Regulované nájemné, summit EU a USA, spor o střechu

Evropský soud pro lidská práva rozhodl ve věci regulace nájemného ve prospěch polské majitelky domu a Polská republika jí bude muset vyplatit odškodné. Čeští majitelé domů upínají k tomuto rozhodnutí své naděje. O situaci v nájemném přišel do studia vysvětlit odborník na bytové právo Vojtěch Sepl. Co přineslo setkání amerického prezidenta s představiteli Evropské unie zhodnotil Petr Robejšek.

Přehled příspěvků

Štěpánka Čechová: Čeští majitelé domů si mnou ruce. Svitla jim naděje ve sporech o regulované nájemné. Polsko totiž u Štrasburského soudu prohrálo spor v podobném případu. Dopadne stejně i Česká republika? Situaci vysvětlí odborník na bytové právo, profesor Právnické fakulty Univerzity Karlovy Vojtěch Sepl.

Setkání amerického prezidenta s představiteli Evropské unie nepřineslo tak jasná stanoviska o vízové politice ani mnohých dalších problémech, jak mnozí čekali. Výsledky jeho návštěvy zhodnotí ředitel Mezinárodního institutu pro politiku a hospodářství v Hamburku Petr Robejšek.

Zatím co jednotná Evropa stírá hranice států, v Rakousku uřízli pár centimetrů střechy, protože přesahovala do Čech. Od starosty nejbližší české obce a rakouské zpravodajky uslyšíte, co si o tom myslí lidé.

Chybět nebude ani fejeton Jana Pokorného. Příjemný poslech Radiožurnálu vám přeje Štěpánka Čechová.

Situace v nájemném, regulované nájemné

Štěpánka Čechová: Majitelé domů a bytů v Česku se dočkali rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku, ke kterému upínají mnoho nadějí. Šlo o spor majitelky domu, Francouzky polského původu Marie Hutten Čapské s polským státem kvůli regulaci nájemného. Soud jí dal za pravdu a přiznal odškodné v přepočtu jeden a půl milionu korun. Čeští majitelé nemovitostí předpokládají, že verdiktem dostali naději na podobné rozhodnutí i v jejich případech. Kauzu připomíná reportérka Lucie Weissová.

Lucie Weissová: Soud konstatoval, že Polsko porušilo evropskou konvenci o lidských právech. Jde o systémový problém, vycházející z polské legislativy, který se týká dalších sta tisíc majitelů domů. Čeští vlastníci považují rozsudek za precedentní.

Host (Robert Aksamit): Toto rozhodnutí pro nás znamená nejenom jistou morální satisfakci, ale i její podstatný posun v naší žalobě. Předpokládáme, že český stát bude nejméně tak silně odsouzen Štrasburským soudem jako polský stát.

Lucie Weissová: Říká místopředseda Sdružení majitelů domů Robert Aksamit. Jiný názor má premiér Jiří Paroubek. Tvrdí, že ještě jako ministr pro místní rozvoj si byl vědom tohoto problému, a proto vypracoval nový zákon, který letos začne platit.

Host (Jiří Paroubek): To, co se přijato a bude platit od 1.10. je dostatečnou zárukou toho, aby Česko nemuselo se dostat do podobných problémů, jako Polsko.

Lucie Weissová: Čeští majitelé domů ale už před rokem podali na tři tisíce žalob, kterým se Štrasburský soud bude muset zabývat.

Štěpánka Čechová: Význam rozhodnutí soudu v polském případu šance českých majitelů domů a možný vývoj regulace nájemného u nás teď probereme s odborníkem na slovo vzatým. Pozvání do studia přijal profesor Právnické fakulty Univerzity Karlovy Vojtěch Cepl, mimo jiné i emeritní soudce Ústavního soudu a spolutvůrce české ústavy, který se už 16 let věnuje také problematice bytového práva. Dobré odpoledne, pane profesore.

Host (Vojtěch Cepl): Dobré odpoledne.

Štěpánka Čechová: Jak vy vnímáte vztah toho polského rozhodnutí k českým případům. Řekněme posluchačům, co konkrétně tedy vlastně Štrasburský soud rozhodl a do jaké míry jsou oprávněné naděje českých majitelů domů, že jejich žaloby budou úspěšně vyřešeny.

