Tapas jsou součástí naší kulturní identity, hájí Španělé, proč usilují o zápis na seznam UNESCO

Ke Španělsku neodmyslitelně patří i tapas – malé porce nejrůznějších jídel a pochoutek, které si místní i turisté dávají místo oběda nebo večeře anebo třeba jen k pivu či vínu. Španělé by navíc chtěli, aby byl tento jejich zvyk zapsaný na seznam kulturního dědictví UNESCO.

Čtěte také

V baru u Pepe Lopéze je pořádný nával. Mladý hudebník Jasio se snaží objednat si nějaké tapas. Vzpomíná, že když tu byl loni poprvé, dal si jako specialitu jitrničky. Byly prý výborné, ale teď dává přednost artyčokům.

Jeho přítelkyně je totiž vegetariánka, proto si dávají často zeleninu a luštěniny. Jako třeba teď – Jasio si totiž objednal specialitu z hřibů a celeru.

Mimochodem v období před Velikonocemi se ve španělských barech a restauracích připravuje mnohem méně masových tapas. Přednost se dává rybímu masu, například z tresky.

Potvrzuje to i Mari Carmen, která na přípravu dobrot ve své restauraci dohlíží. Hitem prý je zejména treska, ať už s rajčatovou omáčkou, česnekem, červenou paprikou, nebo pražená ve tvaru rolky.

Na dračku jdou ale také tapas z tuňáka, i ty tady umí upravit na milion způsobů.

Tapas pěti kontinentů

Jíst tapas namísto oběda nebo večeře je stále oblíbenější i mimo Španělsko. V sousedním Portugalsku, hlavně v jeho jižní části, jsou tapas podle Pepeho už docela běžné – také díky podobným domácím surovinám, jaké jsou k dostání ve Španělsku.

Součástí tapas je i kultura spojená s jejich konzumací

K tématu tapas má co říct i herečka a scenáristka Isa, která často cestuje do zahraničí na divadelní festivaly. Tapas už ochutnala v Londýně, Paříži, Edinburghu nebo New Yorku.

Podle ní jsou i tam tapas v kurzu. Stala se z nich móda a zabydlely se téměř všude. I když samozřejmě způsob, jakým tapas připravují jinde, není stejný jako doma ve Španělsku.

Čtěte také

Paella nebo tortilla například v Edinburghu podle Isy sice nechutná tak špatně, ale není to zkrátka ono.

Nejde jen o to, co máte na talíři

Povídáme si také o tom, že někdy mají v restauracích a barech v zahraničí v nabídce malé chuťovky a hned to nazvou tapas.

Tapas ovšem nejsou jen o tom, co máte na talíři! Nejde jen o to degustovat a konzumovat, ale stejně důležitý je i společenský rozměr. Na tapas se nejlépe chodí s kamarády, příbuznými nebo kolegy, přičemž svůj výběr necháváte ochutnat i ostatní.

Hodně se u toho povídá a popíjí. I kvůli tomu se u tapas stojí – aby se člověk snáz a méně formálně dostal ke svým společníkům, nakoukl jim do talíře, ochutnal a připil si s nimi na zdraví.

Tapas nedáme, brání se Španělé

Tapas jsou zkrátka společenská příležitost a také záležitost kulturní identity.

Španělé si na tapas a s nimi spojené rituály, které popisuje už Cervantes v Donu Quijotovi, už zvykli a nechtějí si je nechat vzít.

K tapas patří i nejrůznější druhy masa

A protože jim jejich poklad kopírují po celém světě, rozhodli se podat žádost a ucházet se o to, aby se tapas staly španělským nehmotným kulturním dědictvím. Jestli jim UNESCO kandidaturu schválí a tapas na seznam zapíše, bude jasné až v listopadu.

Do té doby si zkuste někde tapas dopřát. Nejlépe ovšem přímo u nich doma, ve Španělsku.

autor: ľzl
Spustit audio

Související