„Pořád trochu nebezpečná.“ Horská chata Češka koča na vysokohorské křižovatce čelí lavinám i kamení

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Z Jezerska je to k chatě skoro čtyři hodiny pěšky. Nejdřív na rozchození po rovině, pak pro zahřátí do kopce a nakonec pro unavení po svazích příkrého horského masivu
0:00
/
0:00

Uprostřed slovinských Kamnicko-Savinjských Alp dodnes stojí více než sto let starý památník česko-slovinského přátelství. Přežil obě války a dokonce lavinu. Cesta k němu ale není jen tak. Vede totiž po úzké stezce na strmých horských svazích, přes bystřiny a občas taky po sněhu. Výhledy z České chaty, které místní říkají Češka koča, ale rozhodně za náročnější výšlap stojí.

Jezersko je s Čechy historicky spjaté. Leží v ledovcovém údolí. Po ledovci tu do dnešních dní zůstalo jenom jezero, to ale obklopuje unikátní horská scenérie, pro člověka přímo stvořená k různým aktivitám.

Vyhlášení čeští turisté

Češi si toho všimli už před víc než stoletím. Pomohlo tomu samozřejmě to, že oba národy byly součástí Rakouska-Uherska. Češi jsou tu spojení s počátky turismu. Už v devatenáctém století tu začali s výstavbou několika horských chat, vytvářeli turistické značení a asi nejznámějším počinem Čechům tady v Jezersku je Češka koča da Spodnjich Ravneh,“ vypráví v údolí Drejc Karničar.

Nejznámější počin Čechů v Jezersku. Ubytování v chatě využívají především lidé, kteří se vydali na dálková treky

Rodina zkušeného horala a starosty Jezerska je s oblastí spjatá už po několik generací.Společně se svou ženou Polonou Virnik-Karničarovou vede pět set let starou farmu Šenkovu Domačiju. Ta je skvělým výchozím bodem třeba při výpravě na Češku koču Českou chatu, kterou od dvacátých let dvacátého století Karničarovi spravují.

Terén jen pro otrlé

Z Jezerska je to k chatě skoro čtyři hodiny pěšky. Nejdřív na rozchození po rovině, pak pro zahřátí do kopce a nakonec pro unavení po svazích příkrého horského masivu. Přestože okolní výhledy lehce odpoutají pozornost od terénu pod nohama, opatrnost je namístě. Ještě v polovině června leží na několika úsecích trasy sníh.

Čtěte také

Kvůli sněhu se zpozdilo i otevření chaty. Horský vůdce a záchranář Rok Teul z ochozu vysokohorské chaty ukazuje na ledovcový splaz, pod kterým leží zdroj pitné vody pro chatu. „Věřím, že za týden chata otevře,“ říká.

Ohrožena sněhem i kamením

A pokračuje: „Chatu postavili tady na Spodnjih Ravneh v roce 1900 a je symbolem česko-slovinského přátelství. Připomíná typické české venkovské domy, má třeba šindelovou střechu. A je postavená z modřínů. Od roku 1900 se její podoba nijak nezměnila, i když ji od první světové války už nespravují Češi, ale Slovinci. Kromě války ji v minulosti poškodila ještě lavina, ale – jak vidíte – už je zase v pořádku.”

Chatu tady v devatenáctém století postavili Češi a od té doby se prakticky nezměnila. Jen ji dnes provozují Slovinci

Nelze si nevšimnout, že chata je zajištěná a k podkladu připevněná několika silnými ocelovými lany. Je to z dobrého důvodu. I při našem povídání se totiž z blízkého svahu uvolnil kus sněhu a kamení.

„Pořád je to tu trochu nebezpečné. Doznívá tu zima a takhle odpoledne, když se oteplí, hrozí, že se sesune větší množství sněhu a vezme s sebou kamení,“ připomíná horský průvodce, proč i na přelomu jara a května je dobré hory nepodceňovat.

Důležitý turistický bod

Záhy se ale vrací k vyprávění, čím je Češka koča unikátní. „Kromě toho, že je památkou velmi starého přátelství mezi Čechy a Slovinci, leží také na důležité národní vysokohorské cestě a doslova na křižovatce dalších horských stezek,“ vysvětluje.

Čtěte také

A taky nedaleko ferraty. Kdo by totiž z České chaty chtěl pokračovat na Kranjskou koču, musí kus cesty absolvovat právě po zajištěné cestě. Ta je ale v čase naší návštěvy neschůdná. Část jištění je pořád pod sněhem, místy dokonce ledem.

Od první světové války se o chatu stará rodina Karničarových. Dnes je její hlavní správkyní, takzvanou chatařkou, Karmen Karničarová. Když je chata otevřená, je možné se tady ubytovat. Toho využívají hlavně ti, co vyrazí na dálkový trek,“ říká Rok Teul.

Štrúdl, čaj a pálenka

Má ale dobrý tip i pro ty, kteří chtějí dojít jenom na chatu a třeba dál nepokračovat: „Dát si tady v chatě nebo u chaty štrúdl, místní čaj nebo něco ostřejšího je skoro povinnost – pro Slovince i návštěvníky z ciziny,“ dodává horský průvodce.

Horský vůdce a záchranář Rok Teul vás zve do chaty na čaj nebo něco ostřejšího

Spustit audio

Související