Dovoz starých vozů ze zahraničí, padělané zboží, MS ve fotbale

Aby Česká republika vyhověla požadavkům Evropské unie, ruší v novém silničním zákoně zákaz dovážení ojetých automobilů ze zahraničí, které jsou starší než osm let. Zaplaví náš trh stará auta? Co se stane s trhem osobních automobilů? Co na to říkají ekologové? V duelu týdne nad novým zákonem diskutovali tajemník Svazu dovozců automobilů České republiky Pavel Tunkl a Jan Slaviš, předseda Sdružení drobných dovozců, opravářů a prodejců aut.

Přehled příspěvků

Štěpánka Čechová: Zaplní české silnice přestárlá auta? Jaké následky bude mít novela zákona, která ruší hranici osmi let stáří pro dovoz ojetin. V Duelu týdne odpoví tajemník Svazu dovozců automobilů Pavel Tunkl a předseda Sdružení drobných prodejců aut Jan Slaviš.

Asijskou nabídku padělků na tržnicích málem rozšířila i českými dětmi milovaná kreslená postavička Krtečka. Jak úspěšný může být boj proti padělkům? Zeptám se Josefa Tetického, ředitele odboru ochrany spotřebitelů ministerstva průmyslu.

Svět žije fotbalovým mistrovstvím. Fenomén fotbalu a organizace sportovního svátku je téma pro reportéra Miroslava Bureše, kterému zavoláme přímo do Německa.

Chybět nebude ani fejeton Jana Pokorného. Příjemný poslech Radiožurnálu vám přeje Štěpánka Čechová.

Duel

Štěpánka Čechová: Mnozí motoristé a majitelé autobazarů si mnou ruce, ekologové a prodejci nových vozů čekají na následky. Takové reakce vzbuzuje jedna ze změn, kterou od července na naše silnice přinese novela zákona o silniční dopravě. Ruší totiž hranici osmi let stáří pro dovoz ojetých aut. Česká republika byla dosud zásadně proti takové změně, ale ministerstvo dopravy tvrdí, že muselo reagovat na postoj Evropské komise. Podle té jsou naše dosavadní opatření v rozporu s požadavkem na volný pohyb zboží. Co se teď stane s českým trhem v oblasti osobních vozů? To je téma pro následující debatu. V pražském studiu vítám tajemníka Svazu dovozců automobilů České republiky Pavla Tunkla, dobrý den.

Host (Pavel Tunkl): Dobrý den.

Štěpánka Čechová: A do regionálního studiu v Ústí nad Labem přišel diskutovat Jan Slaviš, předseda Sdružení drobných dovozců, opravářů a prodejců aut. Dobrý den.

Host (Jan Slaviš): Dobrý den.

Štěpánka Čechová: Pánové, ministerstvo dopravy uklidňuje, že uvolnění věkové hranice pro dovoz ojetin rozhodně neotevírá prostor pro zahlcení našich silnic auty, nesplňujícími technické podmínky pro provoz platné v Evropské unii. Fakta hovoří o tom, že už loni si Češi zaregistrovali mezi osobními auty o desetitisíce víc ojetin než nových vozů. A průměrné stáří dovezených aut je teď sedm let a nejvíce jich pochází z Německa a Francie. Tisk si už loni také všiml toho, že ještě benevolentnější uvolnění podmínek dovozu ojetin, než jsme dosud měli u nás, způsobilo například v sousedním Polsku katastrofální kolaps prodeje nových vozů a automobilové šrotiště Evropy se tak přesunulo mírně na severovýchod od nás. Co udělá červencová změna podmínek s českým trhem. Pane Tunkle, jak to odhadujete?

Host (Pavel Tunkl): Tak samozřejmě ty podmínky nejsou nastaveny úplně volně, protože jsou tam určitá omezení, jako je platný registrační doklad, vozidlo musí splňovat podmínky, respektive být schváleno v dané zemi unie podle podmínek, které byly platné v dané době v České republice, a tak dále, takže to není úplně uvolnění. Samozřejmě, je těžko odhadnout, co to udělá s trhem.

Štěpánka Čechová: Pane Slaviši?

Host (Jan Slaviš): No, my jsme postaveni opět před hotovou věc, jako se stavíme celý leta, je to rok, co jsem napsal ministrovi dopravy dopis, protože jsem komunikoval i s unií a tušil jsem, co se bude dít. Jako obvykle, reakce žádná. Já sám samozřejmě uvolnění vítám, protože to pokládám za běžnou součást života, prostě, člověk si má mít možnost koupit za svý peníze to, co chce. Otázka, jak se k tomu mělo přistupovat. To je trošičku jinak, protože zase na jednu stranu tady asi se bude pan Tunkl divit, ale v určitých věcech s nima souhlasím, protože přece jenom ne všichni budou vozit vozidla, která skutečně na silnice patří a toto opatření to vlastně ve svý podstatě umožní. Takže to se mi nelíbí.

Štěpánka Čechová: Nebo-li vy vlastně za autobazary přiznáváte, že to, co lidé očekávali, že se třeba zkvalitní ty vozy, které se sem dováží i třeba díky té určité překážce, která nově zavádí nutnost předložit originální technický průkaz k vozidlu ze země prodeje, tak že vlastně nebude takový problém a že se sem dá dovézt leccos.

