Vinnetou z masa a kostí vypadá spíš jako Mexičan. Jak se žije dnešním Apačům?

14 fotografií

Španělští kolonizátoři dali Apačům jméno Mescalerové, protože hodně zpracovávali listy sukulentu agáve, tedy mescalu, vysvětluje recepční a průvodce v malém Muzeu kultury Mescalerů, který si říká Starý Apač.

Rezervace Mescalero v Novém Mexiku je dnes domovem necelých 9tisíc příslušníků stejnojmenného apačského kmene|foto:Pavel Novák, Český rozhlas

Je prý šamanem kmene a ani v nedalekém středisku kmenové správy rezervace mi nechtěli říct jeho pravé jméno. Kdoví, možná mne mezi obleky, čelenkami a nádobami Apačů provází současný apačský náčelník.

„Všichni jsme byli bojovníci. Vybojovali jsme mnoho válek. Se všemi. Uzavřeli jsme tři mírové smlouvy – se Španělskem, s Mexikem a se Spojenými státy. Ve 13. století jsme válčili s Navahy, Komanči a dalšími kmeny. Vždycky šlo o nějaké území,“ popisuje.

Nepolapitelný hrdina Geronimo

Procházíme kolem halen a kalhot zdobených barevnými korálky a rituálních rouch pro dívky, které vstupovaly mezi ženy. Ve vitrínách jsou i koše z rákosí a hliněné nádobí. Je tu také velká černobílá fotografie národního hrdiny – Geronima.

„Byl to náš poslední náčelník, který se nakonec vzdal armádě Spojených států. Byl to jeden z největších zátahů, které na nás udělali. Stálo je to 3 miliony dolarů, když se snažili pochytat 35 starších vůdců našeho kmene. Jeho ale nikdy nepolapili. Nakonec se vzdal sám a strávil 22 let ve vězení na Floridě,“ vypráví Starý Apač.

Vlevo poslední velký apačský náčelník Geronimo, vpravo průvodce muzeem, který se představuje jako Starý Apač|foto:Pavel Novák, Český rozhlas

Člen rady starších kmene Apačů mi v muzeu ukazuje přenosná tee-pee z Arizony, která kmen používal při kočování za stády bizonů, a vigvamy pokryté kůžemi z trvalejších sídlišť v Oklahomě. Z těchto oblastí už byli Apačové vytlačeni.

Čtěte také

Hlad, bičování a zneužívání. Americká vláda zveřejnila výsledky vyšetřování nucené převýchovy indiánských dětí

Od výplaty k výplatě

Dnes ve Spojených státech žije přibližně 65 tisíc lidí, kteří se k Apačům hlásí. V rezervaci Mescalero, kde sídlí i kmenoví duchové, jich bydlí necelých 9 tisíc.

Příslušníci kmene Apačů už dnes neloví – jsou dělníky i lékaři, pracují v lékárnách i na úřadech, živí se rybolovem, farmařením nebo pracují v kmenovém zimním resortu a kasinu. Spokojení se svým životem ale podle Starého Apače nejsou.

„Nemáme na výběr. Někdy je k mání něco dobrého, někdy ne. Práce nám zajistí, že máme co dát na stůl k jídlu, do čeho obléknout děti a zaplatit účty,“ shrnuje.

Úředník místní kmenové správy Clyde potvrzuje, že lidé v rezervaci někdy třou bídu s nouzí a někteří rezignovaně žijí od výplaty k výplatě. Ve společnosti podle něj stále přetrvává rasismus a lidé z bělošské populace se na ně dívají skrz prsty.

Ve vitrínách jsou i známé koše na miminka z rákosí|foto:Pavel Novák, Český rozhlas

Vinnetou z masa a kostí

Příběh o náčelníkovi Apačů Vinnetouovi můj průvodce muzeem kultury Mescalerů zná. Nějaký návštěvník z Německa mu prý dokonce o něm přinesl knížku. Upozorňuje ale, že v románu je všechno jen fikce. Apači ani nevypadají jako ti z německých filmů. Jsou spíše menší, podsaditější a mají kulaté obličeje jako domorodci v Mexiku.

„Lidé se jezdí do rezervace Mescalero podívat na skutečné Apače, aby viděli, jak opravdu vypadají. Tak prosím, tady jsme,“ směje se mým pohnutkám k návštěvě rezervace Starý Apač.