Host (Vojtěch Cepl): To jsou vlastně dvě otázky, tak to rozhodnutí má několik částí, ale podle mého názoru jádro rozhodnutí spočívá v snaze napravit právní vztahy mezi vlastníky domů a nájemníky. Je tam zdůrazněno, a to považuju za nejdůležitější, že nájem je přenechání vlastnictví někomu jinému, které je zásadně dočasné. Za druhé, že tento vztah může vzniknout jenom na základě svobodné smlouvy, to je souhlasu obou stran a za třetí, že je to za úhradu fyzické a ta úhrada nebo-li nájemné. Navíc v souladu s cenou té nemovitosti, rozloženou v čase, čili s tržní cenou, která se odvazuje vlastně od ceny pozemku, místa té stavby a tak dále. Podle mého názoru ani jeden z těchto základních znaků nájmu v evropském klasickém smyslu naše současná právní úprava nedodržuje a porušuje všechny tři tyto znaky. Tam musí nastat oprava. Takže úvahy o tom, že těm vlastníkům už v této chvíli nedodržením třeba toho principu přiměřenosti nájmu vznikla škoda a budou žádat nyní náhradu, podle mého názoru již jsou neodvratné. Já mám přesně opačný názor, než pan premiér. Já myslím, že současné změny jsou nedostatečné a je vysoce pravděpodobné, že Štrasburský soud rozhodne obdobně, jako v tom případě polském, protože ta situace je obdobná, je dokonce ještě o trošku horší a necháme na posluchačích, aby v budoucnu si dobře pamatovali, jaké stanovisko v této situaci zaujala vláda, která tu situaci mimochodem už je známá několik měsíců a jaká opatření provedla. Znovu opakuju, je tady přímý rozpor ve dvou názorech. Tvrdím, že bez zásadních právních změn, které patří do občanského zákoníku, nemůže naše kauza uspět, ale i kdyby ty změny nastaly, tak tam nastala škoda, která mezi tím za ta léta vznikla vlastníkovi, podle zase standardního evropského práva a naší vůbec atlantické civilizace, to je ve všech právních řádech platí, že když někdo někomu činí škodu, tak to musí nahradit.

Štěpánka Čechová: Já teď tady zopakuju to, co jsme slyšeli od pana premiéra v úvodní reportáži. Jiří Paroubek se domnívá, že Česko by se problémům kvůli regulaci nájmu mohlo vyhnout, protože už má zákon o uvolnění nájemného. Jde o to postupné uvolňování regulovaného nájemného zvyšováním o 14.2 procenta po dobu čtyř let. Je to opravdu spása alespoň částečná před žalobami majitelů ve Štrasburku, měl pan premiér pravdu?

Host (Vojtěch Cepl): Je to částečná spása v tom, že skutečně to nájemné se dostane do vyváženějšího vztahu, ale je to mnoho dalších zásadnějších problémů. Jestliže někdo někomu něco pronajme fakticky a prakticky navždy, poněvadž ty ustanovení o nájmu na neurčitou dobu a ten právní vztah je dědičný, v uvozovkách, pro velikou skupinu lidí, tak ten vlastník vlastně se k tomu pronajmutími předmětu nedostane a nemá vůbec naději ho dostat zpátky. Jestliže někomu něco pronajmete navždy, tak mu to vlastně dáte, když se nad tím zamyslíte. Za druhé, ty nájmy vznikly dekretem, to bylo vznik vrchnostenským příkazem a nikoliv svobodnou vůlí obou stran, pronajímatele s tím samozřejmě nesouhlasili, bylo to proti jejich vůli, potom postupným vývojem se ty byty měnily, dědily, takže většina bytů vlastně už není u toho prvního, tkerýmu to přidělili ze sociálních a jiných kritérií přednostně. Ale dobře mě poslouchejte. Veliká část statisticky těch lidí jsou poměrně zámožní a vůbec nemají, abych tak řekl, morální nárok, aby dostávali jaksi příspěvek na bydlení v podobě toho nízkého nájemného a za starého režimu to bylo z celospolečenských prostředků a představte si, co se stalo. Po listopadovém převratu se vlastně ta povinnost státu provádět sociální politiku, což má každý slušný stát, postarat se o ty lidi, aby měli aspoň minimální standardní bydlení a pomoc jim k tomu, tak tahle ta povinnost státu se po převratu přenesla na přímo na ty konkrétní pronajímatele. Takže každý vlastník domu dneska ze své kapsy každý měsíc spolufinancuje své nájemníky, kteří mohou být a často jsou, bohatší než on a míň to potřebujou. Tahle ta absurdní situace je naprosto výjimečná. Já myslím, že toho jádra rozhodnutí je toto ještě největší střet, já to ještě jednou zopakuju. Já nebudu říkat konkrétní případy, jako někteří demagogové, který zásobují v posledních dnech vysílání o těch případech lidí, kteří nemají na to, aby zaplatili zvýšené nájemné, což je jistě pravda, ale na druhé straně je pravda, že o ty lidi se má postarat stát svoji sociální bytovou politikou, ale oni řeknou, je to solidarita, když někomu nařídíte a vynutíte, aby prakticky za svůj majetek nedostával to, co mu patří. Já vím, že to není právnicky krádež, ale my všichni, kteří tomu rozumíme z morálního hlediska, víme, že když někdo nedostane to, co mu patří, tak je to stejná krádež, jako když někdo nevrátí peníze, který si vypůjčil. V tom je ta největší porucha poruch.