Host (Jan Slaviš): No tak zásadní omezení bylo emisními limity, za prvé rokama, osmi letama, emisníma limitami. Je třeba si říct, že tato úprava platí jenom pro státy Evropské unie, to znamená, že pro ostatní vyráběná vozidla ve Spojených státech, ale i třeba ve Švýcarsku jezdící, se budou dovážet podle stávajících pravidel. Pokud jsem si dobře vyložil zákon, a myslím, že ano, tak je to tak. A je nabíledni, že kopec lidí, kteří dneska jezdí s pětadvaceti, třiceti lety starými auty, si přivezou 15 let starý auto a já se domnívám, že to sice, je to pochopitelný, protože ten trh je vždycky obrazem ekonomické síly obyvatelstva, ale myslím si, že to není v pořádku a že se mělo přistoupit k podobné politice, jako má třeba Spolková republika, která s horšími emisními limity daného vozidla nastavuje poplatky, já to teď řeknu, poplatky, můžeme tomu říkat třeba u nás ekologická daň, ale to je věc, která měla být připravena už dávno a o které se nemělo diskutovat, ale měla vstoupit v platnost s okamžikem platnosti tohoto, této novely zákona.

Štěpánka Čechová: Pane Tunkle, možná překvapivě drobní dovozci, opraváři a prodejci by také raději měli přísnější podmínky pro svou práci, máte stejné obavy jako pan Slaviš?

Host (Pavel Tunkl): Tak za prvé, proč překvapivě, protože žijeme v jedné zemi a ...

Štěpánka Čechová: No čekala bych, že když mi někdo povolí dovážet ledasco, tak že se z toho budu radovat a budu si svůj byznys hlídat.

Host (Pavel Tunkl): Ale naopak, působí tedy v tom byznysu, tak chcete, aby ten byznys, a to pan Slaviš říkal, byl taky kvalitní, chceme nabízet kvalitní vozy, ať už nové nebo ojeté a samozřejmě, když tedy si budete moci dovézt auto, který oproti dnešku má 40krát vyšší emise škodlivin, což pan Slaviš uváděl, to jsou auta před Euro 1, to znamená před rokem řádově 92, ty všechny tyto nectnosti mají, nemluvě...

Štěpánka Čechová: Abychom jenom posluchače uvedli do obrazu, Euro 1 je norma, která . .

Host (Pavel Tunkl): Euro 1 zavedla řízené katalyzátory a ty se postupně zpřísňovaly normy. Řízené katalyzátory přišly v období 92, 93. Předtím se nepoužívaly katalyzátory a ty emise byly násobnější, takže si myslím, že v tomto se naprosto shodneme, že Česká republika, pokud nechce skutečně tady mít nadměrné množství emisí, tak si to měla ošetřit. S tím plně souhlasím.

Štěpánka Čechová: Jenomže ministerstvo dopravy argumentuje vlastně diktátem Evropské unie, kdy ona si stěžuje na to, že naše současné opatření nesplňuje podmínky volného obchodu. Myslíte si, že tedy ministerstvo mělo jinou možnost?

Host (Pavel Tunkl): Tak jestli můžu já samozřejmě, proč zrovna my musíme plnit v uvozovkách diktát a ostatní země nikoliv, protože když se podíváte na Maďarsko, na Slovensko a tak dále, to samozřejmě není, že bychom neumožnili ten dovoz, tam jde o to, aby, pokud si někdo chce dovézt vozidlo ekologicky nepříznivé, měl nebo zaplatil vyšší daň.

Štěpánka Čechová: Nebo-li, pane Slaviši, můžeme tomu rozumět i tak, že podle vás obou by k tomuhle tomu opatření, které tedy ministerstva přijala z požadavků Evropské unie, by mohla následovat nebo měla následovat i nějaká zatěžující ekologická daň, přísnější ekologická daň pro ty vozy, které bude extrémně škodit životnímu prostředí.

Host (Jan Slaviš): Neměla následovat, měla být v ten samý den spuštěna. Samozřejmě, já jsem přesvědčen třeba sám za sebe, že i tato činnost by měla být koncesována nějakým způsobem, protože ten člověk, který to auto doveze, pokud si ho přiveze pro sebe, pro svoji osobní potřebu, v pohodě, ale pokud ho prodává dál a nenese absolutně žádnou zodpovědnost, domnívám se, že to není v pořádku. Začne dovážet vozidla do Čech nebo do České republiky každej, kdo je schopnej točit volantem a to auto převézt přes hranice, protože dneska je ten pohyb skutečně volnej. Na druhou stranu ale znovu říkám, že tento krok pokládám za správný, i to nařízení Evropské unie. Je to jenom otázka, aby, že jsme se na to měli připravit, vědělo se o tom, že to přijde, nikdo tomu nemohl zabránit, a přesto se to nechalo plavat, jako spousta věcí vždycky v tomhle státě.

Štěpánka Čechová: Pane Tunkle, tak jak, je to správný krok nebo to není správný krok? Teď už se nám trošičku rozchází.

Host (Pavel Tunkl): Tak já se domnívám, že v České republice ještě máme jednu nectnost, že máme přísné předpisy a v podstatě je nedodržujeme, protože když si vezmu, tak platné doklady měly být i v minulosti, teď je to zdůrazněno, že bez originálního dokladu nelze vozidlo schválit v České republice, ale nicméně poněvadž se v minulosti akceptovaly jakékoliv doklady, tak se dá dneska z kontroly vozidel říct, že každé páté vozidlo je závadové, je starší, neodpovídají identifikátory, dokonce ani v zemi původu, odkud je jako předkládán doklady nebylo registrováno, a to jsou všechno věci, kde dopravní úřady musí dbát na to, aby to bylo v pořádku, takže na jednu stránku povinnost předkládat platné registrační doklady by možná mohla snížit tu zásadovost vozidel. Otázka druhá je stáří vozidel a nesmíme ještě zapomenout na jednu důležitou věc, to vozidlo musí být v dané zemi, v jiné evropské zemi typově schváleno, typově, tedy ne jiným způsobem, ale i sérií jednotlivě, a to podle podmínek, které byly shodné s podmínkami v České republice a já bych si tady dovolil připomenout, že Česká republika v minulosti přijímala všechny předpisy okamžitě, s okamžitou účinností, což neplatilo ani ve staré patnáctce. Tady půjde o to nivo, který ministerstvo dopravy má nastavit prováděcím předpisem. Otázka samozřejmě druhý je, jak to bude dodržováno.

