Tanec je náš jazyk, musí vyjadřovat děj. S tanečníky pracuji jako s herci, říká choreograf Bubeníček

Spolu s bratrem pocházíte z cirkusové rodiny. Kde se přehodila ta výhybka, že jste se z cirkusového učiliště ocitli s Ottou na taneční konzervatoři?

Táta nás samozřejmě připravoval na kariéru akrobata. Chodili jsme někdy trénovat na učiliště a náhodou tam zrovna byla i jedna profesorka z taneční konzervatoře. Šla za tátou a řekla, že máme talent na tanec.

Najednou jsme se ocitli v druhém ročníku na Taneční konzervatoři v Praze. Tam jsme samozřejmě zůstali. Konzervatoř jsme vystudovali a pak jsme odjeli do zahraničí a začali angažmá v Hamburku.

Čtěte také

Zásadní film 21. století. Film Zóna zájmu přesahuje téma holocaustu, cílí na pojmenování schopnosti člověka k násilí

A od té doby už jste se nevrátili?

Občas se vracím. V Praze vytváříme některé projekty, ale v Německu už jsem 30 let.

V Drážďanech žijete deset let?

Byl jsem 13 let ve Státní opeře v Hamburku, kde jsem byl prvním sólistou. Pak jsem odešel, protože mám vždycky rád něco nového. Chtěl jsem být součástí nového souboru, který se formoval v Drážďanech. Odešel jsem na deset let do Drážďan a tam už jsem zůstal.

10. března bude mít v Divadle na Vinohradech Praze premiéru La Strada. Strhující příběh o lásce a krutosti z cirkusového prostředí, který vzniká na motivy stejnojmenného filmu Federica Felliniho. Umíte tomu příběhu možná porozumět o to lépe, že jste měl tu minulost?

To je důvod, proč jsem si tento film vybral. Samozřejmě jsem ho nejdřív viděl v televizi a zalíbil se mi.

Čtěte také

Zalíbilo se mi vyřizování účtů s někým, kdo už na mě nemůže, říká Goldflam k příběhu Hitlera u Kašperku

Když jsem pak mluvil s Ivanem Dunovským, s tehdejším ředitelem pražského tanečního souboru, tak jsme jednali, co by se dalo udělat, a přišla řeč na cirkus. Zhruba v té době jsem začal studovat tento film, tak jsme se na tom domluvili a za tři týdny je premiéra.

Zbývá 22 dní. Jak jste s přípravami daleko?

Je to hotové a čistí se to. S manželkou jsme napsali libreto a sestavili dramaturgii. Spolu ale čistíme i choreografii. To znamená, jak tanečníci hrají.

Pro mě je důležité, aby balet byl jako činohra. My jsme tanečníci – herci, náš jazyk je tanec a je důležité, aby každý pohyb, aby všechno – každá scénografie, kostýmy a hudba, byl celek a vyjadřovalo to děj. Pracuji s tanečníky jako s herci.

Jaký je rozdíl mezi klasickým a moderním baletem? A proč bude mít inscenace premiéru právě v Divadle na Vinohradech? Poslechněte si celý rozhovor.