Štěpánka Čechová: Přesto tady ale stále zní argument té druhé strany, tedy strany nájemníků, že oni budou potom vystaveni skutečně mnohonásobně zvýšenému nájmu, mnozí to budou prakticky těžko moci zaplatit třeba z důchodu, pokud jsou to důchodci, hrozí tedy u některých lidí skutečně sociální katastrofa? Vlastně to, co vy ale říkáte je to, že to není na majitelích domů a bytů, aby tohle to řešili, že to má řešit stát z úplně jiné kauzy, jestli tomu správně rozumím.

Host (Vojtěch Cepl): Já za to činím zodpovědnou zejména poslední vládu a vlastně všechny vlády polistopadové, některé skutečně ty programy již byly od začátku připravovány, všichni víme, že taková změna se musí dělat postupně, ale my jsme ty postupné kroky začli a pak jsme je zastavili a od té doby se živíme jaksi demagogickými konkrétními příklady o chudých lidech, kteří nemají na nájem, teda mimochodem v tom programu, o kterém se mluví, že nás zachrání tato stránka záchranné sítě, pojištění těch lidí, kteří by tím byli postiženi, pro které nastanou tvrdosti, to vláda opomenula. Ta je nedostatečná. Místo toho provádí, já bych řekl, diluviální sociální politiku bydlení, že začínají uvažovat o sociálních bytech. Sociální politika tím, že se staví byty pro všechny nízkopříjmové skupiny je zastaralá. Těm lidem, kteří na ten standard nemají, se mají dát peníze, má se jim refundovat to nájemné v přiměřeném standardním bytě, ale nikoliv, že se nastrkají do specielních ghett, kde jsou teda potom samí chudí. Mimochodem někteří z nich mezitím bohatnou v důsledku naší právní úpravy, už je nikdy z toho levného bytu, ke kterýmu přijíždějí Mercedesem od své jachty a chato vily, nedostanem, protože ta ochrana nájemníků je naprosto zběsilá a přetažená, takže já obviňuji sociálně demokratickou vládu, že zklamala v sociální politice bydlení, já obviňuji předcházející vlády, že dopustily, aby stát vymáhal na náhodně vybrané skupině, aby druhou náhodně vybranou skupinu, která vznikla výměnami, děděním, přidělováním, protekcemi, konexemi, já nevím jak, financovaly ze své kapsy. To je přeci něco, co je nepřijatelné.

Štěpánka Čechová: Já bych se ještě vrátila k tomu úvodu, teď jsme vysvětlili sociální dopady, ale vy jste dal v úvodu částečně za pravdu panu premiérovi, že nás tahle ta nová, postupná deregulace může zčásti ochránit před verdiktem Štrasburku. Pojďme říci, z jaké části ano a z jaké části ne, nebo-li jak by mohl znít verdikt Štrasburku a co by se mohlo stát, co by mohli majitelé domů a bytů vysoudit?

Host (Vojtěch Cepl): Tak zlepší situaci v té jedné třetí části, že nájemné nemá být absurdně nízké, ale že musí být v jakémsi vztahu ke skutečné, reálné, tržní ceně toho domu. Naše nájemné není odvozeno od ceny domu a pozemku, ale od ministerských vyhlášek, já tomu říkám království křivých zrcadel, které se po celostátních debatách o tolik procent, o několik procent, jak rychle, méně rychle, změní, ale ty první čísla, které jsou jádrem těch změn, jsou úplně umělá hausnumera. Samozřejmě, že v celém systému soukromého práva postaveném na ochraně soukromého vlastnictví všechny ceny mají vznikat na trhu a modifikovat se, prosím, v nezbytných případech, ale ne masově, respektive na vybranou skupinu. Takhle se totiž porušuje právo na ochranu vlastnictví, které je jedno z nejvyšších principů v evropském a vůbec civilizovaném právu. Rovnost občanů, protože občané jsou roztříděni do skupin, který jsou privilegovaný životní náhodou, mají levné, báječné byty a občany, který zase životní náhodnou restituovali, zdědili nebo postavili si dům a ti musejí platit na tu druhou skupinu, to je další porušení práv. Právo na svobodnou smlouvu, co to je za právní titul, když někomu nařídějí, aby někoho vzal do jeho vlastnictví a platil mu tolik a tolik, většinou symbolickou cenu, ale žádá se na něm, aby se o to staral. Ty peníze, které se platí za byty, jsou vážení posluchači, stejné peníze, jako platíme za jídlo, jako platíme za oděvy, jako platíme za všechno ostatní. Byt není zvláštní zboží, to je Fridricha Engelse jeden z utopických výtvorů, a ten převládá, bohužel, hluboko v hlavách celého ministerstva, které to má na starosti a doufám, že bude brzy zrušeno.

