V budoucnu bude válka strojů. Nadvládu získají státy na základě technologické výhody, míní generál Opata
Aleš Opata je náčelník Generálního štábu, studoval u námořní pěchoty ve Spojených státech a na Vojenské akademii v Británii. Jako bojovník byl na 7 misích na Balkáně a v Afghánistánu. Velel 43. výsadkovému praporu a 4. brigádě rychlého nasazení. Své působení v čele Generálního štábu Armády ČR 30. 6. končí. Pracuje na knize, ve které se dělí o své vzpomínky a zkušenosti.
Když jste se poprvé v roce 1992 v rámci své první mise ocitl na Balkáně, říkal jste, že to byl šok, protože je zvláštní pocit, že se něco takového děje 700 kilometrů od našich hranic. Prý jste na Balkán jeli normálně karosou. Takže turisti, konzervy... (směje se)
Turisti, konzervy, studená strava... Ze začátku to tak bylo, no. Potom se ten systém zlepšoval. Dneska se to nedá srovnat s tím, co bylo, ale tohle byly začátky.
Čtěte také
Začátky, na které člověk vzpomíná jak?
Určitě dobře. První cesta byla hodně poučná. Protože cesta na Balkán netrvala 2 hodiny. Takže při těch druhých a dalších už jsme si vždycky dali prášky na spaní a celou cestu jsme prospali.
Byly vidět při cestě, což bylo za mě poučné, ty kontrasty. Když jedete z Čech přes Rakousko a přijedete do Chorvatska, dostal jste se do enklávy tehdejší, Srbská krajina, když vidíte zbořené baráky, vyhořelé, tu spoušť... to je velký šok.
Co se týče civilní populace, myslím, že obecně se s tím nedá vypořádat...
Budu citovat z té knížky. Jsme v roce 1993. Píšete tam doslova tohle: „Pamatuju si domy totálně rozmlácené od granátů. Srbové se zrovna stahovali. Což ale není přesný výraz, protože stahování je vojenský termín a probíhá organizovaně. Tohle byla stoprocentní panika a chaos. Prostě zdrhali, protože zažili něco nepěkného. Byly to stovky pološílených lidí.“ Jak se s tímhle člověk dokáže vypořádat, když to vidí? A myslím si, že úplně nejhorší kapitola celé té věci jsou děti...
Voják se s tím vypořádá nějakým způsobem výcvikem, dlouhodobou přípravou a dalšími věcmi. Ale když to vidí poprvé, je to vždycky šok. Co se týče civilní populace, myslím, že obecně se s tím nedá vypořádat, to prostě nejde. Když jsem o tom kolikrát přemýšlel, jak bych se na to díval, kdybych nebyl voják, nedokážu si to představit.
Je velice složité se vžít do role těch lidí, civilů, žen a dětí na Ukrajině. Nedokážu si představit, že žiju v prostředí, kde jim spadne na barák salva z raketometu. Já si myslím, že ty následky, když se bavíme třeba o Ukrajině, stejně jako v Bosně nebo v Srbské krajině, na populaci budou ještě desítky let po tom konfliktu.
Jaká válka se teď vede na Ukrajině? Konvenční?
Je to konvenční válka střihu 2. světové s aplikací některých nových technologií.
Jak bude vypadat válka za dvacet třicet let, bude-li?
Doufejme, že za dvacet let to bude válka strojů.
Kterým bude velet člověk...?
Které budou řídit lidi, ano.
Ale budou tam civilisti a bude tam to, co tam je teď. Takže nedojde ke ztrátě na strojích, ale dojde ke ztrátě na lidech?
Takhle bych to úplně neviděl. Ten rozdíl směřuje do technologií. Ničivost zbraní, jejich použití bude pořád stejná. Ale s příchodem nových a novějších technologií se bavíme o tom, že zbraně budou přesnější, budou efektivnější. Autonomní zbraňové systémy budou mít efektivnější a rychlejší rozhodovací dobu. Budou schopny rozlišovat věci.
To, si myslím, je budoucnost, i když nikdo si žádný konflikt nepřeje. Ale nadvládu získávají ty státy, v našem případě je to NATO, na základě technologické výhody. Čím máte sofistikovanější, přesnější zbraňové systémy, tím je to na vaší straně lepší. Na Ukrajině to vidíte. To jsou tisíce a tisíce vypálených granátů.
Jak Aleš Opata srovnává mise z 90. let s těmi současnými? Co se Aleši Opatovi povedlo za čtyři léta ve funkci náčelníka Generálního štábu, z čeho má největší radost? Jak chutná medvědí tlapa a jak na misích obecně vypadá vojenská gastronomie? Poslechněte si celý rozhovor.
Související
-
Lucie Výborná: Mise Afghánistán
Jak žijí čeští vojáci na misi v Afghánistánu? Lucie Výborná a reportér Tomáš Černý se to vydali zjistit. Poslechněte si jejich reportáže.
-
Váleční hrdinové? Největšími hrdiny jsou ženy a ti, kteří na ně čekali doma, říká ředitel muzea
Roku 1981 byl ve škole nalezen zaprášený balík, jednalo se o výbavu amerického letce. Jedním ze školáků, které to fascinovalo, byl Jan Zdiarský, nynější ředitel muzea.
-
Zpravodaj Dorazín: Rusové chtějí třetinu Ukrajiny vyhnat, třetinu vyhladit a třetinu převychovat
Zpravodaj Českého rozhlasu Martin Dorazín se na pár dní vrátil z Ukrajiny. Co z toho, co tam viděl, ho nejvíc zasáhlo? A proč si myslí, že brutalita Rusů nejsou jen excesy?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.