Z chrámu Boží moudrosti Hagia Sofia se stala mešita. Mozaiku zakrylo plátno, podlahu koberce...

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Z chrámu Boží moudrosti se během covidové krize v tichosti stala mešita
0:00
/
0:00

Pláště pro ženy, zouvání a vstup jen mimo modlitby. Takový je nový režim pro turisty, kteří si chtějí prohlédnout světoznámý chrám Boží moudrosti v Istanbulu. Hagia Sofia přestala být muzeem a skoro po devadesáti letech slouží znovu jako mešita. Návštěvníci, kteří se nejdou pomodlit, si tak musí zvykat na nové podmínky pro její prohlídku.

V Hagia Sofii začíná modlitba a policisté říkají turistům, že musí půl až tři čtvrtě hodiny zůstat venku, až modlitba skončí, a teprve potom budou moci jí do chrámu na prohlídku.

Turisté musí čekat, až skončí modlitby. Věřící se zase musí vystřídat s turisty. Chrám Hagia Sofia teď čeká nový režim

„Pro nás průvodce to bylo obrovské překvapení, nikdo to nečekal. Ale pro turisty to má jednu výhodu. Nebudou už platit žádné vstupné, takže ušetří sto lir.“

Gökmen Yeter dělá už dvacet let v Hagia Sofii průvodce. „Jestli to úřady udělají tak, jak slibují, tak se pro turisty moc nezmění. Budou si moci i nadále prohlédnout mozaiky a ostatní části chrámu.“

Podle Gökmena přispěla k náhlé změně i pandemie koronaviru. Svět i Turci se totiž starali hlavně o své zdraví. „Turecká vláda využila pandemie koronaviru ke spoustě věcí: poslala vojáky do Libye, změnila některé zákony, a proměnila Hagia Sofii v mešitu.“

Mezi tureckými věřícími je o modlitbu v Hagia Sofii velký zájem

Gökmen mi podrobně líčí historii chrámu, který postavil v šestém století byzantský císař Justinián. Odlivu turistů proto, že je chrám teď mešitou, se ale nebojí.

„Turisti přijedou znovu, až skončí koronavirová pandemie. Někteří budou z proměny Hagia Sofie šťastní, někteří ne. Ale myslím, že přijede ještě víc turistů než dřív, protože budou zvědaví, jak se chrám uvnitř změnil, když je to teď mešita.“

Konečně nás policisté pouštějí dovnitř. Všichni lidé uvnitř chrámu respektují nařízení o povinných rouškách.

Do chrámu se nyní smí pouze bez bot, podlahy sou zakryty koberci

Před vstupem do hlavního prostoru chrámu pod velkou kupolí se teď musí všichni zout, boty si berou s sebou do ruky, nebo nechávají v botníku vedle vchodu, a uvnitř je teď celá plocha pokrytá zeleným kobercem, po kterém se chodí v ponožkách. Další změnou pak je, že v hlavní apsidě zakrývají bílá plátna byzantskou mozaiku.

Ještě to není dořešené. Pracují na tom, aby zakrývání ikon bylo automatické. Aby když modlitba začne, plátno se roztáhlo, a až skončí, tak se zase sroluje.“ Zatím jsou mozaiky zakryté napevno.

A koberce tu podle Gökmena zůstanou napořád určitě. Gökmen mi vysvětluje také jednu zajímavost, když vidím, že jsou řady modlících se lidí trošku šikmo: „Křesťanské ortodoxní kostely jsou orientované k Jeruzalému. Když se ale modlí muslimové, stojí čelem k Mekce. To je o 12 stupňů víc doprava, než je orientace chrámu.“

Plátna zakrývají byzantské ikony, aby muslimské věřící nerozptylovaly od modliteb

Zaměstnanci turecké islámské náboženské komunity teď už vyhánějí jak věřící, tak turisty, protože zájem o prohlídku nebo modlitbu v Hagia Sofii je veliký a venku už se tlačí další davy.

V Istanbulu je v těchto dnech minimum západních turistů. Před Hagia Sofií přeci jen potkávám dva Franouze. Gregori je historik a už dva roky v Istanbulu pracuje.

„Lidi se uvnitř modlí. To je šílené. Dali tam koberce. Tady vedle přitom stojí Modrá mešita, kde je místa na modlení dost. Nemůžu tomu uvěřit. Jsem z toho strašně smutný. Je to všechno politika.“ 

Podlahu pod hlavní kupolí pokryly zelené koberce

Chtěli jsme jít dovnitř, ale podívejte se těch lidí. Navíc za chvíli začne další modlitba. Dneska se tam asi už nedostaneme. Budeme to muset zkusit zítra. Dřív jsme se vždycky dovnitř dostali. Tamhle bývala pokladna, ta je pryč. A fungovaly i takové moderní věci, jako koupě lístku přes internet.“

Gregori tu provází kamarádku Judi, která přiletěla nedávno z Paříže. Ta má na sobě jen tílko a kraťásky a tak se ptám, jestli to podle ní bude stačit: „No, myslím, že nebude. Sice mi známí říkali, že ano, ale teď vidím, že to nebude možné. Říkala jsem si, že do muzea by to nemělo vadit.“

Jenže Hagia Sofia už muzeem není, a tak Judi nafasuje u vstupu plášť se šátkem na pokrytí hlavy.

Spustit audio
autoři: Štěpán Macháček , | zdroj: Český rozhlas

Odebírat podcast

Související