Štěpánka Čechová: Pane Slaviši, pokud tedy vy říkáte sám a přiznáváte za autobazary, že sem v podstatě půjde dovézt téměř cokoli za drobný peníz, ale v nízké kvalitě, nestane se to, že ty auta budu samozřejmě žádaná na trhu pro ty lidi, kteří nemají moc peněz, tím pádem budou ten svůj starý vozový park častěji obměňovat a nám se tady budou vršit kupy vraků, které už nikdo nebude chtít a budou k ekologické likvidaci problémem?

Host (Jan Slaviš): No tak já se domnívám, že vraky se dneska dokonce vykupujou, aby se daly šrotovat, v tom asi ten největší problém nebude.

Štěpánka Čechová: Vraky nám taky nechávají motoristé stát u cest s odmontovanými identifikátory, aby se jich zbavili a nemuseli se starat o jejich ekologickou likvidaci.

Host (Jan Slaviš): Kdo to bude chtít dohledat, dohledá. To je jenom otázka vůle policie a tak dále, to není o tom, že si sundáte čísla a tím se stalo auto anonymní, to není pravda.

Štěpánka Čechová: Když sundám číslo a vypiluji, nechci tedy radit, ale dá se to odstranit poměrně úspěšně.

Host (Jan Slaviš): Asi jo, no tak, když si s tím někdo tu práci dá, vyřeže identifikační znaky na karoserii a tak dále, asi se to bude těžko dělat, to je fakt. Dobře, ale to je, to je kriminální činnost ve svý podstatě, že jo, to prostě jako my těžko můžeme dávat do kontextu s tím, co se teď bude dít od 1.7. to asi dost těžko. Vycházíme z logiky věci, člověk si přiveze jiné auto než to, které má jenom proto, že je lepší než to, které má. Nikdo si nepřiveze horší auto přece.

Štěpánka Čechová: No a to, které má právě se stane tím vrakem a tím, že budou dostupnější levná auta, bude jich v bazarech hodně, bude to, jak jste sám řekl vozit kde kdo, tak se nám tady budou vršit vraky těch třeba dejme tomu pětadvacet let v garážích sušených starých škodovek.

Host (Jan Slaviš): No ale přece ta základní evidence proboha existuje, takže já nevidím důvod, proč bysme se nemohli zeptat majitele, přece, to se dá vždycky. .

Štěpánka Čechová: Rozumím vám, nebo-li obavy z vrakoviště Evropy u nás nemáte?

Host (Jan Slaviš): Já se domnívám, že ne. No i já budu upřímný sám za sebe, i my dneska nebo nejenom dneska, ale delší dobu třeba vozíme vozidla vyloženě jenom na náhradní díly, protože mnoho lidí nemá peníze na nový náhradní díly, mimo jiné jsou třeba i dost finančně náročný, takže prostě ty auta přivezeme, a to, co zbyde prostě sešrotujeme tak, jak se to sešrotovat má. Nevidím v tomhle tom nevidím žádnej problém, je to samozřejmě všechno v lidech, proboha, Češi vždycky dokážou vymyslet kdejakou lumpárnu, já dokážu pochopit, že žádná zákonná norma to nemůže změnit, ale tyhle věci se skutečně mohly podstatně lépe připravit. Podstatně lépe připravit.

Štěpánka Čechová: Pan Tunkl už se několikrát hlásil o slovo, prosím.

Host (Pavel Tunkl): No, já bych souhlasil asi s tím, zákon o odpadech nám platí od roku 2001 a je potřeba se zeptat životního prostředí, co dělá pro to, aby skutečně ta povinnost vracet autovraky do povinných nebo do pověřených sběren a zpracovatelů autoodpadů, protože jenom za loňský rok se takhle odevzdalo pouhých čtyři a půl tisíce vozidel, přesto, že bylo vyřazeno přes 140 tisíc vozidel a nikoho toto nezajímá. Na druhou stránku obecně platí otázka, pan Slaviš to víceméně naznačil, že optimálně ojeté auto je do tří, pěti let, zcela výjimečně do deseti, že jo. Kupovat si auto starší je určitě provozní problém a tak dále. Nebudu to ...

Štěpánka Čechová: Ale vykládejte to lidem, kteří nemají peníze na mladší auto.

Host (Pavel Tunkl): Samozřejmě, ale upřímně řečeno, je pravdou, že i motoristi jsou částečně vychováni, autobazary jsou dneska plné, to znamená to, jestli ten majitel to riskne, tak to uvidíme, že jo. Samozřejmě pokud by vyřadil auto úplně starší, pokud by ho vyřadil, to je samozřejmě otázka, poněvadž ten systém tady nefunguje. Na jednu stránku máme povinnost přednést doklad a poněvadž ho nikdo nechce nosit, tak to auto odkládá, protože ho neodevzdá tam, kde ho má odevzdat.

Štěpánka Čechová: Tedy vy vrakoviště Evropy očekáváte tak trochu, když to vezmeme jako hodně nadnesený termín.

Host (Pavel Tunkl): Tak ono už dneska částečně je, protože nám nefunguje sběr a odpad autogramů. Ti, kteří jsou povinni, tak ti to dělají a jsou pod kuratelou státní správy, to znamená to jsou oficielní, řekl bych, servisy, který tohle to dělají, ale ty neoficielní, kterých je tady hodně, to nedělají a nikdo je nekontroluje.

