Tisíce náhrobků připomínají padlé vojáky Britského společenství. I po sto letech jsou mementem utrpení Evropy v první světové válce
V sobotu jsme si připomněli 99 let od konce první světové války. Tento konflikt na jedné straně pomohl ke zrodu států jako Československo, na straně druhé ovšem za sebou zanechal miliony mrtvých a zdevastované kusy země, kudy prošly bojové fronty. K nejvíce zničeným patřil západ Belgie, kde dnes najdete i největší hřbitov vojáků Britského společenství, kteří padli ve světových válkách.
Poručík McGregor, 24 let; poručík Garrett, 22 let; poručík Jagoe, 24 let, poručík Collins, 27 let. To jsou jen někteří z téměř 12 tisíc mužů, kteří jsou pohřbeni na tomto válečném hřbitově a které připomínají nekonečné řady bílých náhrobků.
Jména, která zná jen bůh
Většina z nich nenese žádné jméno a je na nich pouze kříž, případně znak regimentu, u kterého padlý sloužil. A také nápis: Voják Velké války. Jeho jméno zná jen bůh.
„Je to největší hřbitov jednotek Commonwealthu na světě. Kromě těch skoro 12 tisíc hrobů dohodových vojáků jsou tu i čtyři německé,“ přibližuje ředitel muzea bitvy u Yper Steven Vandenbussche.
Právě v této bitvě přišli všichni tito Britové, Irové, Kanaďané, Australané a Novozélanďané o život. Místo jejich posledního odpočinku dostalo jméno podle přezdívky severoanglických dělnických domků, kterým bylo podobné jedno zdejší stavení. Vojáci ho podle nich nazvali Tyne Cot.
Zbytečná oběť zvůle mocných
Ještě symboličtější pro tohle místo je zeď na zadní straně hřbitova. Jsou tam jména 35 tisíc vojáků, kteří se nikdy nenašli, a nemají vlastní hrob.
Čtěte také
Polokruhová zeď je složená z tmavě šedých kamenů, do kterých jsou zasazené bílé mramorové tabule. Na jedné z nich je vyryté i jméno Michaela Hornera. Jeho památku si na západ Belgie přijel připomenout jeho prasynovec John Downing s manželkou.
„Jsem první z naší rodiny, kdo sem přijel. Nikdo z mých předků si to nemohl dovolit. Michael tady přišel úplně zbytečně život jen kvůli soupeření tehdejších velmocí,“ lituje 85letý senior z britského Lancashiru.
Válka je osobní i po sto letech
Dominantou 3,5hektarového hřbitova je uprostřed stojící obří bílý mramorový kříž s mečem. Všude kolem něj i mezi náhrobky zní především angličtina. Uctít své statečné předky sem na válečná výročí přijíždějí pravidelně tisíce Britů.
„Tenhle konflikt se dotknul prakticky každé rodiny v Británii a každá k němu má svůj osobní vztah. Přes tenhle osobní příběh se většina Britů na první světovou válku dívá,“ vysvětluje mi Jack Simm ze Sunderlandu.
Zajímá je, co jejich příbuzní dělali, kde bojovali a kde zemřeli. A proto jich také tolik přijíždí na místa, jako je toto,“ dodává.
Také jeho rodina ztratila v první světové válce jednoho ze svých členů a další v ní bojovali. Jack si dnes tuto dobu připomíná nejen na hřbitovech, jako je Tyne Cot, ale i jako člen britského klubu vojenské historie.
Evropo, važ si míru
Podle Stevena Vandenbusscheho je tento hřbitov velkým mementem pro současné generace.
Čtěte také
„Je to silné svědectví o první světové válce. My mu říkáme Město ticha. Když tam stojíte, uvědomíte si tu obrovskou lidskou cenu bitvy u Yper. Během její nejzuřivější fáze v ní zahynulo za sto dnů téměř půl milionu lidí. Byla to opravdu hodně krvavá bitva,“ konstatuje ředitel muzea.
Evropané by si podle něj měli vážit míru, který teď zažívají.
Související
-
Sebevrazi a utonulí lákají turisty. Na hřbitově bezejmenných...
Každou první neděli po dušičkách se na okraji Vídně koná neobvyklá smuteční slavnost. Na takzvaném hřbitově bezejmenných se vzpomíná na oběti Dunaje, na lidi, kteří...
-
Kdo je slavnější? Návštěvníci londýnského hřbitova míří za...
Od vydání Marxovy knihy Kapitál, která významně ovlivnila dějiny 20. století a skoro padesát let určovala život v socialistickém Československu, uplynulo už 150 let...
