Domorodci dnes vozí moai po světě, vzpomíná český technik Pavel Pavel na slavnou expedici

Jak to, že se vám podařilo, když se dnes turista nesmí k soše přiblížit, tehdy pohybovat se skutečnou sochou?

Čtěte také

Všichni jásali na kameru, já se sesunul do stínu a měl všeho dost, vzpomíná muž, který rozhýbal sochy moai

Žili jsme v socialismu a Velikonoční ostrov patří pod Chile, a aby Čechoslovák vycestoval do Pinochetova Chile bylo nepředstavitelné. Thor Heyerdahl coby Nor, prosazovatel spolupráce, měl na svých plavbách Rusy, Araby, tak měl potíže získat vízum do Chile, nicméně to nějak udělali a při té příležitosti dali i Čechoslovákovi Pavlu Pavlovi ze Strakonic vízum. A povolení stěhovat sochy? Tehdy naštěstí ochrana soch byla v plenkách…

Co vás svedlo dohromady s norským badatelem Thorem Heyerdahlem?

Dlouho jsem hledal, kdy jsem začal bádat nad sochami moai, a po letech s mi rozbřesklo, když naši neměli hlídání a chtěli jít do kina na Aku Aku – Thor Heyerdahl natočil úžasný film o své expedici v 55. a 56. roce na Velikonočním ostrově – tak mě jako šestiletého vzali do kina. Tam byly nějaké sochy, což mě nezajímalo, ale jeden archeolog plácl sochu po zadku, což jsem jako malý nezbeda ocenil. Tím jsem věděl, že existují sochy moai, a měl jsem to štěstí, že skoro po 60 letech jsem měl suchu možnost plácnout po zadku po vzoru Thora Heyerdahla.

Tam jste dosáhl? Je to obrovská socha?

Pavel Pavel se svou sochou Moai|foto:Vladimír Kroc, Český rozhlas

V roce 1986 byla moje první cesta na Velikonoční ostrov, slavíme 40 let, a za tu dobu se Velikonoční ostrov změnil. Když jsem tam byl poprvé, tak se chodilo všude, nic nebylo zakázáno, turistů tam bylo pomálu, létalo tam jednou týdně letadlo, byl to zapadákov. Dnes turistů tam je násobně víc, létají tam letadla dvakrát denně každý den. Sochy jsou ohrazené, nesmí se na ně sahat, opírat, fotit, přesouvat…

A jak jsou veliké?

Domorodci začali zřejmě od menších. Ta, kterou ten archeolog plácl po zadku, je jedinečná tím, že to je klečící socha. Jinak největší mají kolem osmi metrů, a úplně největší, kterou vyrobili, má 21 metrů a 130 tun, ale tu nestihli oddělit od skály, takže tam trčí nahoře ve skále a čeká na odlomení, spuštění dolů, vztyčení a na transport.

První rozpohybovanou sochu jste odlil z betonu, stále odléváte. Máte to vlastně charitativní účel…

Ta charita je všestranná. Když jsem ukončil pobyt na Velikonočním ostrově a psal jsem svoji první knížku, tak jsem říkal – třeba domorodci budou stěhovat sochy pro turisty a bude to zdroj peněz. A oni skutečně dnes létají po světě letadlem a vozí s sebou sochu moai a na vystoupení předvádějí kráčení tím mým způsobem. Takže jsem nepřímo zajistil určité financování folkloru na Velikonočním ostrově.

Čtěte také

iROZHLAS

Historická záhada vyřešena? Vědci zřejmě odhalili význam soch na Velikonočním ostrově, jde o vodu

Na druhou stranu tím, že jsem prosil sponzory, kamarády o pomoc, aby mi pomáhali tahat lana, vyrábět sochu a podobně, tak jsem si říkal, že se jim budu revanšovat. Tak jsem vytvořil sochu moai, udělal jsem formu a odlévám skoro dvoumetrové, třímetrové sochy a splácím tak dluh desítkám kamarádů a sponzorů.

Nakonec se na mě obrátil projekt Šance, který přes Galerii Vltavín každoročně draží na podporu své činnosti s dětmi z ulice umělecké výtvory slavných sochařů, sklářů, malířů, a vzali také moji sochu moai a byli v šoku, že u mě bylo největší zhodnocení ceny. Pak odebrali asi deset soch a každoročně se socha dostává do něčí krásné zahrady. Takže nakonec Velikonoční ostrov přispívá charitě u nás v Čechách, tak se to všechno propojuje.

Jedna ze soch naslouchá našemu rozhovoru na vaší zahradě ve Strakonicích, má na hlavě klobouk pukao... Třeba to klobouk ani nebyl?

Říká se tomu klobouk pukao, vlasový uzel, někdo říká, že to je náčelnická čelenka, královská koruna, svatozář… Prostě je to válec, a další záhada Velikonočního ostrova, proč to domorodci dělali. Pukao mělo jenom asi 90 soch z 940 soch, které vyrobili domorodci. Jenom asi 90 nasadili v pozdní etapě, když sochy stály, tak na ně do těch pěti šesti metrů dokázali nasadit klobouk. Což je výzva bez autojeřábu to tam dát.

Ale vy jste na to přišel?

Mimo malování mě baví studovat, jak se lidé dřív dřeli. A studoval jsem, jak stavěli staří Britové Stonehenge, a tam jedna z atrakcí je nejen jak vztyčili stojící sloupy, ale jak je pospojovali nahoře překlady. Tenhle způsob jsem tady vyzkoušel ve Strakonicích, a na jeden překlad jsme ten klobouk vytáhli…

A když se pak řešilo nasazování klobouků pukao, tak to byla brnkačka, protože překlad na Stonehenge má sedm tun, a naše klobouky mají jeden a půl tuny. V pěti lidech jsme to předvedli pro britskou televizní společnost, která natáčela seriál Svět záhad Atrhura C. Clarka.  

Jak Pavel Pavel vzpomíná na rozpohybování soch moai? Poslechněte si celý rozhovor.