sliby, co dával před tím, než byl těsnou většinou zvolen, tak ano.

Štěpánka Čechová: Pane Ouzký.

Host (Miroslav Ouzký): Já doufám, že celá sociální demokracie vysvětlí panu premiérovi, že takto se to nedělá a myslím si, že důkazem toho je to, že pan Falbr byl jediný ze sociálních demokratů, který byl ochoten tento názor vůbec jít dnes sem obhajovat.

Štěpánka Čechová: V Duelu týdne řekli své názory místopředseda evropského parlamentu za ODS Miroslav Ouzký, díky, na slyšenou.

Host (Miroslav Ouzký): Na slyšenou. Děkuji vám.

Štěpánka Čechová: A poslanec evropského parlamentu za ČSSD Richard Falbr. I vám děkuji, na slyšenou.

Host (Richard Falbr): Na shledanou.

Štěpánka Čechová: Posloucháte Český rozhlas 1 Radiožurnál a pořad Týden v tahu. U tématu Evropské unie ještě zůstaneme, ale tentokrát z pohledu zahraničního. Zpravodajka v Bruselu Pavla Kvapilová připravila souhrn informací o zítřejším hlasování Francie o euroústavě. Hostem Týdne v tahu bude i policejní prezident Jiří Kolář a to kvůli novému zákonu, který by teoreticky měl odvrátit hrozbu hromadných výpovědí policistů. No a chybět nebude ani fejeton Jana Pokorného a doporučuju, ten si rozhodně nenechte ujít. Teď už jsou na řadě ale aktuální zprávy.

Referendum k euroústavě ve Francii

Štěpánka Čechová: Už zítra půjdou Francouzi k napjatě očekávanému hlasování o evropské ústavě. Dosavadní průzkumy naznačují, že obyvatelé této stěžejní unijní země zřejmě dokument odmítnou. Proč? Důvodů je mnoho. Jisté je, že nálada v západní Evropě houstne. Lidé jsou často čím dál víc nepřátelsky naladění vůči novým členským zemím pětadvacítky. A celkově roste averze proti stávajícímu směřování Evropské unie. Kde jsou kořeny a jaké to může mít důsledky, o tom mluvila naše unijní zpravodajka Pavla Kvapilová s lidmi na francouzském venkově, s analytiky i s politiky v Bruselu.

Pavla Kvapilová: Obavy, frustrace, nespokojenost. To jsou pocity, se kterými se dnes ve Francii potkáte velmi často. Strašákem je takzvaná delocalizacion, tedy přesouvání firem za lepšími podmínkami na východ a možná ztráta práce pro Francouze. Takový strach mají i pošťák André a pekařka Valerie ze severofrancouzské vesnice Ordén.

Projev účastnice: Ano mám, je tu dost firem, které zavírají. Odcházejí do ciziny, protože je to pro ně levnější. I tady u nás, u kruháku byla jedna, nevím jak se jmenovala, ale dělali nějaké kabely. Neměli zakázky, prostě ztratili trh, tak skončili.

Pavla Kvapilová: Farmářka Indrida je rozhodně proti ústavě. Vadí ji to, že prý při obchodu s mlékem musí splňovat mnohem přísnější pravidla než například polští zemědělci. Výhrad má ale víc.

Projev účastnice: Kde se zastavíme? Kde jsou hranice Evropy? To se rozšíříme až k Uralu? Nechci, aby vstoupilo Turecko, a to už je dost důvodů.

Pavla Kvapilová: Takové názory jsou tu velmi časté, říká Lukáš Macek, ředitel prestižní školy v Sianstu v Dijonu.

Host (Lukáš Macek): Je naprosto evidentní, že jedna z motivací Francouzů, zda budou hlasovat ano nebo ne, se týká velmi úzce toho rozšíření, protože mnoho Francouzů má pocit, že vlastně to rozšíření bylo uděláno tak trochu za jejich zády.

Pavla Kvapilová: V další z klíčových unijních zemí, Německu, referendum o ústavě není, ale nálada je tam velmi podobná, říká z Hamburku ředitel tamního Institutu pro politiku a ekonomiku, Petr Robejšek. I když dají se najít i rozdíly.

Host (Petr Robejšek): Německo je politicky nekorektní kritizovat Evropskou unii, to znamená ten odpor je spíše skrytý, málokdo se odváží říct přímo, co si myslí o Evropské unii, ale německá politická třída se velice přesně a já si myslím, že to odhaduje správně, domnívá, jak by asi dopadlo hlasování o evropské ústavě, a proto Němcům ani nedá příležitost, teď to říkám v uvozovkách, špatně se rozhodnout a hlasovat proti.