Štěpánka Čechová: Abychom se ale vrátili k těm konkrétním dopadům, víte, já jsem se ptala na to, co se tedy skutečně dá nebo nedá z hlediska majitele domu u Štrasburku vysoudit, protože někteří analytici upozorňují, že ten zákon, který nastavuje tedy postupné zvyšování nájemného, je cestou jen k poloviční nápravě a tak by mohl český stát dopadnout podobně, jako Polsko. Konkrétně tady jde o 50 miliard, které žádají těmi zhruba třemi tisícovkami čeští majitelé domů a bytů. Vidíte to tedy tak, že skutečně hrozí, že z kapes náš všech daňových poplatníků se bude hradit padesátimiliardová ztráta?

Host (Vojtěch Cepl): Nesouhlasím s číslem 50 miliard, protože celá ta věc je v pohybu, jakmile někteří ti žalobci, respektive stěžovatelé uspějí, přidají se k nim další, čili to číslo, které se rozšířilo mezi novináři a opakuji po sobě, je zase jaksi velmi volné, může být i násobně vyšší, to prostě se nedá odhadnout. Je téměř jisté nebo vysoce pravděpodobné, že soud rozhodne obdobně jako v předcházejícím případě. Ale dále, je vysoce pravděpodobné, že jestliže někdo někomu způsobí škodu majetkovou, újmu, tak by měl ty peníze vrátit. Odpovídá za škodu, je tady systém nápravy, rektifikace do toho původního stavu, to je taky součást od římského práva, evropského práva, takže i kdyby teď celá věc skončila, tak už můžou ty majitelé žádat to, co jim ušlo v minulosti.

Štěpánka Čechová: Tedy to vypadá, že každopádně Česko bude platit, ale nebude to platit ta část vlády nebo ty vlády, které to způsobily, zaplatíme to my všichni.

Host (Vojtěch Cepl): Samozřejmě, dokonce to zaplatí i ti mladí lidé, který se nemůžou dostat do toho uzavřeného systému, ve kterým lidi držejí velké byty, protože jsou levné a nemůžete je odsunout, celý systém nemá pohyb, dynamiku. Kdybych vám začal vysvětlovat, jaké to má důsledky v dalších oblastech, například pro nezaměstnané, lidé, kteří bydlí v regulovaném nájemném v oblasti, kde je nezaměstnanost, tak se nechtějí stěhovat za prací. Pochopitelně, poněvadž tam jsou ty byty dražší. Působení trhu jako signál, kde se má stavět, tam kde je největší poptávka, je ochromeno. Stále se staví naslepo. Nikdo nebude investovat do výstavby bytů za účelem pronajímání, ledaže by byl slabomyslnej. Mě vadí zastavení určité části hospodářského oběhu a mimochodem ti, kteří už jsou v té situaci, kdy mají nepoužitelné byty obsazené, ne vlastní vinou, ti musejí se cítit samozřejmě poškozeni.

Štěpánka Čechová: Oni čeští majitelé domů a bytů se mezi sebou vyzývají, aby ti, kteří ještě nepodali žaloby ke Štrasburku to udělali, povzbuzení právě tímhle tím výrokem v polském případu. Otázka je ale, proč nefungujou ty soudy u nás, proč musíme s tím běhat do Evropy, když český Ústavní soud už vydal jasný pokyn soudům nižším, že pokud se na ně obrátí nespokojený majitel bytu, jemuž nájem nevydělá ani na opravy, tak mají zrušit tu regulaci, která podle ústavních soudců vlastníky domů poškozuje. Zdá se ale, že takové popíchnutí soudů k činnosti nestačilo. Co byste tedy radil, mají skutečně své žaloby směřovat rovnou ke Štrasburku, anebo byste znovu zkusil naše soudy?

Host (Vojtěch Cepl): Samozřejmě, samozřejmě. Naše soudnictví v této otázce naprosto selhává, selhává vláda, že nerespektuje rozhodnutí Ústavních soudů, to je velice závažná věc, většina politiků totiž nerozumí, zdá se nebo nechce rozumět systému soudního přezkumu, že Ústavní soud sleduje ústavnost právních předpisů, dokonce někteří vládní úředníci zkoušejí všelijaké triky, jeden náměstek ministra nazval svoji žalobu kulisárnou, náhodou jsem byl zpravodajem toho případu, kdy jednu vyhlášku, která byla zamítnuta, více co s ní udělal? Počkal až těsně před dalším soudem a vydal ji znova pod jiným číslem, aby teda platila dál a vyhověl tak tomu soudu. Tenhle ten primitivní způsob nerespektu k rozhodnutí soudu v moderní společnosti neobstojí. Nerespekt vlastnictví, jak může vláda žádat, aby lidi nekradli, když sama vynucuje na části obyvatelstva, aby se jim odnímali fakticky nepřímo peníze tím, že mě nedávají aspoň to, co potřebuju na údržbu nemluvě o tom, co dali do té investice.

