Už jste někdy ochutnali „hadičák“? Sibiřské pivo je jen pro odvážné

„Denně tu vytočím přes tisíc litrů piva,“ říká výčepní Irina
„Denně tu vytočím přes tisíc litrů piva,“ říká výčepní Irina
0:00
/
0:00

Když přijde našinec do výčepu v cizí zemi a vidí nabídku třiceti piv, jeho srdce zaplesá. Stalo se to také reportérovi Lubomírovi Smatanovi, který sešel žíznivý z divokých hor ruského Altaje a v Gorno-Altajsku se trefil přímo do bezejmenného baru s velkolepou nabídkou místních piv. Radoval se ovšem jen do chvíle, než si všiml, že třicátnice za barem používá k čepování kromě jiného hadici. I přejmenoval si tato piva na hadičáky a některá otestoval.

Pivo se dá čepovat různým způsobem, ten sibiřský by se dal bez nadsázky označit jako „hadičák“. Z výčepního zařízení se pivo hadicí stříká do plastového kelímku. Poněkud neobvyklý styl čepování je na druhou stranu vyvážený velkým množstvím piv, které pivní bary nabízejí. Za pivní Mekku lze sibiřský Gorno-Altajsk ovšem přesto považovat jen stěží.

Bezejmenný výčep vedle moderního fotbalového stadionu je plný lidí už odpoledne. Pro hosty je tu jen jeden stolek se třemi židličkami, ostatní pijáci postávají kolem krátkého baru. Většina zákazníků si ale bere pivo s sebou – v plastové nádobě od objemu půl litru až do pěti litrů.

Zasyčení, rána a pivo už teče

Butylky“ mají typizovaný uzávěr, který servírka Irina přiloží k výčepnímu zařízení – ozve se zasyčení a rána, plast se přisaje k „pípě“ a pivo pomalu vytéká. Mezitím může Irina inkasovat peníze a obsloužit dalšího zájemce. Pivo teče z výčepního zařízení, které je zabudované na stěně za barem.

Denně tu vytočím přes tisíc litrů piva,“ říká Irina, matka čtyř dětí a manželka místního policisty. Bar zavírá o půlnoci a za směnu si vydělá asi 1200 rublů, tedy 450 korun.

České pivo na sibiřský způsob

Přehlídka piv je tu úctyhodná a jejich jména přinejmenším inspirativní: Čingischán, Zlatá koruna, Trojka, Blagoděj, Kolos nebo také Německé a České.

České pivo tu znají, ale to, co čepují pod názvem České, nemá nic společného s naším pivem a snad ani s pivem jako takovým,“ říká s poněkud zkřivenými ústy Luboš Pelikán z Dobřichovic. „Chutná to všechno jako limonáda a něco se ani nedá vypít.“

Zvyknout se dá na ledacos

Čtveřice Čechů výčep zahustila a ochutnává piva náhodným výběrem. Milan Voráček z Plzně na sobě nedává znát překvapení, když dostává do ruky půllitrovou plastovou lahev a testuje Německé – „Přežiju,“ konstatuje stroze.

Nám chutná,“ přidává se do debaty Kosťa, který zrovna slaví narozeniny. „Když si zvykneš, tak to můžeš pít pořád,“ doplňuje hodnocení o moudrost, známou i z českých luhů a hájů.

Pivem proti alkoholismu

Ve výčepu se střídají lidé jako na běžícím pásu. Už podruhé přichází Vladimír a opět si odnáší pětilitrovou nádobu plnou piva „Žiguli“.

Žigulevskoje je pivo vyráběné ještě za Sovětského svazu, pijeme ho z nostalgie,“ směje se třicátník a vysvětluje, proč je tu v oblibě pivo a nikoliv tvrdý alkohol nebo víno: „Taková je politika. Pivo je levnější a lidi se tolik neopíjejí a nevyvádějí na ulici.“ Proto se také čepuje do plastu, je to bezpečnější než do skla.

Piva ve výčepu pocházejí z Altajského kraje a z Novosibirska a stojí od 65 do 120 rublů za litr, tedy asi 25 až 45 korun. To je výrazně méně než v restauracích, kde nejlevnější půllitr vyjde na 120 rublů.

Spustit audio
autoři: Ľubomír Smatana, Anna Duchková|zdroj: Český rozhlas

Související