Pavla Kvapilová: A co na to lidé v Bruselu? Intenzita těchto nálad prý velmi překvapila slovenského velvyslance při Evropské unii Maroše Štefaniče.

Host (Maroš Štefanič): Opravdu jsem nečekal, že ta nálada se může dostat až na tuto úroveň a já jsem velmi pozorně sledoval diskusi pana prezidenta Chirana s hosty, které si pozval do paláce. Bylo vidět, že opravdu mladí lidé skutečně mají obavy o svoji budoucnost, obávají se ztráty sociálních jistot a celkově si myslím, že to je způsobené skutečně přehnaným zveličováním těch možných negativních následků, které má ať už globalizace, anebo to rozšíření.

Pavla Kvapilová: Mnohé strachy jsou přitom neopodstatněné, říká komunistický europoslanec Miloslav Ransdorf.

Host (Miloslav Ransdorf): Občané západoevropských států na rozšíření výrazně vydělají, ale to se patrně lidem v těchto zemích nevysvětlilo.

Pavla Kvapilová: Slovenský ambasador Štafanič má za to, že i my se můžeme snažit to změnit.

Host (Maroš Štefanič): My ze strany nových členských zemí, ze strany Slovenska a určitě je budeme na tuto náladu reagovat konkrétními statistikami a budeme se snažit konkrétními argumenty překonávat ty často intuitivní založené pocity, které vedou mladou generaci k takovým obavám.

Pavla Kvapilová: Exkomisař, dnes konzultant Pavel Telička připouští, že se komunikace s lidmi evropským lídrům vymkla z rukou.

Host (Pavel Telička): To je určité selhání politické reprezentace, je to určitá krize politiky. Já si myslím, že je to fenomén, se kterým se dnes potýkáme v celé řadě zemí Evropy.

Pavla Kvapilová: Problém je v tom, že politici jsou příliš odtržení od normálního života, míní politolog Petr Robejšek.

Host (Petr Robejšek): Bezesporu existuje něco takového, co jeden slavný politolog nazval jako systematicky indukovaná hloupost. Lid, které tím, že jsou vzdáleny od skutečného života lidí, že se pohybují jenom mezi sebou a navzájem se potvrzují nebo spolu soupeří, ale žijí prostě v takové ponorce, nejsou schopni rozeznat, co se skutečně odehrává, až teprve když dojde k takovým klíčovým událostem, jako je referendum, tak najednou se probudí a dělají, jako že o tom nevěděli.

Pavla Kvapilová: Říká z Hamburku Robejšek a dodává, že problém je podle něj hlubší.

Host (Petr Robejšek): O krizi samotné Evropské unie, o krizi evropského integračního procesu je zřejmé, že se stoupajícím počtem nesourodých členů ubývá vnitřní soudržnosti, akceschopnosti i vzájemného porozumění uvnitř unie. Klesá šance dosáhnout společných rozhodnutí a pravděpodobnost jejich realizace. Proces evropské integrace už dávno není skutečné sjednocování a tady kladu důraz na ten pojem, ale je to opravdu jenom pouhé rozšiřování Evropské unie a pokračování tohohle toho procesu vede logicky tam, kde se právě nacházíme, k rozpadu autority, k rozpadu identifikace, k tomu, že nemáme ani vzdálenou šanci, aby vzniklo cosi jako evropský patriotismus, sounáležitost s Evropou.

Pavla Kvapilová: Ve Francii ani v Nizozemsku není vyloučené, že lidé řeknou euroústavě skutečně ne. Pokud by se to stalo, může to mít i pozitivní efekty, tvrdí Lukáš Macek.

Host (Lukáš Macek): Toto referendum, ať už dopadne jakkoliv, tak vyvolalo ve Francii naprosto bezprecedentní zájem o Evropskou unii. Počet médií, které se tomu věnují, počet lidí, kteří si prostě jdou koupit tu ústavu nebo jdou na radnici si tam číst. Mě skutečně mile překvapil, skutečně tady dochází k určitému přivlastnění si toho evropského tématu veřejností a myslím si, že to bude mít dlouhodobě pozitivní efekt.

Pavla Kvapilová: A co by ne ve Francii znamenalo pro celou Evropu?

Host (Lukáš Macek): Myslím, že situace bude patová a v podstatě bude to znamenat, že se vrátíme zhruba do roku 2002 po neúspěchu z Nice.