Štěpánka Čechová: Úplně závěrem, když znáte průběhy soudů jak v Evropě, tak u nás, kdy myslíte, že dopadne na český stát rozhodnutí Štrasburku? Kdy zhruba by se mohli i čeští majitelé domů a bytů dočkat nějakých rozsudků?

Host (Vojtěch Cepl): To si nedovažuji odhadnout, protože Štrasburský soud je taky velice zatížen, ale myslím, že na tom nezáleží, protože se budou muset rozhoupat naše soudy, naše vláda, Nejvyšší soud. Představte si, že žádný soud ještě se neodvážil, protože chybí vyhláška o výši nájemného, rozhodnout spory o výši nájemného, jako kdyby soudci nevěděli, že i když na to nemají předpis, tak musejí případ před sebou rozhodnout. Tenhle ten defenzivní formalismus, kde kterej chrání postkomunistické soudce, je velikým, přesně popsaným fenoménem, kterej nám taky velice škodí.

Štěpánka Čechová: To znamená dříve, než Štrasburský soud by měly zakročit už soudy české? Očekáváte to?

Host (Vojtěch Cepl): Samozřejmě, protože čas pracuje proti nám a nejvíc by se měla hnout exekutiva, která místo co by prováděla rozhodnutí soudu, představte si, má jakýsi vztah k těm soudům, že jim velí a taky některá ustanovení jsou taková, že skutečně porušují princip dělby moci. Když ministr spravedlnosti uvažuje o potrestání soudkyně, která vydá zločince, kterého soudí do ciziny, uvažuje o tom, že ji za potrestá, když povyšuje soudce, když soudy nemají samostatnost a emancipaci, tak celý ten systém nemůže fungovat, je to jenom fasáda. Naši ústavní soudnictví začíná bejt to, co se nazývá rusky pakazucha, kosmetická ozdobná instituce, kterou se snažíme přizpůsobit se světu, ale ve skutečnosti začíná. Neříkám, že to všechno špatně, ale začíná být bezvýznamná právě proto, že její rozhodnutí se neprovádějí.

Štěpánka Čechová: Když vztáhneme tohle to vaše hodnocení situace na tu konkrétní situaci nájemného, jednu větu na závěr. Kam se tedy mají ti nespokojení s nájem obracet? Na naše soudy nebo na soudy evropské?

Host (Vojtěch Cepl): Na oba a mimochodem, je štěstí, že jsme součástí Evropy, která nás začíná posunovat mezi civilizované státy. Zdá se, že summitu transformace nedokážeme, proto je tak důležitý být v Eropské unii.

Štěpánka Čechová: Profesor Právnické fakulty Univerzity Karlovy, Vojtěch Cepl. Díky za váš čas, na slyšenou.

Host (Vojtěch Cepl): Děkuju.

Štěpánka Čechová: Ve studiu už za malou chviličku usedne Jana Lejpová s aktuálním zpravodajstvím a já vás ještě pozvu k druhé části pořadu. Zabývat se budeme návštěvou George Bushe v Evropě a také kuriózním řešením česko rakouského hraničního sporu o střechu. Ujít si nenechte ani fejeton Jana Pokorného.

Summit EU a USA, návštěva George Bushe ve Vídni

Štěpánka Čechová: Vízová politika Ameriky vůči novým členům Evropské unie a řešení věznice v Guantánamu byly zřejmě tento týden nejsledovanějšími body summitu unie a USA ve Vídni. Na návštěvu amerického prezidenta George Bushe a konkrétní výsledky setkání představitelů Evropy a Ameriky se teď zaměříme s ředitelem Mezinárodního institutu pro politiku a hospodářství v Hamburku Petrem Robejškem. Dobrý den.

Host (Petr Robejšek): Dobrý den.

Štěpánka Čechová: Schůzka amerického prezidenta George Bushe s představiteli Evropské unie měla být důkazem, že Evropa a Spojené státy už určitým způsobem překonaly spory o válku v Iráku. Jsou ty rozepře podle vašeho názoru opravdu zažehnány?

Host (Petr Robejšek): Tak určitě ne. Jednak k tomu taková schůzka nestačí a za druhé to, co tam bylo vysloveno, to je řekněme vyčíslení všech důležitých témat bez jakýchkoli konkrétních závazků, ohledně toho, jak je ta která strana míní řešit.

