Stoletý košický maraton patří mezi nejstarší na světě. Peter se letos na start postavil po osmačtyřicáté
Jednou za rok v centru Košic zažehnou u bronzové sochy běžce maratonský oheň. Je to signál, že jedna z nejznámějších místních tradic na celý víkend ovládne město. Košičané svůj maraton náležitě prožívají. Aby ne, je druhým nejstarším každoročně pořádaným maratonem na světě. Prvních osm odvážlivců se tady na trať postavilo už v roce 1924. Letos tedy Mezinárodní maraton míru, jak se závod oficiálně jmenuje, oslavil rovnou stovku.
Je neděle ráno a na Hlavní ulici v Košicích pod Dómem svaté Alžběty je kovovými bariérami vymezená trasa. Tady se startuje a o několik hodin později po modrém koberci i vbíhá do cíle. Přes deset tisíc lidí se za chvíli vydá na trať štafety, půlmaratonu a část se pokusí zdolat i královskou disciplínu – 42 kilometrů a 195 metrů.
Čtěte také
Ze Země na Měsíc – a zpět
Už se scházejí fanoušci a někteří si i trénují povzbuzování. Já hledám toho zdaleka nejzkušenějšího maratonce Petra Poláka, téměř 76letého běžce, který má za sebou tady v Košicích neuvěřitelný počet startů – letos se na trať vydá po osmačtyřicáté.
„Košický maraton je pro mne srdcovka, takže se na něj pokaždé velmi těším,“ usmívá se. Do startu zbývá pár minut, ale pro Petera je příprava na závod už rutina. „Mírně se rozcvičím, vypiju si nějaký čajík. Jím málo, protože před maratonem už to nemá smysl,“ popisuje.
Formu si ve svém věku prý udržuje mimo jiné tím, že stále chodí na dvě hodiny do práce. „Chodím se socializovat. Do práce to mám devět kilometrů, zpátky už ale jezdím většinou tramvají,“ dodává muž, který má na svém kontě celkem už 400 tisíc kilometrů, což je vzdálenost jako ze Země na Měsíc. „Ano, už se vracím zpět,“ směje se Peter.
Legenda mezi maratony
Právě odstartovaly doprovodné závody handbikerů a inline bruslařů. Košice jsou oblíbenou tratí maratonců, protože mají skvělou atmosféru, podél trati fandí tisíce místních. Někteří přijdou s vtipnými transparenty, někde na trati je prý i malá neoficiální občerstvovací stanice, kterou někdo postavil před svým domem, aby podpořil závodníky.
Košice jsou podle roku založení třetí nejstarší maraton světa, podle počtu odběhnutých ročníků dokonce druhý nejstarší hned za americkým Bostonem.
„Byla to vize zakladatele Vojtěcha Bukovského, který jako třicetiletý před sto lety sedl do vlaku a odjel na olympiádu do Paříže. Vrátil se nadšený, zavolal přátele a řekl: Pojďme to udělat! To bylo 19. srpna – a za dva měsíce už startovali první maratonci,“ shrnuje historii vzniku košického maratonu jeho ředitel Branislav Koniar.
Už je čas rychle se zařadit do startovního pole. Vedle mě se na 42 kilometrů dlouhou trať chystá běžkyně Monika. Připouští, že je trochu nervózní, ale ještě víc se prý těší. Na dnešní závod trénovala zhruba rok.
Pak už je slyšet startovní výstřel a pole běžců před námi se pomalu dává do pohybu. Startovní čáru překračujeme za zvuku tónů skladatele Antonia Vivaldiho.
Související
-
Jaké pocity mají běžci v cíli olympijského maratonu? V Barceloně si to může zkusit každý
I netrénovaní sportovci si v Barceloně můžou vyzkoušet, jaké to je, běžet poslední kilometry olympijského maratonu. Připojila se k nim i reportérka Jana Magdoňová.
-
161 kilometrů a 30 hodin. Závod po trase někdejší berlínské zdi je výzva pro každého ultramaratonce
Uběhnout celou trasu někdejší berlínské zdi bylo cílem netradičního závodu, který pořádali před týdnem v německé metropoli.
-
Zátopek by měl radost. V Londýně pořádají závod, jehož výtěžek pomáhá dětem z chudých rodin
Své první olympijské zlato získal Emil Zátopek na olympiádě v Londýně 1948. Dnes tam nadace, která nese jeho jméno, přispívá znevýhodněným dětem na sportovní aktivity.
