Trumpův plán přesídlit Palestince za realizovatelný nepovažuji. Uvědomuje si to i zdejší politická scéna, říká česká velvyslankyně v Izraeli

Je plán Donalda Trumpa, aby se Palestinci z Pásma Gazy přesunuli do Jordánska a Egypta, uskutečnitelný? Jak pevné je aktuální příměří v Gaze? A jaké reakce vyvolává nejnovější vývoj mezi Izraelci a izraelskými politiky? Tomáš Pancíř se ptal české velvyslankyně v Tel Avivu Veroniky Kuchyňové Šmigolové.

Americký prezident Donald Trump v neděli oznámil, že by chtěl, aby Jordánsko a Egypt dočasně či dlouhodobě přijaly Palestince z Pásma Gazy. Novinářům na palubě prezidentského speciálu řekl, že již o dané záležitosti telefonicky hovořil s jordánským králem a chce o ní mluvit i s egyptským prezidentem. Zástupci obou zemí v reakcích uvedli, že jakékoli přesídlování Palestinců odmítají. Jste diplomatka, velmi dobře znáte oblast Blízkého východu. Považujete to, co Donald Trump zmiňoval, za rozumný a realizovatelný návrh?

Jedná se o návrh, jenž nejspíše realizovatelný není. Považuji to za jednu z takových Trumpových myšlenek, které ale mohou vysílat důležitý a v zásadě pozitivní signál. Nemyslím, že by se Palestinci měli dlouhodobě přestěhovat z Gazy do sousedních zemí a neřekla bych, že je realizovatelné, aby se tam přesunuli, byť jen krátkodobě proto, aby se území rekonstruovalo. Nicméně jako Trumpův tlak a signál pro Egypt a Jordánsko, že dění v Gaze není jen věcí Izraele a eventuálně Spojených států, ale něco, na čem se musí podílet i oni, by možná mohlo fungovat.

Úzké pobřežní pásmo, území menší než Praha, mělo před válkou přes dva a čtvrt milionu obyvatel. Donald Trump v neděli mluvil o přesunu jednoho a půl milionu Palestinců. Již jste uvedla, že to za realizovatelné nepovažujete. Na co to podle vás narazí? Co je hlavní překážkou?

Egypt ani Jordánsko nechtějí palestinské uprchlice a uprchlíky přijmout, a to ani dočasně, ani trvale. S danou myšlenkou koketovala již Bidenova vláda na začátku války s tím, že by se část civilistů z Gazy mohla dočasně evakuovat například na Sinaj a po konci konfliktu se vrátila zpět. Káhira to již tehdy velmi tvrdě odmítla, a stejně k tomu přistupuje i Jordánsko. To k tomu má i v zásadě logické důvody, neboť občané palestinského původu v zemi tvoří většinu a v jednu chvíli ti, kteří se k původu hlásili, chtěli tamní královskou rodinu svrhnout. Nedůvěra je tam tedy větší.

Čtěte také

Jakou odezvu má Trumpovo prohlášení v samotném Izraeli?

Zde se to bere spíše jako nerealizovatelný nápad, byť existují politici, kteří mu nahlas tleskají. Ve chvíli, kdy se rekonstruuje velmi zničená oblast, dává z praktického hlediska smysl přesunout obyvatelstvo dočasně jinam, nicméně ve všech politických konotacích a souvislostech celého regionu to možné není. A uvědomují si to i v Izraeli.

Vedou se, bez ohledu na návrh amerického prezidenta, v Izraeli větší debaty o tom, co bude po válce v Gaze?

Nevedou se dlouhodobě tolik, jak by se vést měly. Izrael v Gaze nechce po válce vládnout a deklaruje, že tam nesmí vládnout Hamás. Zároveň není z toho, co izraelští představitelé říkají, úplně jasné, jak by Pásmo Gazy mělo po konfliktu vypadat. Podle nich by území neměla spravovat samotná palestinská samospráva, to zatím byla samá ne. Izrael by velmi rád viděl nějakou regionální koalici států zálivu ve spolupráci například s Egyptem, možná i Jordánskem, a palestinskou samosprávou, které by se v Gaze staly vládní mocí.

Zároveň ale ví, že on sám toho dosáhnout nemůže a potřebuje velkou pomoc zejména Washingtonu. Myslím tedy, že půjde o otázky, které budou na stole při příštích jednáních Trumpova zmocněnce pro Blízký východ nebo během Bibiho (přezdívka izraelského premiéra Benjamina Netanjahua, pozn. red.) cesty do Spojených států, jež se předběžně plánuje na konec února.

Příměří je poměrně silné a obě strany mají zájem jeho rámec dodržet.

Příměří v Pásmu Gazy trvá již osm dní. O víkendu byla propuštěna další čtveřice rukojmích, Izrael zase pustil dvě stě palestinských vězňů. Média od pondělního rána přinášela záběry tisíců Palestinců, již se v Pásmu Gazy přesouvají na sever poté, co jim izraelská armáda přestala bránit přejít linii oddělující jižní a severní část pásma. Během víkendu se přitom obě strany obviňovaly z porušování příměří. Znamená to, že se vše podařilo urovnat?

Čtěte také

Pokud jde o danou otázku, jež byla sporná během víkendu, urovnat se ji podařilo a dokazuje to, že příměří je poměrně silné a obě strany mají zájem jeho rámec dodržet. I proto se ve sporných chvílích snaží hledat kompromisy. Problém vězel v tom, že podle dohody, jejíž detaily známe jen v takových základních obrysech z médií a nikdo ji neviděl, měly být nejprve propuštěny ženy civilistky, dále ženy vojačky, poté muži nemocní a starší a na závěr se mají do Izraele převézt těla již mrtvých rukojmích. Podle izraelských informací zůstávala v Gaze ještě jedna civilistka, jež tedy měla být propuštěna ještě před vojačkami.

Problém spočíval v tom, že ji držel islámský džihád, který ji nechtěl vydat Hamásu, nebo tam byly nějaké další spory. Ona ale v sobotu nebyla propuštěna. Součástí dohody také bylo, že jakmile budou na svobodě všechny civilistky, otevře se koridor na sever Gazy, což Izrael odmítl. Poté proběhlo jednání skrze mediátory a výsledkem bylo, že Izrael koridor otevřel dnes ráno. Dotyčnou civilistku a další dva rukojmí propustí ve čtvrtek a v sobotu proběhne předání dalších tří rukojmích. To znamená, že nám tam přibylo ještě propuštění jednoho rukojmí mimo stanovený plán. Zároveň Izraelci otevřeli koridor ještě před tím, než měli všechny civilistky doma.

Co by postoje Egypta či Jordánska mohlo změnit? Jakou podporu má příměří u obyvatel Izraele? Jak média a veřejnost přistupují k propuštěným rukojmím? A jaký vliv má aktuální vývoj na popularitu Benjamina Netanjahua? Poslechněte si celý rozhovor vedený Tomášem Pancířem.

autoři: Tomáš Pancíř , ula
Spustit audio

Související