„Úřad dostane stanovisko a nemůže s ním nic dělat.“ Novela stavební řízení prodlouží, kritizuje architekt Kasl

Nová verze stavebního zákona připravená Ministerstvem pro místní rozvoj může zhoršit situaci ve stavebnictví, obávají se představitelé odborných svazů a organizací. Co je na nové verzi zákona, kterou má vláda na stole, podle kritiků špatně? Co by se stalo, kdyby zákon v této podobě platil? Tomáš Pancíř se ptal předsedy České komory architektů Jana Kasla, který spolu s ostatními odborníky odeslal protestní dopis premiéru Fialovi.

Vy už jste se zmínil o tom, že jsme ve specifické situaci, kdy předešlá vláda Andreje Babiše prosadila i přes odpor tehdejší opozice nový stavební zákon. Ovšem ta nová vládní koalice odložila jeho účinnost, to znamená, že platí, ale není účinný. V mezidobí chce aktuální vláda podobu stavebního zákona změnit právě tou novelou, kterou kritizujete.

Ta novela je obsáhlá, stavební zákon je obsáhlý. Kdybyste měl říct to nejzásadnější, co vám na té novele vadí, co to je?

Ona vlastně rozkládá ten systém, který byl přijatý tím schváleným zákonem loni a který byl správný: to znamená integraci, na to jsme se shodli všichni, jedno řízení o záměru stavby na jednom úřadě s jedním razítkem, projektová dokumentace se podává přes digitální Portál stavebníka, to všechno je až potud správně.

Dotčené orgány se budou vnitřně integrovat, budou koordinovat svá stanoviska a stavební úřad bude schopen vydat rozhodnutí, protože zváží všechna pro a proti, sladí někdy protichůdné záměry dopravy, životního prostředí, památek, rozvoje atd. To byl vlastně princip té rekodifikace stavebního řízení a územního plánování.

Čtěte také

To, že Babišova vláda bohužel ten zákon protlačila tzv. přes závit, způsobilo protireakci a bohužel se dnes musíme smířit se systémem státní stavební správy.

To znamená, že se vyčlenily stavební úřady z obecních úřadů – byť dnes tam jsou jakoby samostatně, je to přenesená působnost, vykonávají státní správu v rámci samosprávy, ale neměly by být těmi, které ovládá starosta či zastupitelstvo. Často to tak je, to je problém té systémové podjatosti, ale hlavně tam nefunguje vertikální vazba mezi obecním – tím prvoinstančním – tím vyšším, odvolacím a nejvyšším. Systém státní stavební správy zavedl systém ve třech úrovních: prvoinstanční, pak na úrovni krajů a pak nejvyšší stavební úřad.

Čtěte také

Vláda toto logicky, politicky přirozeně musela shodit, proto byla ta odkládací novela, která posunula jeho účinnost ještě o rok. On ten stavební zákon měl platit v červenci příštího roku – on by stejně neplatil, ale například Nejvyšší stavební úřad se měl zřizovat už od ledna letošního roku. Čili ta odkládací novela byla v pořádku, to museli udělat, chápu.

Ale způsob, jakým se pokusili ten systém demontovat, je nešťastný, protože nepřinesli nový systém, funkční systém a vnesli do toho prvky všech dílčích různých rozhodnutí, včetně jednotného enviromentálního stanoviska, které je vlastně samostatným řízením z pohledu přírody. A stavební úřad zase dostane hotové razítko, stanovisko, vyjádření a nemůže s ním nic udělat.

My se k těm jednotlivým věcem dostaneme, ale možná to, co posluchače, který chce něco stavět, zajímá nejvíc, je doba, jak dlouho trvá stavební řízení nebo všechna ta řízení, která s tím jsou spojena. Vy v tom dopise premiérovi tvrdíte, že ta novela zpomalí stavební řízení. Naopak ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš předevčírem v tiskové zprávě uvedl, že ta novela stavební řízení zjednoduší a že zajistí rychlé stavební řízení. Mluvíte všichni o stejné novele?

Já se obávám – při vší úctě k panu ministrovi, přiznávám, jel jsem ho volit do Litoměřic, aby nedostal na frak od Andreje Babiše, čili je to můj ministr a hlásím se k němu – že tomu prostě nerozumí. Ty věty, které mu napsalo tiskové oddělení nebo někdo z úřadu, prostě nejsou pravda.

Čtěte také

Ta novela vlastně dezintegruje tu navrženou integraci řízení. Takže nemůže být nic rychlejšího, když se to vrací k těm dnešním pořádkům, u nichž já a mnoho mých kolegů, kteří se živíme jak projektováním, tak obstaráním těch vyjádření, dobře víme, jak dlouho to trvá.

Závazná stanoviska

Na druhé straně, když mluvíte o tom jednotném environmentálním stanovisku, tak Ministerstvo pro místní rozvoj tvrdí, že v jednom rozhodnutí budou nahrazeny správní úkony a rozhodnutí obsažené v devíti různých zákonech. Není toto krok správným směrem?

Kdyby bylo takhle pojaté, tak ano. My to v Praze známe jako koordinované stanovisko odboru ochrany prostředí, například pražského magistrátu, kde je sedm až devět podpoložek a k tomu na druhé úrovni ochrana životního prostředí na městské části, na příslušném městském obvodu.

Kdyby to bylo koordinované stanovisko orgánu ochrany přírody, tak by to tak mohlo být chápáno. Ale tak, jak je to jednotné environmentální stanovisko napsáno, tak to takto nedopadne. Bohužel.

To znamená, že vám jde o to, aby to nebylo závazné a aby se o tom dalo debatovat?

Přesně tak. Celý ten proces plánování, povolování a pak stavění je prostě něco, co musí vznikat dohodou, kolem kulatého stolu, co musí být argumentováno. A buďto to má výsledek kladný, lze stavět, nebo nelze stavět, za podmínek těch a těch.

Čtěte také

Ale když někdo vydává svá razítka a schovává se za ně – já jsem řekl, že tady to takto není možné – tak není diskuse, proces se zadrhává, vrací se na začátek, a proto máme tu jednu z nejdelších lhůt povolování staveb.

Na druhé straně, není to přece jenom cesta, která lépe ochrání zájmy ochrany přírody, zájmy požárních předpisů atd.? Pokud by ta stanoviska nebyla závazná, nehrozí, že někdo, kdo bude mít vliv, kdo bude mít peníze, možná něco jiného, tak si protlačí věci, které by protlačit neměl?

Uznejme právo, že úředníci jsou prostě zodpovědné osoby, které rozhodují podle práva, podle zákonů a podle podkladových materiálů. A jestliže by takový úředník rozhodl proti zájmům přírody, památkové péče či bezpečnosti dané požárními předpisy, tak by prostě takové rozhodnutí muselo být nezákonné a on by za to musel nést nezodpovědnost.

Ostatně, kdyby úřady nesly odpovědnost za svoji nečinnost nebo za chybné úkony, tak by to bylo jenom dobře. Občan má termíny, je sankcionován, ale úřad se zpravidla vyviní ze všeho.

autoři: Tomáš Pancíř , jkh

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová