Lubomír Smatana dobyl nejvyšší vrchol Sibiře: Nejtěžší bylo překonat pohraniční stráž

Trasa na vrchol Běluchy vede blízko hranic z Kazachstánu
Trasa na vrchol Běluchy vede blízko hranic z Kazachstánu
0:00
/
0:00

Nejvyšší hora ruského pohoří Altaj se jmenuje Bělucha a je zároveň nejvyšší horou Sibiře. Její věčně bílá koruna se tyčí do výšky 4506 metrů a dostat se na vrchol není nijak snadné. Jednak výstup na horu, která je daleko od civilizace, vyžaduje horolezecké zkušenosti, a pak také vystoupat až na špici ruské úřady nepovolují. Trasa na vrchol totiž vede blízko hranice s Kazachstánem. Reportér Lubomír Smatana tam ale se skupinkou přátel i přesto vyrazil.

„Bělucha je moje oblíbená hora. Při každém výstupu je jiná a cesta nahoru je vždycky tak trochu duchovní pouť,“ vyznává se horský vůdce Alexej, který právě přivedl výpravu z hor do vesnice Tjungur. „Je to hora vzdálená od civilizace, není tu žádná infrastruktura – je to tu divoké a nebezpečné. Za špatného počasí se sem nejde vůbec dostat,“ dodává.

Cesta odtud znamená dva dny putování divokou tajgou do základního tábora u jezera Akkem. O kilometr dál stojí meteorologická stanice a také vojáci, kteří vyžadují propustky do pohraničního pásma.

Vzpomínka na mrtvé

„Zatím je cesta na Běluchu nelegální. Po horách chodí hlídky, takže někdo projde, jiný ne. Snažíme se vyjednat s úřady, aby nám daly výjimku na turistiku. Zatím neúspěšně,“ dozvídám se od Anatolije horolezce agentury Vysotnik, která vede základní tábor. Jeho lidé nám zajišťují cestu.

Na radu průvodce obcházíme hlídku a konečně míříme na ledovec. Tábor se jmenuje Tomskije Stojanky a je to hromada kamení šikovně umístěná pod ledovcem tak, aby sem nepadaly laviny. Na nejvyšším balvanu jsou tabulky se jmény horolezců a průvodců, kteří na svazích hory zahynuli.

S pokorou k vrcholu

Průchod mezi trhlinami v ledovci

Je krásná, jasná noc plná hvězd, jen něco málo po půlnoci. Před sebou máme výstup tisíc výškových metrů, na vrcholu bychom měli být za svítání. Šlapeme ve tmě, mačky se zakusují do ledu. Po čtyřech hodinách stojíme pod kolmou stěnou Běluchy.

Slunce se nad obzor vyhouplo v šest hodin ráno – přesně ve chvíli, kdy jsem se dotýkal poslední hrany, kudy se lezlo po šesti lanech o šesti délkách. Nejtěžší na výstupu bylo překonat hraniční stráž, napadá mě bezprostředně po zdolání vrcholu.

Pro ty, kdo vyšplhali až sem, je na hoře připravený zvonek. Zkřehlými prsty tedy dáváme vědět, že jsme se na Běluše dotkli nebe.

Svítání na Běluše je nezapomenutelný zážitek
Spustit audio
autoři: Ľubomír Smatana, Anna Duchková|zdroj: Český rozhlas

Související