Strašně to hřálo u srdce, vzpomíná žokej František Vítek na své vítězství ve Velké pardubické
Spisovatel Miloslav Nehyba je autorem knihy o Velké pardubické a právě z legendárního závodu dnes vysílal Radiožurnál. Podle Nehyby se pravidelně jednou za 5 let stává, že nevyjde počasí. Jak ale dodává, neexistuje nevhodné počasí pro dostihy, jen nevhodně oblečený divák.
Mnozí z vás mají určitě doma známou stolní hru Dostihy a sázky. Zamysleli jste se ale někdy nad tím, že hodně jmen koní patří do historie Velké pardubické? Jsou tam ale i chyby, jak říká Miloslav Nehyba. Jména Melák a Pasek vznikla omylem: „Správně má být Metál a Paseka. Vzniklo to tak, že tvůrce hry si vzal k ruce knížku Co chcete vědět o Velké pardubické, která vyšla v roce 1971 a ve které zůstaly chyby.“
Za celou dobu existence závodu se Velká Pardubická podle Miloslava Nehyby změnila k nepoznání – jen koně zůstali koňmi. Poprvé jich startovalo celkem 14, ale postupně se jejich počet i snižoval a Nehyba říká, že když jich startovalo 10, bylo to hodně, protože tak dobrých koní schopných vyhrát nebylo mnoho.
Nejpopulárnějším koněm Velké pardubické je ale podle Nehyby zřejmě Koran, který s žokejem Františkem Vítkem v sedle porazil v roce 1963 všechny soupeře a přerušil šest let trvající éru vítezství koní a jezdců ze SSSR. O Františku Vítkovi říká: „Dělí nás generace, je to pojem jako trenér rovinových koní, ale jezdit jsem ho neviděl. Moje maminka, která Velkou pardubickou sledovala, na něho vzpomínala a fandila mu. Kdykoliv jsem se s panem Vítkem setkal a ptal se ho na některé věci z historie, tak vždy ochotně a rád zavzpomínal.“
A právě žokej a dnes i trenér František Vítek byl druhým hostem v R-Streamu Radiožurnálu na Velké pardubické. Ten zavzpomínal i na své slavné vítězství v roce 1963 v sedle Korana. Skromně ale přiznal, že kdyby ruský jezdec neupadl, tak by je oba „spolkl jako malinu“.
Jak vzpomíná na tehdejší atmosféru? „Strašně to hřálo u srdce – porazili jsme po letech Rusáky a vyhrát Velkou pardubickou, to se nepodaří každému.“ Rusové podle něho měli velmi dobré koně, denně trénovali, ale tvrdý trénink se projevil i na koních – počet těch, kteří byli schopni běhat, se postupně zmenšoval. O svém koni Koranovi říká, že to byl pěkný rošťák.
Audio záznam celého rozhovoru si můžete poslechnout kliknutím na odkaz přímo v tomto článku a také v iRadiu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.
Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu
Nebojte se klasiky!
Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?