Pavla Kvapilová: Petr Robejšek k tomu dodává. V případě francouzského ne by Evropa každopádně získala čas na přemýšlení o své budoucnosti.

Host (Petr Robejšek): To je zásluha, kterou má Velká Británie o evropskou integraci od té doby, do evropská integrace začala, že nám vždycky dávala čas na přemýšlení tím, že zaujímá nezávislou pozici. A teďko získáme možná čas na přemýšlení díky Francouzům, což bude docela pikantní.

Štěpánka Čechová: A pro posluchače, kteří ostře sledují téma euroústavy ještě dodám, že takzvané plány B, tedy scénáře pro případ, že Francie řekne skutečně ne euroústavě, budeme rozebírat s exkomisařem a konzultantem Pavlem Teličkou, a to zítra ve 14 hodin a 40 minut.

Nový zákon pro bezpečnostní sbory

Štěpánka Čechová: Nižší odchodné a výslužné pro policisty a hasiče podpořila tuto středu vláda v návrhu zákona, který půjde k posouzení Sněmovně. Také platy policistů, hasičů, celníků, zaměstnanců vězeňské služby a zpravodajců by podle ministerstva vnitra měly růst pomaleji. Zákon se týká celkem 72 tisíc státních zaměstnanců. Už před časem, právě ze strachu z možných změn, hrozily hromadné odchody policistů ze služby. Situaci tehdy svým čestným slovem uklidňoval i policejní prezident Jiří Kolář. A právě s ním teď probereme, jaké reakce může vzbudit tento zákon. Dobrý den, pane prezidente.

Host (Jiří Kolář): Dobrý den.

Štěpánka Čechová: Jsou to tedy asi dva měsíce, co jsme spolu hovořili kvůli těm hrozícím hromadným odchodům policistů, kteří se báli, že je změny zákonů připraví o výhody odchodného, výslužného a tak dále. Vy sám jste tehdy uvedl, že podlehli fámě a jejich strachy jsou zbytečné. Je tento vládou schválený zákon tím, co policie potřebuje?

Host (Jiří Kolář): No tak, já si myslím, že ano. Já musím ale především vysvětlit proč. Jde o to, že cílem této novely, o které teď hovoříme, protože už je několik, a je to docela nepřehledné, tak bylo především reagovat na určité neuralgické body té předchozí, té předchozí verze zákona, která nebyla loni na podzim přijata. A reagovat tak, abychom dosáhli nejen politického, ale také společenského konsensu při uvádění do života tohoto zákona. To se stalo, a proto k určité redukci dochází.

Štěpánka Čechová: Rozebereme tedy konkrétně, co by se mělo změnit. Pojmenujte ty hlavní úpravy současné stavu.

Host (Jiří Kolář): Zcela nově je konstruován tarif, to je prostě ten takzvaný nasmlouvaný plat. Ten původně byl nějakým násobkem průměrného platu v nepodnikatelské sféře, to bylo kritizováno. V současné době ten tarif už je konstruován tak, aby nepřesáhl pětiprocentní nárůst, to znamená ten běžný valorizační nárůst, který zde je a ten tarif také, a to je to zásadní, nebude valorizován ze zákona nijakými schématy valorizačními mechanismy, ale bude valorizován pouze na základě rozhodnutí vlády.

Štěpánka Čechová: Zastavme se u toho tarifu. Odborový svaz státních orgánů a organizací má k tomu zásadní výhrady, protože podle něj příslušníkům ve směnném režimu může navrhovaná úprava přinést v konečném důsledku dokonce prý propad platů, protože ani právě zvýšený základní platový tarif, se kterým se počítá, nemusí v plném rozsahu kompenzovat zrušení celého toho komplexu příplatků za směnnost a hodnostního příplatku.

Host (Jiří Kolář): Toto pravda je. Řekla jste to přesně, ten tarif měl být tak veliký, aby vykompenzoval ty odpočitatelné položky ve smyslu nové právní úpravy, to jsou zejména pohyblivé složky mzdy. To je příplatek sobota, neděle, svátek, noc, pohotovost, přesčas. Pravdu máte v tom, že ten tarif dneska je konstruován tak, že nemusí, nemusí vždycky vykompenzovat právě ty odpočtové položky, včetně hodnostního, ale máme připravené mechanismy, přerozdělovací mechanismy, kterými jsme schopni v rámci celého toho objemu personálu ten přerozdělovací proces zajistit tak, aby nedošlo už u žádné profesní skupiny ke snížení.

