Střet náboženství po bulharsku. Když chce křesťan urazit muslima, udělá z mešity hospodu

Svatostánky, nebo chcete-li příbytky Boží, mění své pány v souladu s aktuální politickou situací. Z některých kostelů se tak v minulosti stávaly mešity, jindy zase naopak. Třeba české synagogy se měnily v různá skladiště, nebo v lepším případě v muzea či knihovny.

V Bulharsku se jedna mešita změnila dokonce v hospodu. V naprostém rozporu s učením islámu si tam můžete objednat vepřové hody a spláchnout je alkoholem.

Multikulti v balkánském stylu

Do zrekonstruované osmanské mešity z 15. století uprostřed Plovdivu, druhém největším městě Bulharska, se scházejí hloučky mužů a také žen v šátcích k večerní modlitbě, zatímco na ulici přímo pod minaretem popíjejí u stolečku jiní muži a jiné ženy bulharskou rakiji a pivo. Je to prostě takové to nenucené „multi kulti“ v balkánském stylu.


V Bulharsku, ale i jinde se z mešit dělaly kostely a z kostelů zase mešity. Záleží vždy na tom, kdo zrovna zemi vládne.

V Plovdivu mají ještě další mešitu, která ale už dnes slouží k úplně jinému účelu než k modlení.

„Máme tu specialitu, kterou cizinci moc neznají, ale Bulhaři to mají rádi. Jsou to vepřová ouška,“ představuje mi nabídku ve své restauraci Ivan Dimov. Jídelní lístek je opravdu bohatý na různé části prasátek: svinski kotlet, svinski rebra čili vepřová žebírka, a dokonce svinski kebab! Asi by na tom nebylo tolik divného, kdybych neseděl prakticky na nádvoří mešity.

„Tohle byla mešita do roku 1928. Tehdy přišlo velké zemětřesení a zřítil se minaret. A mám pocit, že když spadne minaret, nemůže být už mešita nadále mešitou, aspoň tak nějak to v islámu mají.“

Muslimské obci se hospoda u mešity nelíbí

Tenhle argument sice kulhá na obě nohy, nic to ale nemění na tom, že mešita je dnes v soukromých rukou, a navíc v rukou nemuslimských. A to se nelíbí místní muslimské obci.

Čtěte také

„To už je v Bulharsku takový zvyk. Když se tu křesťan zmocní mešity, udělá z ní hospodu. Tím chce naše náboženství urazit. Jinde by to bylo těžko pochopitelné, v Bulharsku je to ale normální,“ říká Ahmed Pehlivan, předseda plovdivského muftijství, tedy jakési muslimské diecéze.

Muslimové přitom nejsou v Bulharsku žádnými přistěhovalci. Dnes asi desetiprocentní menšina tu žije už celá staletí.

„Ještě před pár lety byla restaurace přímo uvnitř mešity. Po našich protestech se aspoň přestěhovala na nádvoří. Jako muslimovi mi to vadí. Mešita je dům boží a islám zakazuje konzumaci alkoholu. To by se mělo ctít.“

Bulharské paradoxy

Neúcta k náboženství se v Bulharsku podle Ahmeda netýká jen islámu, ale třeba i křesťanství.

Třetí stojící plovdivská mešita se ocitla v soukromých rukou a dnes je z ní restaurace

„Plovdivská radnice prodala mešitu soukromé osobě na základě zfalšovaných dokumentů. To se stalo až teď, za demokracie. Ta mešita je přitom zapsaná jako památka a o to větší je to paradox. Bulharsko, to jsou samé paradoxy.“

Boj církví a muslimské obce o majetky zabavené komunistickým režimem není v této balkánské zemi ani zdaleka u konce.

autor: mac
Spustit audio

Související