„Toužím po smíchu z hlediště,“ přiznává Iva Janžurová. Jak se jí hraje v komedii Jezinky a Bezinky?

24. prosinec 2022

„První reprízy nás ubezpečily, že se tomu lidé bezstarostně smějí, i když jde o lidské životy,“ říká o slavné crazy komedii Jezinky a Bezinky herečka Iva Janžurová. Ve hře Josepha Kesselringa, kterou českému publiku poprvé představil Jan Werich, vystupuje ve Studiu DVA po boku Evy Holubové. Co ji na slavné komedii tolik zaujalo? A jak se jí spolupracovala se svou dcerou, která hru režírovala? Poslechněte si rozhovor.

Spolupráce na jedné z nejúspěšnějších crazy komedií, kterou miloval Jan Werich, navíc s vaší kamarádkou Evou Holubovou a v režii dcery Sabiny Remundové. To asi nešlo odmítnout?

Čtěte také

Michal Hrubý se mnou o té hře mluvil už tři, čtyři, tak jsem si vyžádala text a trošku jsem se lekla, protože jsem četla verzi, která byla hodně obšírná. První přečtení nebylo úplně ideální, ale říkala jsem si mockrát, že to bylo dobře, že jsme se nevěnovali té původní verzi. Pak byla Werichova verze a pak právě naše, kterou udělala s námi a se Sabinou paní dramaturgyně.

Jak moc bláznivá je komedie Jezinky a Bezinky?

Je to zvláštní téma, o kterém si na to první přečtení kladete otázku, jestli to bude pro lidi k smíchu, když to řeknu jednoduše. Ale první reprízy nás ubezpečily, že jo, že se tomu lidé bezstarostně smějí, i když jde o lidské životy. Je to dobře vymyšlený příběh, který na sobě nese vrstvy neustálé dokonalosti. Už v Americe to začalo jako příběh pouze dvou dam, ale o hru se pak začala zajímat další americký divadla a nabalovaly na ni další a další postavy a další a další zápletky. Takže z toho udělali dobrou komedii, ze které pro lidi vyplývá docela zábava.

Co je důležité pro to, aby herec, herečka byl, byla dobrým komikem, dobrou komičkou? Že se třeba nebere příliš vážně?

Myslím si, že je důležité toužit po ohlasu, toužit po smíchu z hlediště. U mě to tak bylo od dětství, měla jsem dva starší bratry, kteří se sjížděli o dovolených a na svátečních dny k nám do Žirovnice. Například na Štědrý den se u nás vymýšlel program pro rodiče. A rozhodně jsem nerecitovala vážné básničky nebo netančila nějaký dojímavý balet, vždycky šlo o legraci a vždycky jsme to vymýšleli tak, aby rodiče byli do dějů zasvěcení, takže jsme karikovali nejbližší sousedy…

A když jsem postřehla, jak se maminka směje, až jí tekly slzy, tak jsem dostala strašnou chuť to opakovat a znovu rodiče rozesmávat. Hrála jsem třeba souseda v rádiovce s knírem namalovaným pod nosem, s vycpaným břichem. A získávala jsem smích rodičů, a to bylo směrodatné, dodneška o to strašně stojím, abych rozesmávala lidi. Mám radši komedie, inklinuji k nim a v každé hře, i ne zcela veselé, se snažím najít místa, která by problémy, které jsou třeba někdy složité, až dojemné, mohl osvěžit smích.

Komedii režíruje vaše dcera, cítíte, že by se k vám chovala jinak než k ostatním hercům? Máte stále autoritu maminky?

Už dost dlouho jsem se v rodině začala vydávat za osobu bez autority. Buď jsem vychytrale přišla na to, že to je výhodnější, že pak si člověk může dovolit i nechat o sebe pečovat. Takže moje dvě hodné dcery po mně nevyžadují autoritu. Fakt je, že je to svým způsobem, a doporučuji to mnoha matkám, pokud mají problémy, docela výhodné, protože moje holčičky se mi často svěřují. Nejsem rodič, který říká: „Toto nesmíš, musíš, to jsi udělala špatně...“

Autoritu nepodtrhuji, neprosazuji, a i při režii mé dcery se mi to vyplácí. Velice mě překvapila, protože jsem ji najednou viděla před partou kolegů, čekala jsem, že bude vylekaná, zadrhávat, že bude plaše oznamovat své požadavky. Okatým neprosazováním autority si dokázala poradit s bandou mužských, co nás, mě a Evu, obklopovali. Myslím, že to dokázala znamenitě.

Jak dlouho si Iva Janžurová pochvaluje spolupráci s Evou Holubovou? A co plánuje v příštím roce? Poslechněte si celý rozhovor.

autoři: Vladimír Kroc , prh
Spustit audio

Související