V bělehradských kavárnách je dobře, ale nikomu to neříkejte
Existují různé druhy velkoměstských turistů - jedni chodí po muzeích a obrazárnách, jiní v cizině navštěvují vykřičené domy a další jezdí poznávat lidi a noční život. Tím je pověstná Praha, Krakov, Berlín a další metropole. Evropané teď začínají objevovat Bělehrad, který za levný peníz nabízí svéráz balkánské země se vším všudy. Společenský život Čechů se zpravidla odehrává v hospodách. Na Balkáně hospody našeho typu v podstatě nemají a jejich roli plní kavárny.
Bělehrad leží na rozhraní dvou velkých kavárenských kultur - středoevropské, reprezentované kavárnami vídeňskými, a kultury turecké, kterou připomínají podniky sice méně noblesní, zato s výrazně osobní a přátelskou atmosférou. Moje dlouholetá kamarádka Mirjana mě právě vleče do jednoho takového podniku.
„Tahle kavárna se jmenuje Krejčí a je to velmi starý bělehradský podnik. Má specifickou domáckou atmosféru. Hosté nežijí nutně v nejbližším okolí, ale scházejí se zde, protože ví, že tady v jakoukoli denní nebo noční dobu najdou někoho známého. Turista sem nezabloudí, protože kavárna není na ráně, přestože se nachází na známé Francouzské ulici,“ popisuje Mirjana.
Stranou necháme luxusní a drahé kavárny na pěší zóně Knížete Michala, jako jsou například Ruský car nebo Opera. Je čas oběda a naším cílem je restaurace v podzemí jednoho z hotýlků nedaleko pěší zóny. Výtečně tady vaří a majitelem i šéfkuchařem je klaun.
„Tohle je Marko, kterého nevidíte, ale za chvíli ho uslyšíte. Je to multimediální umělec a vynikající klaun. Umí trojité salto na chůdách dozadu. Dopředu to ještě nezkoušel. Kromě toho založil a vede divadlo pro děti, natáčí dokumentární filmy a je znalcem dobrých vín. Může být i tvým kamarádem, pokud o to budeš stát,“ říká mi Mirjana.
„Spojitost mezi klaunem a kuchařem je kouzelná. Šel jsem do školy pro kuchaře a cestou na ulici se ze mě stal klaun. Myslím si, že kuchař i klaun se dobře doplňují,“ povídá mi Marko s červeným klaunským nosem. Po vydatné jehněčí čorbě nám dává ochutnat svůj nejlepší sekt a vyprovází nás s písní na rtech.
Po dobrém obědě je čas na siestu. Člověk musí nabrat sil, aby s Mirjanou mohl vyrazit vstříc dalším dobrodružstvím. Večer jedeme nejprve na soukromou party do bytu k nejpopulárnějšímu bělehradskému dýdžejovi Filipovi. A jak slyšíme už z ulice, zábava je v plném proudu.
DJ Filip říká, že na jeho akce stále častěji chodí i cizinci, kteří ještě nedávno ani nevěděli, kde Bělehrad leží. „Myslím si, že Bělehrad je jedna z těch metropolí, která se lidem libí, protože je to opravdu velkoměsto. Dalším důvodem je, že jsme reformující se levná země. Cizinci začali přijíždět, protože v Bělehradě je spousta míst, kam můžete večer jít a nebude vás to stát celé jmění. V dobrých klubech je hudební program aktuální. Tutéž elektronickou muziku slyšíte v Londýně i tady,“ vysvětluje.
Tato společnost evidentně nepřeje hlubším rozpravám a navíc se všichni oblékají, aby doprovodili svého oblíbeného dýdžeje do jeho klubu. Před domem se naše cesty rozcházejí. S Mirjanou míříme do poněkud klidnějších vod.
Dobré kavárny se slušnou hudbou najdete ve čtvrti Dorčol, která je součástí starého města. Ulici s desítkami denních i nočních podniků se říká Silicon Valley, ale s vývojem moderních počítačových technologií to nemá nic společného.
„Tato kavárna se jmenuje Pastis a nachází se v ulici, která je známá jako silikonové údolí. Když tato ulice začala být módní, scházely se tady krasavice s umělými ňadry, rty a bůhvíčím ještě. Se svými chlapíky, kteří jakoby vypadli z reklam, celé dny vysedávaly ve zdejších kavárnách. Od té doby se hodně změnilo a teď už sem chodí lidé, kteří nemají silikonové součásti těla. Například tvoje břicho vypadá jako pravé,“ popisujeme mi historii názvu této ulice Mirjana.
V bělehradských kavárnách se nádherně tráví volný čas. Přátelskou atmosféru ještě nepoznamenaly hordy turistů a lovců instantních zážitků. A tak vlastně nevím, jestli je dobře, že o tom teď mluvím a že to prozrazuji. Doufám, že to zůstane jen mezi námi.