Štěpánka Čechová: Podíváme-li se na reakce tisku, evropské i americké deníky píší především o tom, že se George Bush snažil vylepšit obraz Ameriky v Evropě. Myslíte si, že se mu to podařilo?

Host (Petr Robejšek): Tak u Vídeňáků určitě ne, protože město bylo ve stavu obležení a co jsem slyšel z Vídně, tak občané nebyli z toho zvláště nadšení, jinak si myslím, že ano, každá návštěva je lepší, než když se navzájem obě strany takříkajíc argumentativně odstřelují přes Atlantik. Zásadní posun u těch, kteří zásadně odsuzují americkou politiku asi Bush nedosáhl, ale jistě takové setkání neškodí.

Štěpánka Čechová: Přesto prezident Bush uvedl, že by rád zrušil tolik diskutovanou věznici v Guntánamu. Nemůže to přispět k tomu, že by kritici přehodnotili svůj názor na druhé funkční období amerického prezidenta?

Host (Petr Robejšek): Tak ti kritici, kteří opravdu se snaží o objektivitu, tak by to asi mohli udělat, i když, když se podíváme opravdu podrobně, tak já osobně mám dojem, že v Guantánamo už stejně nesedí ti nejdůležitější vězňové. To, co prezident Bush udělal, byla taková, takové klimatické gesto, které je jistě záslužné, i když nejmenoval, pokud se nemýlím, žádný konkrétní, žádné konkrétní datum, takže může to být něco, co věci posune trošku pozitivním směrem, může to být i něco, jako plané slibování.

Štěpánka Čechová: To mi přímo berete otázku z úst. Není to jenom jakási úlitba Evropě ze strany prezidenta Bushe, protože skutečně ani v tom závěrečném komuniké nejsou zmíněna žádná konkrétní data. Lze hovořit o nějakém průlomu, co se týče války proti terorismu a právě Guantánama?

Host (Petr Robejšek): Já si myslím, že ne. Já bych dokonce řekl, že za to, co prezident Bush čistě jenom rétoricky slíbil, tak Evropa zrovna tak ne rétoricky, ale tiše přijala tím přihlášením se k těm třem bodům mír, lidská práva a demokracie, tak vlastně Evropská unie přijala americkou strategii demokratizace Blízkého východu, do které samozřejmě i aspoň z amerického hlediska spadá i obsazení Iráku. Protože Evropa proti tomuhle tomu trojúsloví, smír, lidská práva, demokracie nijak neprotestovala, naopak to podpořila, tak každý dostal něco a ve skutečnosti nikdo nedostal pořádně nic.

Štěpánka Čechová: Ono se to v zásadě týká například i otázky americké vízové politiky. Ještě před summitem předseda Evropské komise Barroso tvrdil, že bude silně tlačit na zrušení víz pro nové země Evropské unie. Ovšem to závěrečné komuniké uje pouhý jeden odstavec. Znamená to, že Evropská unie v otázce víz rezignovala?

Host (Petr Robejšek): Jistě nerezignovala, ale nedosáhla nic konkrétního, protože kdyby něco konkrétního dosáhla, tak by se to samozřejmě patřičně prodalo. Tyhle ty setkání taky nejsou místem, kde se konkrétně vyjednává o tak složitých věcech, jako dejme tomu jsou, je vízová povinnost. Tam se spíše ohlašují výsledky, anebo ohlašují sliby a potom přijdou na řadu specialisté, odborníci, kteří se snaží najít opravdu nějaké obsažné řešení toho kterého problému.

Štěpánka Čechová: I přesto, že na žádné konkrétní závazky tedy nedošlo, dá se říci, že je transatlantická koalice po tomto summitu pevnější?

Host (Petr Robejšek): Ano, já si myslím, že svojí podstatou skutečně zásadně oslabená nebyla, protože obě strany mají, já bych to nazval, přirozený zájem na tom, aby spolu vycházely, protože přes všecky rozpory jsou si hodnotově a zájmově nejbližší ze všech aktérů, které, kteří jsou důležití v současné evropské a světové scenérii. Takže skutečně zásadní zlom nebyl, to, co se odehrávalo, byly rétorické přestřelky, které se teďko oslabily, už před rokem byl prezident Bush v Bruselu, na své, řekněme, cestě, která tak říkajíc pohřbila ten rozbroj ohledně irácké války, tohle to bylo další setkání, takže atmosféricky to jistě přínosné, fakticky si myslím, že ten zásadní společný zájem, západní civilizace, která se snaží obstát ve složitých časech chaotické globalizace a terorismu, tato západní civilizace držela vždycky pohromadě, protože musela držet pohromadě.

