Bolivijec Fernando se pandemie nezalekl a otevřel si v Seville tapas bar. Jak se mu daří?

Jak už jistě víte, tapas jsou menší porce nejrůznějších pochoutek. Ideální, pokud nemáte příliš velký hlad a chcete něco zakousnout ke sklence vína nebo piva.

Risk je zisk

Fernando, majitel baru La Avenida, pochází z jihu Bolívie. Ve Španělsku žije však už dost dlouho na to, aby věděl, co místním chutná a co ne. Říká mi, že v Evropě pracuje už osmnáct let. Vždy v restauracích, barech či tavernách. Kuchařskou školu absolvoval ve Španělsku, nějakou dobu pracoval také ve Francii. Působil i v Barceloně, poslední roky však vyměnil katalánskou metropoli za andaluskou Sevillu.

Vypráví mi, že už takových posledních pět šest let přemýšlel o tom, že je čas otevřít si vlastní provozovnu. Pomůže si metaforou, když mi poví, že se vrhl přímo do arény, rovnou před rozzuřeného býka.

Pustit se do vlastního podnikání, otevřít si bar, lépe řečeno středně velkou restauraci v čase pandemie a soustavných restrikcí, na to je třeba mít pořádnou kuráž. Navíc do toho Fernando dal všechny svoje úspory.

Chutě z celé Evropy

Čtěte také

Španělská sušená šunka jamón z iberských prasátek si našla cestu i do arabských zemí

Bolivijec si myslí, že v kuchyni je tak trochu blázen. Rád zkouší nové věci. Hitem jeho restaurace, kde mu během špičky pomáhá mladý student, jsou křupavé krevetové karbanátky v humrové omáčce. Výborné jsou i jeho krokety z tresky, tuňákový guláš s bramborami a zeleninou nebo sépie s česnekovou majonézou.

Nemyslete si, že Fernando připravuje jen ryby. Hosté si u něj objednávají také maso z iberských prasat, telecí steaky nebo speciality z býčího masa. Typické bolivijské pochoutky zatím Fernando nenabízí.

Naděje umírá poslední

Fernandova fantazie nekončí u ryb. Umí originálně upravit i maso z iberských prasátek|foto:Ľubica Zlochová,Český rozhlas

S vysokým a mužným Bolivijcem mluvíme i o tom, že v létě v čase uvolnění mu podnik běžel celkem dobře. Potom však přišla omezení otvíracích hodin, zákaz stát a konzumovat u barového pultu, což Španělé zbožňují, a věc se začala komplikovat.

V současnosti má Fernando otevřeno od rána, kdy podává snídaně, až do šesti večer. Stoly musí mít rozložené na metr a půl a maximální počet lidí u stolu jsou čtyři.

Říká, že tržbu mu zachraňuje terasa, kterou při vhodném počasí upřednostňují i místní. Steaky s hranolky, rybí speciality či svoje rizota Fernando připravuje i na objednávku a donášku domů. Hlavně starší ročníky Španělů jsou totiž s chozením do barů či restaurací ještě stále opatrní.