Štěpánka Čechová: Nebo-li policisté by se neměli obávat toho, že tedy kromě toho, že pravděpodobně nedostanou přidáno tak, jak by měli, k tomu se ještě dostaneme nebo tak, jak jim bylo původně slibováno, takže alespoň nepřijdou o ty peníze, které mají.

Host (Jiří Kolář): To ne, ale musím říct jednu věc. Průměrný nárůst, který přináší tento zákon, je 1.251 korun. Ten by ovšem nezajišťoval to, co jste řekla, že někdo jde nahoru, někdo dolů, to prostě zajistíme tak, aby nikdo nešel dolů.

Štěpánka Čechová: Mimochodem, ve Sněmovně se dá očekávat boj sice o nejrůznější změny, ale lidovcům se nelíbí třeba především to, že právě podle novely nemají policisté dostávat ony příplatky za přesčasy nebo práce o svátcích, víkendech a v noci. Poslanec Severa tvrdí, že proto je ten zákon nemotivující, protože lidé v terénu tak budou placeni stejně, jako policisté v kancelářích, třeba právě u vás, na Prezidiu a kteří v takovém režimu tím pádem fungovat nemusejí. Co vy na to? Není ten zákon nemotivující proto, že se budou srovnávat s tím, že my tady děláme v noci, přesčasy, svátky a úředníci v kancelářích berou stejně?

Host (Jiří Kolář): Pravdou je, že z těch 300 hodin došlo ke snížení na 150, což je pozitivní z toho pohledu, co teď říkáte, ale tady je ještě změna, o které málokdo ví a pravděpodobně to nezaregistroval ani poslanec Severa. Prostě přesčasy v dnešní době jsou placeny v nějakých objemech, ale v žádném případě nejsou placeny od 16 do 22, kdežto ta nová úprava už upravuje jinak placení přesčasů a je to už od 16 hodin, to znamená od řádného skončení pracovní doby, takže já si myslím, že ony jsou placeny zase trošku v jiném řádu, než je to doposud. Ten zákon to takhle upravuje.

Štěpánka Čechová: Nebo-li nemotivující to podle vás není pro ty lidi?

Host (Jiří Kolář): Ne, to v žádném případě není nemotivující a určitě to nezhoršuje ten stav proti současné době, protože jak jsem řekl, je to pojetí té intenzity placení přesčasů trošičku jiné, než ve starém zákoně.

Štěpánka Čechová: Další tou změnou, o které jsem se už zmínila před chviličkou je ten pomalejší nárůst platů. Bezpečnostní sbory, vy jste říkal, by měly dostat zhruba tisíc tři sta korun, nikoli přes těch sedm tisíc, o kterých totiž původně hovořil předchůdce pana Bublana Gross. Nebude kvůli tomu stále těžší získat kvalitní nové lidi, když vidí, jak se z těch slibů ubírá a ubírá?

Host (Jiří Kolář): Prostě těch 1,251 korun je realitou. Nicméně v lednu letošního roku došlo k valorizaci, která není obvyklá, a tato položka se k tomu připočítávat musí a ta se pohybuje kolem 15 procent, takže já si myslím,že i tato záležitost se musí brát do úvahy.

Štěpánka Čechová: Dobře, ale to znamená, nebude to stále těžší získávat kvalitní lidi? Přece jen na ty lidi to působí tak, že peněz je u policie méně, než se slibovalo.

Host (Jiří Kolář): To pravdou sice je, ale určitě to není situace, kterou by někdo měl vlastně zvažovat tak, že kvůli tomu ukončí služební poměr. Já si myslím, že ten náš rozhovor před dvěma měsíci, ten byl opravdu v okamžiku kritické situace odchodové vlny. V současné době, poté, kdy se záležitost vysvětlila, došlo k určité stabilizaci. Pravdou je, že žádosti jsou dále, ale už ne v takové intenzitě, jako byly a já si myslím, že tento zákon, který v této podobě je, tak bude stabilizační. My jsme totiž vynechali jednu zásadní věc. Všichni policisté vědí, že do dneška nemáme kariérní řád. V tomto obsažen je a to je také velice motivační prvek. On totiž zabraňuje jakémukoliv subjektivismu při obsazování funkcí a já si myslím, že i toto policisté budou brát zcela reálně v úvahu.