Štěpánka Čechová: Tolik k evropské návštěvě George Bushe ředitel Mezinárodního institutu pro politiku a hospodářství v Hamburku Petr Robejšek.

Mezinárodní spor o střechu

Štěpánka Čechová: Kuriózně skončil mezinárodní spor o 30centimetrů rakouské střechy, přečnívajících přes hraniční čáru do Čech. Rakouský majitel část střechy luxusního hotelu v Gunwaldu uřízl s tím, že v době, kdy se celá Evropa spojuje, mu připadá nesmyslné hádat se o pár centimetrů. Hotelový komplex podnikatel postavil zhruba 200 metrů od hraničního přechodu mezi Gunwaldem a Přední Výtoní na Českokrumlovsku. Vycházel tehdy z rakouských map, ale ty byly nepřesné. Čeští geodeti vše přeměřili a zjistili, že střecha porušuje mezinárodní smlouvu o státních hranicích. Naše ministerstvo vnitra hoteliéra uvítalo. Jak celou záležitost vnímají lidé, kteří žijí pár set metrů od hranice? To už nám poví místostarosta Přední Výtoně Stanislav Trojan, dobrý den.

Host (Stanislav Trojan): Dobrý den.

Štěpánka Čechová: Tak, pane místostarosto, samotné řezání střechy se stalo atrakcí pro návštěvníky penzionu i novináře na obou stranách hranice. Byl jste se taky podívat?

Host (Stanislav Trojan): Ne, právě v tu chvíli jsem pracoval, nebyl jsem tam.

Štěpánka Čechová: A co ohlasy v Přední Výtoni a okolí? Jak to vnímají lidé?

Host (Stanislav Trojan): Obyvatelé Přední Výtoně to zjistili, až z večerního zpravodajství, popřípadě druhý den až z novin, kde si to přečetli. Jinak prakticky o tom nevěděli.

Štěpánka Čechová: A mají k tomu nějaké komentáře? Co se takhle povídá v hospodách?

Host (Stanislav Trojan): No, povídal jsem, mluvil jsem třeba s velitelem hasičů jsem podíval a ti říkali, že to žádný vztah na ně mít nebude, že dál to jejich sdružení, který mají s rakouskýma obcemi, tak potrvá ve stejném duchu, jako bylo doteďka. Prakticky se jich to nedotklo.

Štěpánka Čechová: Nebo-li ty česko rakouské vztahy přímo v tom území, kterého se to týká, to nějak nenarušilo. Berou to lidé spíš s humorem.

Host (Stanislav Trojan): Samozřejmě, většina se tomu zasmála, možná si pomyslela něco o zdravém rozumu a to je tak o tom všechno asi.

Štěpánka Čechová: Bude to, myslíte, mít nějaký vliv na turistický ruch v oblasti? Myslíte si, že se třeba teďko střecha v Gunwaldu stane vyhledávanou turistickou atrakcí kvůli tomu, jak kuriózně o ní hoteliér přišel?

Host (Stanislav Trojan): Možná krátkodobě ano. Je tady dost cyklistů, kteří tady projíždí, tak je možná, že který to viděli v televizi, že se na to dojedou podívat, jak to vypadá uřízlá střecha, protože se opravdu nestává každý den.

Štěpánka Čechová: Místostarosta Přední Výtoně Stanislav Trojan. Díky za rozhovor, na slyšenou.

Host (Stanislav Trojan): Na slyšenou.

Štěpánka Čechová: A na lince už je připravena také naše zpravodajka v Rakousku Marie Woodhamsová, která sleduje ohlasy na druhé straně hranice. Hezké odpoledne, Marie.

Marie Woodhamsová: Dobrý den.

Štěpánka Čechová: Jak to vypadá tedy v Rakousku, mají z toho lidé nějaké smíšené pocity, anebo stejně jako v Přední Výtoni to vztahy Čechů a Rakušanů nepoznamenalo?

