Tomáš Vilímek

"Samotná normalizace je pojem, který sice často používáme, ale člověk si pod tím představí ledacos," uvozuje Tomáš Vilímek. "Jednotlivé společenské skupiny vidí začátek normalizace někde jinde - například zástupce odborů ji vidí mnohem později než umělci a novináři," vysvětluje dál historik.

17. duben 1969 však podle něj zcela bez významu není: "Ten 17. duben je klíčový v tom, že odchází Alexander Dubček a přichází Gustáv Husák. Dochází vlastně k obratu dějin do protisměru. Někdo to krásně vyjádřil tak, že se pokus o socialismus s lidskou tváří mění v socialismus s husí kůží."

Stejně jako není možné stanovit přesný začátek normalizace, nelze se ani uchýlit k pevnému datu, o němž by platilo, že jím normalizace končí. Tomáš Vilímek v této souvislosti považuje 17. listopad 1989 za významný milník - zároveň se však domnívá, že konec normalizace se zrodil až ve vyjednávání u kulatých stolů na začátku prosince 1989.

A jakou roli hrál v rozkladu totalitní moci iniciátor perestrojky Michail Gorbačov? "Příchod Michaila Gorbačova je takovým typickým úkazem, že totalitní moc je mozaika slepených kamenů a vyndání jakéhokoliv z nich způsobí postupnou destrukci. To pochopil už Brežněv velmi dobře v souvislosti s pražským jarem," upozorňuje Tomáš Vilímek.

Nejzásadnější otázkou však podle historika zůstává, do jaké míry ovlivnila normalizace českou společnost. "Ten dopad byl fundamentální a můžeme ho pociťovat dodnes. Došlo k naprosté deformaci, k obnovování pořádku v té specifické společenské smlouvě. Lidé přešli od určitého nadšení, očekávání k naprostému zklamání a k přesvědčení, že nic nemá smysl, že jakákoliv aktivita nemá šanci, aby něco změnila."

Záznam celého rozhovoru s Tomášem Vilímkem i s dalšími Hosty Radiožurnálu si můžete poslechnout v Rádiu na přání.