Štěpánka Čechová: A co emise ojetin? Kromě toho, že nám tady budou nechávat své plechové zbytky?

Host (Pavel Tunkl): No tak, jak už jsem naznačil, ten stav se začal v emisích zlepšovat výrazně od toho roku 93, to znamená nástupem evropské typové homologace. Paradoxní je, že dnes například nemůžete zaregistrovat nový automobil s třetím emisním stupněm, ale můžete dovézt auto, který je 40krát horší úplně bez problému. To znamená ...

Štěpánka Čechová: Nebo-li vy jako dovozci nových aut cítíte diskriminaci v tomhle tom?

Host (Pavel Tunkl): Ale jako diskriminaci částečná by tady byla, ale upřímně řečeno, tady jde o nás o všechny, že jo. Tady jde o to, že tedy samozřejmě ano, dovez si co chceš, je-li to v pořádku a je-li to v rámci právních předpisů, ale zatížíš-li to životní prostředí nad rámec, tak tě něčím zatížím, to znamená není ta úprava udělaná komplexně.

Štěpánka Čechová: Pane Slaviši, myslíte si, že byste dokázali úspěšně prodávat i vozy dražší o třeba nějakou tu ekologickou daňovou zátěž, když by byly starší a nesplňovaly by patřičné normy? Třeba to Euro 4, což je u ojetin prakticky asi nemožné?

Host (Jan Slaviš): Já nejsem prognostik. Já se jenom musím smát prostě, protože člověk se vlastně 10 let válčil v tomhle státě, aby mohl dovážet například vozidla Euro 2 do 8 let stáří, kvůli tomu jsme blokovali Prahu, já nevím, co všechno a dneska je to všechno někde úplně jinde, povolí se to tak, že se nám o tom ani nikdy nesnilo a my jsme to vlastně ani nikdy takhle nechtěli, ale je to tady prostě, asi to patří k věci, jako takový, ale ještě jednou vaši otázku, buďte tak hodná.

Štěpánka Čechová: Ptala jsem se, jestli by bylo možné podle vás prodat třeba i dráž zatížená vozidla tou nějakou ekologickou daní, ekologickým poplatkem, jestli by to i pak se vyplatilo dovážet a prodávat.

Host (Jan Slaviš): Samozřejmě, musel by to zakomponovat nějakým způsobem do ceny, protože dneska ta marže z prodeje ojetin vám můžu říct upřímně, nedosahuje ani deseti procent. To znamená, že ten pohyb je tam, možnej pohyb je tam minimální a je fakt jedna věc, že hodně dovozců se dneska orientuje už na předem určené potencionální zákazníky, to znamená, že se hodně dováží vozidla na objednávku dneska, čili tam jsou dohodnuty ceny a jo, prostě pokud by došlo k něčemu takovému, tak by ...

Štěpánka Čechová: Nebo-li i prostor pro to, prodat vozidlo zatížené nějakým ekologickým poplatkem by tak jako tak byl,nebyl by to problém.

Host (Jan Slaviš): Já se domnívám, že ano. Ještě jednu věc, pan Tunkl operuje s emisními předpisy, je třeba si uvědomit jednu věc, že výrobci to mají, výrobci nových vozidel tohle všechno mají zakomponováno v ceně, takže to není nic, co by je poškozovalo, jo, prostě, to tam je v tý ceně zakomponovaný. Jestli někdo vymyslí prvky, který udělají zázračný emisní limity, tak si to nechá zaplatit.

Štěpánka Čechová: Vždyť jsme se tady bavili o tom, že i vy byste si to nechali zaplatit, kdyby ta vozidla měla být o tu ekologickou zátěž dražší, ale teď jde o to, že tady pozoruju mezi vámi shodu, že v podstatě jak provoz nových, tak i dovoz ojetých aut volají zpětně po zpřísnění něčeho, co už nemělo být ani tak volné, protože se bojíte o ekologické škody, o vlastně kvalitu vlastních obchodů. Myslíte si, že by stálo za to, spojit se a zkusit tlačit na zákonodárce, aby něco změnili nebo alespoň něco doplnili v těch zákonech, které se váží k požadavkům Evropské unie? Pane Slaviši, pane Tunkle?

Host (Jan Slaviš): No, to by byl paradox, kdybych já, který bojoval trvale proti ministerstvu dopravy a omezujícím předpisům najednou se připojil k omezování předpisů. Prostě mě schází celá logika téhle věci, jo, prostě je to jako vždycky ve všem v České republice, nic se nepřipraví tak, aby to mělo nějakou úroveň a nic se nedotáhne do konce. Já jsem laik, já teď odbočím někam úplně jinam. Já vás upozorňuju, že bych vybírání poplatků za dálnice u kamionů vyřešil během 24 hodin. A my se tady fackujeme, ničí se silnice trvale každý den, to je katastrofální stav a trvale se nic neděje.

Štěpánka Čechová: Ano, ale my se teď bavíme o tom, že vy sám jste vyjádřil, že ani vám, i když vás to živí ten dovoz a oprava ojetých automobilů a jejich prodej... .

Host (Jan Slaviš): Není mi to jedno, já vím, co si myslíte. Samozřejmě, že ne.

Štěpánka Čechová: Tak vám to není jedno, takže jestli by ... .

Host (Jan Slaviš): Ne.

Štěpánka Čechová: ... přece jenom nestálo najít nějaký společný kompromis, najít nějakou shodu a jít za zákonodárci s tím, že ani nám, i když se tím živíme, se nám to nelíbí, chceme zpřísnění.

