Vinnetou z masa a kostí vypadá spíš jako Mexičan. Jak se žije dnešním Apačům?

Kmen Apačů proslavily hlavně romány německého spisovatele Karla Maye, který je ale v Americe nikdy nenavštívil. Filmy, které na jejich motivy natočila studia v dřívějším Západním Německu, hodně zkreslily a zidealizovaly Apače jako mírumilovný kmen urostlých, šlachovitých lidí s černými vlasy. V rezervaci Mescalero v Novém Mexiku se můžete seznámit se skutečnými hrdiny oblíbených klukovských příběhů.

Španělští kolonizátoři dali Apačům jméno Mescalerové, protože hodně zpracovávali listy sukulentu agáve, tedy mescalu, vysvětluje recepční a průvodce v malém Muzeu kultury Mescalerů, který si říká Starý Apač.

Rezervace Mescalero v Novém Mexiku je dnes domovem necelých 9tisíc příslušníků stejnojmenného apačského kmene

Je prý šamanem kmene a ani v nedalekém středisku kmenové správy rezervace mi nechtěli říct jeho pravé jméno. Kdoví, možná mne mezi obleky, čelenkami a nádobami Apačů provází současný apačský náčelník.

„Všichni jsme byli bojovníci. Vybojovali jsme mnoho válek. Se všemi. Uzavřeli jsme tři mírové smlouvy – se Španělskem, s Mexikem a se Spojenými státy. Ve 13. století jsme válčili s Navahy, Komanči a dalšími kmeny. Vždycky šlo o nějaké území,“ popisuje.

Nepolapitelný hrdina Geronimo

Procházíme kolem halen a kalhot zdobených barevnými korálky a rituálních rouch pro dívky, které vstupovaly mezi ženy. Ve vitrínách jsou i koše z rákosí a hliněné nádobí. Je tu také velká černobílá fotografie národního hrdiny – Geronima.

„Byl to náš poslední náčelník, který se nakonec vzdal armádě Spojených států. Byl to jeden z největších zátahů, které na nás udělali. Stálo je to 3 miliony dolarů, když se snažili pochytat 35 starších vůdců našeho kmene. Jeho ale nikdy nepolapili. Nakonec se vzdal sám a strávil 22 let ve vězení na Floridě,“ vypráví Starý Apač.

Vlevo poslední velký apačský náčelník Geronimo, vpravo průvodce muzeem, který se představuje jako Starý Apač

Člen rady starších kmene Apačů mi v muzeu ukazuje přenosná tee-pee z Arizony, která kmen používal při kočování za stády bizonů, a vigvamy pokryté kůžemi z trvalejších sídlišť v Oklahomě. Z těchto oblastí už byli Apačové vytlačeni.

Čtěte také

Od výplaty k výplatě

Dnes ve Spojených státech žije přibližně 65 tisíc lidí, kteří se k Apačům hlásí. V rezervaci Mescalero, kde sídlí i kmenoví duchové, jich bydlí necelých 9 tisíc.

Příslušníci kmene Apačů už dnes neloví – jsou dělníky i lékaři, pracují v lékárnách i na úřadech, živí se rybolovem, farmařením nebo pracují v kmenovém zimním resortu a kasinu. Spokojení se svým životem ale podle Starého Apače nejsou.

„Nemáme na výběr. Někdy je k mání něco dobrého, někdy ne. Práce nám zajistí, že máme co dát na stůl k jídlu, do čeho obléknout děti a zaplatit účty,“ shrnuje.

Úředník místní kmenové správy Clyde potvrzuje, že lidé v rezervaci někdy třou bídu s nouzí a někteří rezignovaně žijí od výplaty k výplatě. Ve společnosti podle něj stále přetrvává rasismus a lidé z bělošské populace se na ně dívají skrz prsty.

Ve vitrínách jsou i známé koše na miminka z rákosí

Vinnetou z masa a kostí

Příběh o náčelníkovi Apačů Vinnetouovi můj průvodce muzeem kultury Mescalerů zná. Nějaký návštěvník z Německa mu prý dokonce o něm přinesl knížku. Upozorňuje ale, že v románu je všechno jen fikce. Apači ani nevypadají jako ti z německých filmů. Jsou spíše menší, podsaditější a mají kulaté obličeje jako domorodci v Mexiku.

„Lidé se jezdí do rezervace Mescalero podívat na skutečné Apače, aby viděli, jak opravdu vypadají. Tak prosím, tady jsme,“ směje se mým pohnutkám k návštěvě rezervace Starý Apač.

autoři: Pavel Novák , and
Spustit audio

    Související