Masakr u Yper měly na svědomí i bojové plyny. Před sto lety proběhla nejkrvavější část bitvy
Bitva u Yper za první světové války je dodnes symbolem barbarského válčení pomocí smrtelných bojových plynů. Její nejkrvavější, třetí díl se začal odehrávat přesně před sto lety. Na půl milionu mrtvých při bojích na západě Belgie si v pondělí připomínají zástupci obou válčících stran a jejich potomci. Součástí vzpomínkových akcí je i možnost zažít na vlastní kůži bojové podmínky na bitevním poli.
Dunění bomb, díry v zemi, ostnatý drát, zákopy a v nich špinaví unavení vojáci bojující o kus zcela zničené rozbahněné země. Tak vypadala první světová válka před sto lety u belgického městečka Passendale, známějšího pod anglickým názvem Passchendaele. Právě o něj se v třetí bitvě u Yper bojovalo.
„Musíte si představit, že tady nezůstalo stát vůbec nic. Všechno bylo rozbombardované. Celý region byla jedna velká bažina a vypadal jako měsíční krajina. Výstižnější je ale spíš jako peklo,“ popisuje ředitel válečného muzea v sousedním Zonnebeke Steven Vandenbussche.
Muzeum stojí v místech tehdejší bitvy a k jejímu stému výročí vybudovalo ve svém okolí věrnou kopii bitevního pole. Návštěvníci jím mohou procházet po úzké dřevěné cestičce, zatímco okolo nich se členové historických klubů v dobových uniformách plazí po bojišti a znovu svádějí boje mezi britskou a německou armádou.
Pro Brity to bylo symbolické vítězství, které ale ve skutečnosti žádným vítězstvím nebylo. Navzdory obrovským ztrátám získali jen osm kilometrů území a za půl roku o něj znovu přišli. V důsledku to tak byla spíš velká prohra.Steven Vandenbussche, ředitel muzea
„Vlastní prožitek považujeme za hrozně důležitý. V našem muzeu si můžete také vyzkoušet, jaké to bylo žít v zákopech nebo ve válečném bunkru. Domníváme se, že návštěvníci díky tomu lépe pochopí, jaký byl život vojáka ve válce,“ vysvětluje.
Před sto lety to na vlastní kůži poznal i mladý Brit Michael Horner. Z válečných jatek na západě Belgie se nevrátil a nikdy se nenašlo ani jeho tělo. Jeho jméno je zapsáno s tisíci dalšími spolubojovníky se stejným osudem na zdi nedalekého válečného hřbitova Tyne Cot. Vzpomenout na něj přijel jeho prasynovec, 85letý John Downing.
„Jsem první z naší rodiny, kdo sem přijel. Nikdo z mých předků si to nemohl dovolit. Michael tady přišel úplně zbytečně o život jen kvůli soupeření tehdejších velmocí,“ říká.
„Konflikt se dotkl prakticky každé rodiny v Británii a každá k němu má svůj osobní vztah. Přes tenhle osobní příběh se většina Britů na první světovou válku dívá. Zajímá je, co jejich příbuzní dělali, kde bojovali. A proto jich také tolik přijíždí na místa, jako je toto," vysvětluje 19letý Jack Simm v dobové uniformě britského armádního kuchaře.
Jack Simm s kolegy z klubu vojenské historie obsluhuje polní kuchyni. Na rozdíl od svých předchůdců ochotně nalévá polévku také nepřátelským vojákům v německých uniformách. Na sobě ji má i Ralf Bäuerle ze Stuttgartu.
„Naším hlavním cílem tady není předvádět válku, ale upozorňovat na její hrůzy a přispět k porozumění mezi národy," vysvětluje Ralf.
Ukázkou hrůz spojených s užíváním bojových plynů a zároveň příkladem zbytečně promrhaných stovek tisíc lidských životů byla podle historiků právě třetí bitva u Yper v roce 1917.
„Pro Brity to bylo symbolické vítězství, které ale ve skutečnosti žádným vítězstvím nebylo. Navzdory obrovským ztrátám získali jen osm kilometrů území a za půl roku o něj znovu přišli. V důsledku to tak byla spíš velká prohra," souhlasí ředitel válečného muzea.