Štěpánka Čechová: Výhrady má i ministerstvo pro místní rozvoj, k tomu připravovanému zákonu, nelíbí se mu, že by si policisté mohli přivydělávat třeba jako fotbaloví rozhodčí nebo by si mohli založit nadaci a vykonávat nějakou skrytou humanitární činnost, z které by měli prospěch. Protože ta novela rozšiřuje výjimku ze zákazu jiné výdělečné činnosti ve vztahu ke sportovní, humanitární nebo charitativní činnosti. To znamená, že prolamuje jeden ze základních atributů státní služby, který spočíval v tom, že státní zaměstnanec nebo příslušník policie má pobírat příjem pouze z výkonu státní služby. Jste ochotni třeba v tomto ohledu, v případě, že ve Sněmovně narazí na odpor, ustoupit?

Host (Jiří Kolář): No to v každém případě ano, protože já osobně zastávám stejný názor, jaký jste před chvílí řekla. Jenže došlo k určitým změnám, a toto je ústupek odborům. Ta možnost, ta škála výdělečné činnosti příslušníků bezpečnostních sborů se o něco rozšířila. Ale pozor, je pořád v hranicích aktivit, které jsou společensky prospěšné, ale vůbec bych se nebránil tomu, kdyby toto ustanovení doznalo změny, že by vlastně došlo k redukci ještě tady těchto možností.

Štěpánka Čechová: V tomto ohledu tedy ústupky možné jsou a možná to nebude ten nejžhavější bod. Který bod toho zákona ale považujete pro Sněmovnu za nejproblémovější a od kterého nejste vůbec v žádném případě ochotni ustoupit?

Host (Jiří Kolář): Prostě myslím si, že kdyby se opět začalo přezkoumávat, jestli otázky těch nárokových položek, týkající se odchodného a výsluh, které už jsme takto zredukovali, by byly znovu nějakým způsobem redukovány, že už bysme se dostali hluboce pod úroveň ostatních bezpečnostních sborů a bylo by to docela nemotivující. To si myslím, že je jednoznačné.

Štěpánka Čechová: Odpovídal policejní prezident Jiří Kolář. Díky za rozhovor, na slyšenou.

Host (Jiří Kolář): Na shledanou.

Fejeton Jana Pokorného

Štěpánka Čechová: A na závěr našeho pořadu je pro vás připraven slibovaný fejeton Jana Pokorného, který si tento týden dělal starosti s tím, jak kdo vypadá.

Jan Pokorný: "V tomto týdnu otiskly některé noviny nové fotografie manželky premiéra Paroubka - paní Paroubkové. Nic skandálního, paní Paroubková si asi řekla, že nemá zapotřebí, aby ji někdo fotil, když ráno venčí jen tak halabala psa a svěřila se do péče odborníků na vzhled. Rozhodla se, že už nebude ani tak paní Paroubkovou, ale manželkou premiéra. Asi to tak má být. Přinejmenším bude mít klid od těch médií, která posuzují člověka podle toho, kolik má brad a jakou nosí ofinu.

Dělat se hezčím patří k životu a k tomu politickému zvlášť. Těžko se tomu bránit. V době, kdy v ulicích pobíhá skupina fešáků a fešand, kteří přemlouvají kolemjdoucí, aby si nechali změnit účes a poté zvolají překvapeně, vypadáš skvěle, to už jiné nebude. Ano, mám na mysli ten pořad, kde štětečky a hřeben odborníků přetvoří i uvozřené děvče v atraktivní šťabajznu. Ještě pár dílů a už budou kolem nás chodit jenom skvělé, svěží a sebejisté postavy. To by ale mohlo vést k nedobrým koncům, protože ve společnosti, kde se každý líbí každému, už je to jenom krok k Sodomě a Gomoře.

Jak tomu nebezpečí zabránit? Jeden nápad by tu možná byl. Představme si, že podobně, jako v pořadu Vypadáš skvěle, bloumá ulicemi partička mladých lidí. Jenže rozcuchaných a trochu umolousaných. Vyberou si nafintěnou dámu, bez nějakých cavyků ji posadí na nějakou bednu a než se madam rozkouká, odlíčí ji a smyjí barvu z vlasů. Nastaví oběti připravené zrcadlo a než odezní prvotní šok, radostně poskočí, plácnou se do rukou a zvolají vypadáš hrozně. Dá se předpokládat, že sledovanost takového programu by byla enormně vysoká."

Štěpánka Čechová: Slova Jana Pokorného uzavřela dnešní scénář Týdne v tahu. Za týden, v sobotu po 17. hodině se zas s novými událostmi opět těší na slyšenou Štěpánka Čechová.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.