Host (Pavel Tunkl): Já bych řekl, možná jenom úpravu, protože jak pan Slaviš, tak my jsme na to upozorňovali, že ten problém se musí řešit komplexně a samozřejmě je s podivem, že tlak je vyvíjen na nás a ne na ostatní země unie, nováčky, abych tak řekl, že jo, protože my jsme nejblíž. Samozřejmě jde o komplexní řešení a to je otázka ministerstva financí, ministerstva životního prostředí a ministerstva dopravy. Je jedno, jestli tomu říkáme zpřísnění nebo ne, ano, zpoplatnit dovoz výrazně ekologicky nevyhovujících aut, to znamená auta pod rok 95 a níže.

Štěpánka Čechová: Pane Slaviši, bylo by toto přijatelné řešení i pro vás?

Host (Jan Slaviš): Bylo, určitě. Bylo určitě, v podstatě je to jednoduchý, podívejte, my tady řekneme Euro 2 emisní limity nula poplatky, Euro 1, já řeknu nesmyslný čísla 100 korun ročně, ano, a to co je za tím 500 korun ročně poplatky třeba. Hotovo, vystaráno, protože je tady kopec lidí, který si taky dováží ještě jiná sorta lidí, který vozejí veterány a dneska vlastně vy budete mít možnost toho veterána přihlásit. Dneska pokud ten veterán z roku 57 byl ve Spolkové republice a má svůj technický průkaz, tak ho přihlásíte v republice České, to je velice důležitý, ale to jsou auta, který mají zoufalý emisní limity, jo, prostě škodliviny, takže ano, chceš toho veterána provozovat, my ti to samozřejmě umožníme tak, jak to mají, jak je to v Německu možný, ale zaplatíš nám za to třeba, já nevím, ekologickou daň. Já v tom nevidím problém.

Štěpánka Čechová: Já vás samozřejmě nechci nijak nabádat, ale když jste se tak pěkně tady shodli ve studiu, pokusíte se o nějaký společný postup, máte pocit, že by to stálo za to?

Host (Pavel Tunkl): Ale tak já si myslím, že my se o to pokoušíme neustále, protože celková daňová reforma obecně to není jenom o této, tam musí přijít nebo by měla přijít celková daňová reforma, vemte si jenom podnikatele v České republice, jak mají nerovnoprávné postavení vůči ostatním, vemte si problematiku osobních služebních aut, všude je možný částečný nebo úplný odpočet jenom v České republice ne, je to detail, ale je to souvislost.

Štěpánka Čechová: Pane Slaviši, vy jste řekl, že by bylo paradoxní, když jste demonstroval pro uvolnění abyste teď zase demonstroval pro zpřísnění, přesto, dokážete si třeba bez demonstrací takovou spolupráci vašeho svazu, případně dalších dovozců a prodejců představit?

Host (Jan Slaviš): Já si to představit dokážu v každým případě, myslím si stejně, že to proběhne jako všechno v životě, to znamená dáme tomu čas, to se ukáže během několika měsíců, to nebude dlouho trvat, protože já bydlím v příhraničí, kde je mraky lidí, který se zabývají dovozem vozidel a dělají to lidi, který prostě skutečně pro to nemají absolutně žádný předpoklady, ale bohužel nemají ani taky žádnou zodpovědnost, takže si myslím, že to vykrystalizuje velice rychle samo o sobě a pak se to zřejmě bude muset řešit, protože si těžko dokážu představit, že my bysme dokázali s panem Tunelem vyvinout takový tlak, aby, no, možná, že by to stálo za zkoušku. Těžko říct, no.

Štěpánka Čechová: V našem studiu byli tajemník Svazu dovozců automobilů České republiky pan Tunkl, díky, na slyšenou.

Host (Pavel Tunkl): Na shledanou.

Štěpánka Čechová: A Jan Slaviš, předseda Sdružení drobných dovozců, opravářů a prodejců aut. I vám díky, na slyšenou.

Host (Jan Slaviš): Já děkuju tady a na shledanou.

Štěpánka Čechová: Ve studiu už je připravena kolegyně Jana Lejpová s aktuálním zpravodajstvím a já vás ještě pozvu k druhé části pořadu. Zabývat se budeme bojem proti asijským padělatelům, nahlédneme do zákulisí fotbalového mistrovství a ujít si nenechte ani fejeton Jana Pokorného.

Boj proti padělkům zboží

Štěpánka Čechová: Příběhy slavných kreslených postaviček Toma a Jeryho připomíná nekončící boj celníků proti padělatelům z Asie. Napodobeniny těchto i dalších animovaných hrdinů na všem možném, stejně jako například padělky značkového oblečení, bot i elektroniky už jsme si zvykli vnímat jako fakt. Trhovci ale znovu dokázali vyburcovat naši pozornost, když vztáhli padělatelské ruce na českého Krtečka. Uprostřed týdne našli takové zboží západočeští celníci v Rozvadově. Více si poslechněte od mluvčí Celního ředitelství v Plzni Jitky Blahutové.

Host (Jitka Blahutová): V kontejneru s textilem, vyrobeným ve Vietnamu, našli celníci 3.598 kusů dětských bund a 3.975 dětských souprav, které jsou potištěny postavičkami Krtka a dalších zvířátek od autora Zdeňka Müllera. Právní zástupkyně autora po zaslání fotodokumentace předběžně potvrdila, že se jedná o neoprávněné užití autorského díla, neboť v tomto případě nebyl udělen souhlas autora. Do doby, než se případ vyřeší soudně či mimosoudně, bude zboží zajištěno u Celního úřadu Tachov.

Štěpánka Čechová: A se mnou ve studiu už sedí ředitel odboru ochrany spotřebitelů ministerstva průmyslu a obchodu Josef Tržický. Dobrý den.

