Svatý Mikuláš byl robustní chlap a muž činu, heretikovi dal dokonce facku, vypráví Otakáro Schmidt

Proč potřebujeme svaté?

To jsem dlouho nevěděl. Ale vždy, když jsme s Janou Kristinou začali dělat film o nějakém svatém, vždycky se objevil. Chtěli jsme třeba natočit sochu Jana Nepomuckého v Padově. Čekali jsme na vyřízení nějakých papírů a najednou se dveře do místnosti otevřely, my sochu natočili – a když konečně přišel povolaný člověk, dveře byly zamčené.

Z Bari jsme zase přivezli homeopatickou dávku vody, která vzlíná z Mikulášových pozůstatků. Náš kamarád s celoživotním ekzémem na noze ji s modlitbou použil – a ekzém do rána zmizel. To jsou věci, kdy si člověk uvědomí, že svatý je prostředníkem k Bohu, Kristu, Otci našemu.

Čtěte také

Tradice jinak: V Nizozemsku chodí s Mikulášem veselý Černý Petr

Kdo byl svatý Mikuláš jako osobnost?

Když jsme začali bádat, překvapilo nás, že to byl velmi razantní muž, nadaný pro spravedlnost, který zažil i věznění. V roce 325 na nikajském sněmu dal dokonce políček heretikovi Arianovi. Biskupem se nestal náhodou: zrovna si putoval něco vyřídit do Myry, dnešního Demre v Turecku, kde zrovna řešili, kdo bude biskup. Jeden z těch, co měli rozhodnout, měl boží vidění: má se jmenovat Mikuláš a bude to prvním kdo ráno vstoupí do chrámu. Tam napochodoval Mikuláš a nádherně to do sebe zapadlo.

Dnes už to není mikulášská nadílka, ale čertovské mecheche.
Otakáro Maria Schmidt

Jaké atributy mu jako světci náleží?

Věhlasnou pověst měl už od začátku. Z dědictví po rodičích vše rozdal chudým, čímž nastartoval pověst rozdávání a zachraňování lidí. Jeho fungování ve světe bylo trojí: obdarovávání, divotvůrce a uzdravovatel a z toho vyplývá uzdravování společnosti. Byl razantní politik, mírumilovný muž činu, na tehdejší dobu i robustní kus chlapa. Vstupoval do státních soudních procesů nespravedlivě obviněných.

Kde se vzala naše trojice Mikuláše s čertem a andělem?

Režisér Otakáro Maria Schmidt|foto:Anna Duchková, Český rozhlas

Aspekt čerta vznikl nejspíš z legendy o Mikulášovi na cestě lodí do Jeruzaléma. Ďábel tam nastrčil posedlou ženu, která způsobila rozbouřené moře a rozkol mezi námořníky. Mikuláš její posedlost rozpoznal, ďábla vyhnal a ženu vyléčil. Jeho obraz divotvůrce, který dovede vyhánět ďábla z těla, se prolnul do legend, že má na řetězu čerta. Na Ladových obrázcích je tradičně svázán řetězem a klečí. V dnešní liberální době se to vykloubilo: už to není mikulášská nadílka, ale čertovské mecheche.

Kdo si v dokumentu zahraje svatého Mikuláše? A co je společné české a řecké duši? Poslechněte si celý rozhovor.