Marie Woodhamsová: No, já si myslím, že spíš ta reakce je vždycky taková úsměvná, že se lidé tváří, jakoby to je fakt pravda, něco takového se může ještě dneska stát. Takové ohlasy se měla tady ve Vídni, když jsem s několika lidmi hovořila. Přímo v místech hotelu, cítila jsem od těch lidí reakce, že skutečně proč by měly být problémy s Češi, když tam tak jako spolu bezproblémově žijí. Když jsem hovořila s majitelem, tak jsem to také cítila, myslím, že je to chytrý pan podnikatel, který ví, co chce a ví, že vztahy se sousedy, jak se říkává u nás, jsou důležitější kolikrát, než vztahy v rodině, ale já bych chtěla říct, že toto, tento případ jenom potvrzuje mé dlouholeté zkušenosti, jaké mám, že lidé na obou stranách hranic vlastně v podstatě spolu vycházejí, ale takové ty různé nesváry, to většinou provokují politici. Já si vzpomínám, že když jsem s Klárou Stejskalovou mapovala situaci v Horním Rakousku v době, kdy velké bylo dusno s Temelínem, tak jsme tam týden jezdily a my jsme udělaly přesně tehdy, před několika lety stejnou zkušenost. Běžní lidé prostě mají k sobě blízko, pro ně ty hranice nejsou hranicemi, ale taková ta nenávist a to všechno se provokovalo někdo úplně jinde, spíš ze strany politiků. Mě pan Hehenberger, majitel hotelu prozradil jednu věc, kterou prý neřekl žádným novinářům, a to tam měl asi 6 mezinárodních televizních štábů. Řekl mi, že koupil velký prostor na Lipně přímo a že tam bude asi na výměře jeden a půl hektaru stavět pětihvězdičkový hotel, 240 postelí tam bude, zkrátka bude to rodinný hotel, takže je vidět, že ten pán má zájem s námi vycházet co nejlépe.

Štěpánka Čechová: Což tedy na celou věc vlastně vrhá úplně jiné světlo. Není to o tom, že by snažil za každou cenu vyhovět rakouským nebo českým úřadům a zbavit se soudů, je to o tom, že ten člověk si dělá byznys a v tom byznysu chce mít klid a pořádek.

Marie Woodhamsová: Ano, přesně tak. On také mě řekl, že se stal obětí vídeňským úřadů, čili on to vidí velice objektivně, ale samozřejmě zase, já jsem mu také říkala, že to spíš, to co vy jste naznačovala, že to možná mohl využít jako atrakci a že mohl svým hostům, když si objednávali pokoj, ptát se a chcete spát na straně české anebo rakouské? Ale on tady toto samozřejmě zas s tak velkým humorem nebere, protože plány a doklady ty všechny jistě musí být v pořádku, čili prvního srpna tam bude mít ještě poslední úřední jednání, kde by se to všechno mělo uzavřít. Není také důvodu, proč ne, když on sám v podstatě udělal ten nejrozumnější krok v celé záležitosti.

Štěpánka Čechová: Tolik tedy názory a ohlasy na uříznutou střechu v Rakousku a Marie Woodhamsová. Díky, na slyšenou.

Marie Woodhamsová: Na shledanou.

Fejeton Jana Pokorného

Štěpánka Čechová: Politici na fotbale a fotbalisté v politice. To je kombinace, o které tentokrát v pravidelném fejetonu přemýšlí Jan Pokorný.

Jan Pokorný: "V médiích to bylo v uplynulých 14 dnech tak půl na půl. Chvíli domácí politika, chvíli světový fotbal. Pro českou reprezentaci světový šampionát skončil a hráči můžou teď víc sledovat zápas o vznik vlády státu, jehož hymnu ve čtvrtek odpoledne zazpívali na nějaký čas naposled.

Vrcholní čeští politici i v době komplikovaných povolebních jednání odskakovali si do Německa, aby viděli utkání zblízka a svou přítomností povzbudili hráče k oslnivým výkonům. Až se fotbalisté trochu oklepou z těch proher a vylučování, budou asi se stejným zájmem sledovat třeba hlasování o důvěře vládě. V Poslanecké sněmovně si vyzvednou kartičku s nápisem host, projdou bezpečnostním rámem a po schodech vyjdou do patra, kde je balkon, z něhož někdy občané, jindy občané lobbyisté pozorovávají schůze zástupců lidu.

Tak jako v hledištích německých stadionů prožívali zápasy našich Václav Klaus, Jiří Paroubek či Mirek Topolánek, můžou poslanecké výkony sledovat Nedvěd, Baroš, Rosický, Čech a venkoncem i ten nešťastný Jenda Polák. Podobně jako politici na fotbale, budou fotbalisté v politice prožívat dramatické diskuse, radovat se z bonmotů, jimiž se poslanci počastují, chmuřit se při neférových osočeních a emotivních urážkách.

Poslancům přítomnost známých hráčů určitě přijde vhod. Budou se chtít předvést v tom nejlepším světle a pokud si některý neodběhne k Nedvědovi pro podpis zrovna ve chvíli, kdy by měl říct ano nebo ne budoucí vládě, můžeme se už teď na takovou schůzi těšit. A tak jako politici chodívají po zápase do kabin, může třeba Karel Brückner na klubu ODS pohovořit o tom, že sestavit u nás vládu je stejně těžké, jako vyhrát proti Italům v deseti."

Štěpánka Čechová: Fejetonem Jana Pokorného Týden v tahu končí. Příjemný večer při poslechu Radiožurnálu vám přeje Štěpánka Čechová.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.