Host (Josef Tržický): Dobrý den.

Štěpánka Čechová: Pane řediteli, obchodníci v případě padělků s Krtečkem neměli souhlas autora ve formě licenční smlouvy. To ale zřejmě nemají ani v mnoha dalších případech, kdy padělají třeba postavičky Walta Disneyho, kopírují loga a výrobky světových firem. Je šance domoci se spravedlnosti v tomto případě třeba, protože jde o padělky, týkající se českého autorského díla na českém území?

Host (Josef Tržický): Ano, samozřejmě, stejně jako světově proslulé značky, autorsky chráněná díla našich autorů mají účinnou právní ochranu. Můžeme říci, že obrana je zejména v rukou postiženého autora či výrobní firmy v případě padělku, to je ale i v zájmu státu, aby tento jev, tento fenomén postihoval a bránil tak nekalé konkurenci na trhu, aby bránil porušování práv duševního vlastnictví a v neposlední řadě si třeba uvědomit, že tady je klamaný spotřebitel a to je na pováženou. Autor díla se může bránit dvojím způsobem, jednak že v rámci klasické soudní cesty zažalovat padělatele i distributory za porušování práva, ovšem musí znát původce tyhle nekalý činnosti, což často bývá problém, ano, určitě. Ono to možná bude problémem i v tomto případě, i když jsme slyšeli z úst zástupců celních orgánů, že znají tedy dovozce, znají toho původce tady toho problému. Dále pak může požádat o pomoc státní instituce, samozřejmě policii, že, anebo se obrátit na celníky nebo Českou obchodní inspekci, která zboží na trhu zabaví a uloží distributorům a prodejcům peněžní sankce.

Štěpánka Čechová: A bráníte podobným způsobem jako český autor Krtečka i ty zmíněné velké zahraniční firmy, třeba víte na mezinárodní úrovni, jestli požaduj nějakou adekvátní pomoc třeba i od zemí, kde se takové zboží prodává a tedy je od nás?

Host (Josef Tržický): Padělání výrobků, to si musíme uvědomit, to je stále se rozšiřující celosvětový problém, vlastně těmto neřestem se věnují ve svých programech samy všechny významné mezinárodní organizace, například Světová obchodní organizace, Světová organizace duševního vlastnictví, Organizace cel, Interpol a můžu jmenovat další, OESD, to má na programu svých agend a samozřejmě i řada vládních a nevládních organizací. Například Evropská unie v roce 2004 spustila projekt prosazování práv duševního vlastnictví.

Štěpánka Čechová: Tedy i Česká republika funguje v rámci takových projetků.

Host (Josef Tržický): No určitě, samozřejmě je zapojená v těchto organizacích, v podstatě ve všech, které jsem jmenoval a samozřejmě je tam i aktivně činná. Při všech těch významnějších obchodních a politických jednáních například s Čínou je tento problém na stole, bohužel tahle situace nemá okamžité řešení, ale buďme optimisty a věřme, že bude docházet pod tímto tlakem ke zlepšení té zatím neblahé situace. Podle informací třeba České obchodní inspekce velké mezinárodní firmy dávají dozorovému orgánu podněty, byť jenom ke zneužití ochranné známky, ale i jiných práv duševního vlastnictví poskytují tyhle firmy součinnost a někdy bývají i přizvávány k samotným kontrolám, aby napomáhaly identifikaci těch padělků. Víte, oni nejlépe znají ty markanty, které ten padělek jaksi ... .

Štěpánka Čechová: A daří se tímhle tím způsobem skutečně postihnout ty padělatele, anebo to je vždycky o tom, že se jenom zabaví to zboží na té konkrétní tržnici a tím vlastně jakoby celý úspěch skončí, protože opravdu těm padělatelům do Číny, do Asie, do Vietnamu ty prsty inspektorů nesahají.

Host (Josef Tržický): No, já myslím, že nemůžeme od cíle těchto postupů ustoupit a nemůžeme založit ruce v klín a říci na východě se produkují kvanta padělků a naše síly někdy nestačí na toto zachytit na vnitřním trhu. Já si myslím, že zejména ty poslední akce nebo v posledních letech ty akce směrované zejména na ty velkotržnice mají svůj význam, vždyť jsou to, zboží je ...... .

Štěpánka Čechová: Aspoň znepříjemnit život těm distributorům a padělatelům.

Host (Josef Tržický): Zboží je zabavováno řádově ve sta milionech korun, takže to musí být citelné i pro ty firmy, které je sem dovážejí tyhle ty padělky a falsifikáty.

Štěpánka Čechová: Víte, už jsme mluvili o textilu, obuvi, běžné jsou i padělky cigaret, CD a DVD nosičů, zaznamenáváte teď poslední dobou ale i nějaké méně běžné nebo veřejnosti méně známé padělky, jinak řečeno, co všechno dokáží Asiaté padělat tak, že na to český zákazník může snadno naletět?

Host (Josef Tržický): Ono, dá se říct, že téměř každý výrobek dneska už je padělatelný, zejména v těch asijských zemích, padělá se vlastně vše. Závažným problémem jsou ale zdravotní důsledky toho, zejména třeba u potravin, u léčiv a vůbec, pokud jde o nebezpečné výrobky průmyslového charakteru.

Štěpánka Čechová: Nebo-li jsou padělané nejen potraviny, ale už i léky.

