„Máme morální povinnost zůstat.“ Křesťanskou tradici v Palestině nesou staré arabské rody, rychle jich ale ubývá

Zvony, jako ty z betlémského chrámu Narození Páně, zvoní pravidelně v řadě palestinských měst. A přímo v Betlémě je denně slyší i Samír Hazbún, předseda místní obchodní komory, který nese jméno staré palestinské křesťanské rodiny.

Samír Hazbún ukazuje rodinný rodokmen|foto:Štěpán Macháček, Český rozhlas

„V Betlémě teď máme 1500, 1600 Hazbúnů,“ odhaduje. Jeho předkové do Palestiny přišli z oblasti Hazán, odtud tedy původ příjmení Hazbún. „Rodina se stala jednou z největších ve městě. Ve čtvrti Nadžážira za kostelem žili jenom Hazbúnové,“ vypráví Samír.

„Menší rodiny říkaly: My se chceme spojit s Hazbúny. A proto, když vám někdo dneska řekne, že je Habaš, znamená to, že je Hazbún. I Zoghbí je Hazbún, Masríja je Hazbún. Víc než jedenáct rodin se spojilo s Hazubúny a všichni jsou tedy Hazbún.“

„Jsme všude na světě“

Původní dva bratři z Hazánu, což je oblast Petry v dnešním Jordánsku, prý přišli do Betléma jako muslimští beduíni, kteří později přestoupili na křesťanství. Samír Hazbún studoval v Československu, má českou manželku, a je také honorárním konzulem České republiky v Betlémě.

Čtěte také

Své rodinné dědictví střeží tradiční arabské rody v Jeruzalémě jako oko v hlavě. A s ním i historickou paměť Palestiny

Ve své pracovně mi ukazuje vytištěnou propracovanou genealogii rodiny – a zdaleka tu nejsou jen betlémští Hazbúnové. „Po roce 1948 a založení státu Izrael část Hazbúnů utekla a emigrovala. Sebrali jim totiž pozemky, vily a podobně. Část utekla do latinské Ameriky,“ vypráví.

„Ptal jsem se strýce Ibráhíma někdy v 80. letech, jak utekl a proč – kam chtěl odejít. Říkal: Nevím, Hagana na nás začala střílet a chtěli jsme utéct, nechtěli jsme zemřít. A tak jsem utekl do Jafy, tam stály velké lodě – nastoupil jsem a asi po měsíci, měsíci a půl loď přistála v Chile. A teď máme v Chile víc než 3 tisíce Hazbúnů. Například starosta města Concepción je Hazbún, také na chilském ministerstvu zahraničních věcí jsou Hazbúnové.“

Velikonoce v Jeruzalémě|foto:Štěpán Macháček, Český rozhlas

Ve Spojených státech je prý dokonce asociace, která každý rok v Los Angeles pořádá setkání Hazbúnů. Když jsem zadal příjmení Hazbún do internetového vyhledávače, ukázala se mi řada slavných sportovců, politiků či hudebníků se španělskými, francouzskými i arabskými křestními jmény.

„Zajímavé je, jak jsme všude na světě, a každý mluví jiným jazykem,“ usmívá se Samír.

Samír Hazbún, šéf Betlémské obchodní komory a honorární konzul České republiky v Betlémě|foto:Štěpán Macháček, Český rozhlas

„Máme morální povinnost zůstat“

V sídle obchodní komory, kterou Samír Hazbún řídí, se právě krátce zastavil příslušník jiné věhlasné křesťanské famílie: Džordž Kanawátí je předsedou jedné z betlémských skautských skupin.

„Rodina Kanawátí je jedna z původních v Betlémě. Naši předkové kopali kanál, který přiváděl vodu z Šalamounových nádrží do města, odtud asi pochází rodinné jméno. Víme, že sem přišli z Jemenu – už jako křesťané,“ dodává Samír.

Čtěte také

Válka v Gaze ohrožuje izraelský turismus. Chrám Božího hrobu je i na Velikonoce skoro prázdný

Dobře ví, že křesťanů v Palestině ubývá. „Celkový počet křesťanů na palestinských územích je jen 40 tisíc. V Izraeli je 140 tisíc a v Gaze 506. Před dvěma třemi roky jich bylo 5 tisíc,“ srovnává. „Z velkých rodů možná vydržíme my Hazbúnové. Ale byla tu třeba rodina Sabella – z ní zůstali dva. Všichni emigrovali kvůli nestabilní politické situaci, pořád konflikt a války, lidi už to nevydrželi, mají toho plné zuby.“

Samír Hazbún ví, že křesťanská komunita hrála v palestinské společnosti vždy velkou roli, a tak ji chce prohlubovat přímo v rodné Palestině: „Můžeme žít v klidu v Česku. Kdyby tu byl klid a mír, zůstal bych v Česku a konec, ale máme v Palestině co dělat. Tady je společnost, která se potřebuje vyvíjet, potřebují naše zkušenosti. Máme morální povinnost zůstat, pomáhat, dělat, co můžeme.“

A o tomto poslání se Samír snaží přesvědčit i mladé palestinské křesťany.