Unikátní hraniční hřeb z Jizerských hor byl mylně pokládán za pečetidlo. Badatel Bělohradský jej objevil náhodně
René Bělohradský je badatel a průvodce po Jizerských horách. Zabývá se fenoménem hranic, hraničních kamenů nebo smírčích křížů, o těchto tématech napsal několik knih. Díky jeho pátrání se podařilo identifikovat hraniční hřeb v muzeu na Hrubém Rohozci, který je dodnes unikátním nálezem. Jak se takový hřeb pozná? „Hraniční hřeby mají délku 12–15 centimetrů s hlavou o průměru 5 centimetrů,“ popisuje Bělohradský. K čemu sloužil hrob přísahy? Poslechněte si celý rozhovor!
Co vás přimělo ke zkoumání mezníků a hraničních kamenů?
K tématu mě přivedl Miroslav Nevrlý, který vytvořil takovou Bibli – Knihu o Jizerských horách. Jizerské hory jsem po přečtení Nevrlého textů začal hodně poznávat. V knize mluví o pomníčcích, jejichž počet je v Jizerkách neobvykle velký.
Pomníčky mě dovedly k zájmu o smírčí kříže a dále ke hledání takzvaných KVček. To je zkratka pro katastrafelmesung. To jsou kameny pro fixování map pro geodety, pomocí kterých se vytváří mapy. Hledal jsem v mapě u počítače, kde by se dala objevit další KVčka a pohled mi padnul na kámen Rozmezí, od nějž na obě strany vede číslovaná hranice. Byl jsem zvědavý, jestli existuje hranice označená kameny a skutečně jsem objevil číslované kameny. V době objevu jsme netušili co je to za kameny nebo kam vedou, dnes tu hranici mapujeme a dostáváme do povědomí lidí.
Čtěte také
Mezní soudy řešili spory, které bychom dnes označili za sousedské šarvátky. Jak to vypadalo v minulosti?
V době kolem 16. století šlo v rámci hranic a panství o velké pozemky a majetky. Když se poddaní pobili, protože třeba káceli dřevo na cizím panství, tak byla snaha hraniční spory s pomocí mezních soudů urovnat.
Po hranici chodily komise, z jedné nebo druhé strany panství, které využívaly znalostí místních lidí – ti totiž věděli, kudy hranice prochází a v případě sporu měli dosvědčit, jaký strom nebo značka vytyčuje hranici.
Existoval institut hrobu přísahy, kdy se vykopala jáma ve tvaru hrobu, vystlala se, na okraj se položil krucifix a vyslýchaní museli vstoupit do jámy, kde přísahali na Boha, že budou vypovídat podle pravdy. Strach lidem nedovolil lhát, navíc se zachovaly příběhy o těch, kteří svědčili křivě, a rozpadli se na popel.
Na jaká neplánovaná setkání v hustých lesích rád vzpomínáte?
Člověk když se pohybuje po horách, potká zvířata, která jsou plachá a je vzácné je vidět. Jeden z nejhezčích zážitků se mi stal nedávno při focení na Černých jezírkách, které se odehrávalo během úplňkové noci. Měli jsme nachystanou lebku se svíčkou, nad tou začal vycházet úplněk a do toho kousek od nás začala výt vlčí smečka. To byl až takový kýč, že to nevymyslíte.
Na našem putovaní po Jizerských horách jste mě dovedl ke dvanáctihřebovému buku, co je to za strom?
Podle starých údajů tady stával starý buk, do kterého se vtloukaly hraniční hřeby. Byl důležitým bodem, jež označoval hranici tří panství. Kromě jiného u něj docházelo na výprasky – ty překvapivě také sloužily k udržování hranic. Na hraniční místo, tedy i sem, se brali mladíci z okolí, kteří dostali pořádný výprask a malou finanční odměnu, aby si zapamatovali, kde to místo je. Po letech, když byla třeba hraniční obchůzka, sloužili jako svědci k potvrzení hraničního místa, kde výprask dostali.
Čtěte také
Součástí bádání je objev, nalezení. Jakou máte zkušenost s objevy v Jizerkách?
Ze starých německých ročenek jsme věděli, že se hřeby zatloukaly do stromů, ale nikdo neměl hřeb v originále. V rámci svého bádání jsem rozhodil sítě a ptal se na hradech, zámcích, muzeích a v Národním památkovém ústavu v Liberci. Ale všechny první ohlasy byly negativní. Po půl roce jsem dostal e-mail od pana Váchy z Národního památkového ústavu s černobílou fotografií, na které byl hraniční hřeb! Hřeb byl v Hrubém Rohozci veden jako pečetidlo a dodnes je celorepublikovým unikátem.
Kdo stavěl smírčí kříže a jdou rozeznat od replik? Na jaké trase v Jizerských horách nikoho nepotkáte? Poslechněte si celý rozhovor!
Související
-
„Pořád trochu nebezpečná.“ Horská chata Češka koča na vysokohorské křižovatce čelí lavinám i kamení
Uprostřed slovinských Alp dodnes stojí více než sto let starý památník česko-slovinského přátelství. Přežil obě války a dokonce lavinu. Cesta k němu ale není jen tak.
-
Na kopci na východě Polska je les křížů. Nosí je sem poutníci od doby epidemie cholery nedaleko
Na jihu polského Podlaska před třemi sty lety vzniklo poutní místo, Grabarka. Dodnes je centrem pravoslavné církve v zemi. Jsou u něj dva kostely, klášter a les křížů.
-
Hory jsou nebezpečné hřiště, nejtěžší je umět to otočit, vypráví horský vůdce Karel Kříž
„Otočení je někdy bolestivé pro klienta i pro horského vůdce. Ale je to věc, kterou prostě musí umět udělat,“ radí horský vůdce Karel Kříž.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