Host (Josef Tržický): Jistěže, tak to jsou známé případy, že jo, vzpomeňme Indie a další země třetího světa, kde skutečně to přineslo i nějaké zdravotní dopady na to obyvatelstvo. Takže dneska se udává, že třeba, já nevím, dvě procenta náhradních dílů k automobilům jsou padělky, no a pak je otázka, jestli jsou bezpečné nebo nejsou bezpečné, že. To je myslím si nejzávažnější problém celého padělatelství. Ono, kdybych měl říci, že z našich výrobků, které jsou nejznámější padělky, no tak jsou to už takové ty známé případy minibajků, motorových čtyřkolek, svíček do aut, zneužívány jsou ochranné známky na české sklo,Česká obchodní inspekce má podnět na některé autodílny, kde se protiprávně používá značka, těch případů je celá řada. Jenom pro zajímavost ČOIKA v minulém roce zabavila zboží v hodnotě víc jak 700 milionů korun, bylo přes 700 tisíc kusů padělků a jenom za první čtvrtletí letošního roku je to už 200 tisíc kusů padělků. U potravin ten problém není tak markantní, vyskytly se ale už i falzifikáty některých značek sektů, lihovin, je snaha parazitovat i na některých značkách nealko nápojů a podobně.

Štěpánka Čechová: Obecně řešeno, jak se bránit proti tomu, abych nekoupil padělek, pakliže je padělek, tak dokonalý, že pouhým okem ho člověk nemůže rozpoznat. Je to zřejmě indikátor, tam je cena. Když mi někdo nabízí něco, co vypadá velmi kvalitně za podezřele levnou cenu, asi nebrat.

Host (Josef Tržický): To je samozřejmě jeden takový příklad, jak se bránit nákupu padělku, samozřejmě je to otázka také, zda nakupuji ten výrobek u renomovaného obchodníka nebo zda ho nakupuju někde pokoutně. Řada kupujících dokonce ví o tom, že kupuje padělek. Já si nemyslím, že jsou tak naivní. Tady hodně záleží na tom spotřebiteli, aby nepodporoval tento nekalý způsob obchodování.

Štěpánka Čechová: Kde není poptávka, nebyla by nabídka, ale spotřebitelé i padělky zřejmě kupují ve velkém a kupují je rádi.

Host (Josef Tržický): Ty příklady známe zejména z příhraničních oblastí, nakupují to tam zejména teda cizinci.

Štěpánka Čechová: Josef Tetický, ředitel odboru ochrany spotřebitelů z ministerstva průmyslu a obchodu. Díky za váš čas, na slyšenou.

Host (Josef Tržický): Taky děkuji, na shledanou.

Začalo mistrovství světa ve fotbalu

Štěpánka Čechová: Celou planetu bude následující měsíc ovládat fotbal. V pátek začala v Německu mistrovství světa a oči fanoušků hltají jeden zápas za druhým. Vše na místě sleduje náš reportér Miroslav Bureš, na kterého teď směřuji otázky o zákulisí velkého fotbalového svátku. Hezké odpoledne.

Miroslav Bureš: Dobré odpoledne.

Štěpánka Čechová: Zdá se, že fotbalový šampionát zájmem fanoušků předčí třeba i takovou událost, jako olympijské hry a mistrovství světa v jiném sportu se asi těžko může s tím fotbalovým rovnat. Dá se na místě mezi fanoušky najít odpověď, čím fotbalový fenomén tak oslovuje široké masy?

Miroslav Bureš: Určitě si myslím, že se nespleteme, když řekneme, že mistrovství světa je skutečně nejsledovanější sportovní událostí planety, je to samozřejmě otázka na širší diskusi, ale dá se na ni odpovědět i poměrně jednoduše, a sice tak, že fotbal je nejrozšířenějším sportem, hrají ho prakticky lidé na celé zeměkouli a je to proto, že je to také sport, který nepotřebuje k provozování příliš mnoho, stačí si koupit míč a jít si na kterýkoliv plácek zahrát, takže k fotbalu se dostane téměř každý, proto je fotbal nejrozšířenějším sportem na světě a proto ho také sledují samozřejmě největší počty lidí.

Štěpánka Čechová: Dá se asi říci, že mezinárodní fotbalová federace nemohla vybrat pro letošní šampionát lépe než právě Německo, přesto mají svou povahou pověstně pečliví Němci s něčím problém teď v počátcích mistrovství?

Miroslav Bureš: Já bych byl s tímhle tvrzením z počátku otázky trošku opatrnější, přece jenom to, jak Němci zvládnou pořadatelství mistrovství se teprve ukáže v těch dalších dnech, protože třeba už v těch prvních dnech, konkrétně včera při prvních dvou zápasech jisté problémy nastaly a jsou to především problémy v dopravě, samozřejmě se daly očekávat zácpy na německých dálnicích, ale třeba včera před Mnichovem to bylo skutečně až místy otřesné, kdy se tvořily nevídané zácpy na silnicích a dopravní kalamita byla veliká i s parkovacími místy to nebylo úplně ideální. Ono těch míst, ne že by jich bylo málo, bylo jich dost, ale pořadatelé situaci nezvládli a dopravu neodkláněli tak, jak měli, podobné události jsem pak byl svědkem i já osobně, když jsem navštívil večerní utkání v Gazenkürchenu mezi Polskem a Ekvádorem a odjezd ze stadionu byl vyřešen velice špatně a skutečně jsme se zdrželi při odjezdu ze stadionu asi tak dvě hodiny a přijeli jsme domů až ve tři ráno, takže tohle byly takové první nesrovnalosti v organizaci šampionátu a tak si raději počkejme s tím, že Němci šampionát zvládnou po všech stránkách.

Štěpánka Čechová: Teď ke sportovní stránce věci. Velcí favorité šampionátu jsou asi předem jasní, mnozí čekají, že svůj šestý titul mohou získat Brazilci, kdybyste měl ale z ostatních týmů vybrat jak se říká černé koně, kteří by to byli?

Miroslav Bureš: Já bych vybral určitě Českou republiku, zvlášť poté, co jsem viděl včerejší úvodní zápasy, tak bych řekl, že český tým je na tom o třídu lépe, než všechny čtyři celky, které se předvedly při včerejším zahajovacím dni šampionátu, skutečně věřím našemu týmu, že by to mohl dotáhnout hodně daleko, no a pak jsou tu samozřejmě další týmy, takové ty tradiční, které si dělají na velkých akcích nejvyšší ambice pravidelně, ať už je Argentina, ať už je to třeba i Anglie, i když ta na velký úspěch čeká už hodně dlouho od roku 1966 a jsou tu i další celky, Francie, Nizozemsko, především evropské týmy, protože přece jenom vyjma Brazílie a Argentiny Evropanům může z ostatního světa jen málokdo konkurovat.

Štěpánka Čechová: Náš tým čeká první zápas v pondělí, můžeme nějak popsat, v jakých podmínkách se Češi připravují, jestli máme dobré zázemí, co se týče hotelu, co se týče sportoviště, zda je třeba nějaká speciální péče o psychiku hráčů nebo snad extra jídelníček.

Miroslav Bureš: Já bych řekl, že mají hráči, čeští fotbalisté ne dobré podmínky, ale mají naprosto perfektní podmínky, nemají si vůbec na co stěžovat, všechno mají tak, jak si přáli. Je připravené, už všechno vychází ze zkušeností z předcházejících turnajů, především toho posledního v Portugalsku, kde bylo o české fotbalisty výborně postaráno a stejně perfektně je o ně postaráno i tady v Německu. Hotel, tréninkové podmínky, to všechno je skutečně na top úrovni, samozřejmě s tím souvisejí i takové ty podrobnosti, jako je stravování, jako je rehabilitace, jako jsou využití volného času a tak dále a tak dále, skutečně o hráče je postaráno naprosto dokonale. Nemají si na co stěžovat a vlastně mají všechno, na co si vzpomenou, včetně golfu, včetně jízdy na kole, mohou i rybařit ve volném čase, což někteří z nich včera vyzkoušeli, takže asi není něco, co bychom našli, co by českým fotbalistům mohlo vadit a mohlo ovlivnit jejich výkon v pondělním utkání se Spojenými státy.

Štěpánka Čechová: A když český tým sleduje výkony už těch, kteří hráli první zápasy, stoupá jejich sebevědomí, anebo ta nálada s ním trochu klesá?

Miroslav Bureš: Já si myslím, že o tomhle hráči samozřejmě nemluví, ono se nevyplácí předem soupeře nějak podceňovat nebo naopak, český celek si je určitě vědom svých kvalit, jeho hráči jsou velice zkušení, máme tady na turnaji druhé nejstarší mužstvo a když se podíváme na soupisku českého týmu, na to, v jakých klubech reprezentanti České republiky hrají, tak i v tomhle směru máme jeden z nejkvalitnějších týmů, skutečně čeští fotbalisté jsou hvězdami v top klubech Evropy, takže jejich sebevědomí by mělo být na místě, i když ovšem naši fotbalisté o něm raději nemluví.

Štěpánka Čechová: Z místa reportér Miroslav Bureš. Díky, na slyšenou.

Miroslav Bureš: Na slyšenou.

Fejeton Jana Pokorného

Štěpánka Čechová: A po sportu nazrál čas pro pravidelný fejeton Jana Pokorného. Zdá se, že autor v něm tentokrát přišel na to, jak vyhrát volby.

Jan Pokorný: Už týden čekají novináři a veřejnost na diskrétní sdělení nebo aspoň náznak toho, jak bude vypadat příští vláda a kdo ji když tak podpoří. Zkoušejí politiky, jestli aspoň mrknou, když přijde řeč na velkou koalici, na vládu odborníků nebo na předčasné volby. V médiích se pak objevují jména možných i nemožných ministrů a dokonce i v opravně travních sekaček v Jaroměři požadovali po rozhlasovém redaktorovi, kromě záručního listu ke stroji i rozbor momentální politické situace. Je pravda, že politikům není co závidět. Vyburcovali voliče, ti se dostavili s hlasovacími lístky v hojném počtu, ale jasnou většinu nezvolili. Za ten týden od voleb už jsme slyšeli něco stesků. Za všechna ta procenta a mandáty můžou média, nebýt jich, byl by výsledek voleb onačejší. A když ne média, tak političtí protivníci. Nebýt jich, byl by výsledek voleb onačejší. Na vině je volební systém, který je moc poměrný, hlasy se složitě přepočítávají na mandáty, nebýt takového volebního systému, byl by výsledek voleb onačejší. Logika tedy velí přijmout do budoucna několik drobných opatření. Především by se měla zrušit média, to by se hned dýchalo lépe. Sice by se občané o programech a záměrech politiků moc nedozvěděli, ale aspoň by si nelámali hlavu s tím, koho volit, což by vůbec nevadilo, protože by se měly zrušit i politické strany, aby na sebe nemohly svádět volební prohru. Pak by sice nikdo nemohl změnit volební systém, ale to už by snad ani tak nevadilo. Ba ne, k volbám patří média, k volbám patří političtí soupeři. Ale jak to udělat, aby někdo už konečně výrazně vyhrál. Jedna možnost by tady snad ještě byla. Ten politik, který po volbách řekne, že volební výsledek si zavinil on sám, stane se pro mnohé vítězem voleb. I když nebude sestavovat vládu.

Štěpánka Čechová: Fejetonem Jana Pokorného Týden v tahu končí. Příjemný večer při poslechu Radiožurnálu vám přeje Štěpánka Čechová.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.