161 kilometrů a 30 hodin. Závod po trase někdejší berlínské zdi je výzva pro každého ultramaratonce

„Milí běžci, vítám vás u letošního běhu podél berlínské zdi. Jsme rádi, že jste tady. Máte můj absolutní respekt – 100 mil, 160 kilometrů!“ chválí moderátor anglicky účastníky závodu.

Čtěte také

Boston je Mekka všech maratonských běžců. Co slavný závod znamená pro jeho dvě žijící ženské legendy?

Jeho anglický projev je ještě mírný, v němčině je chvílemi i trošku zlomyslný: „V podobných věcech taky nejsem úplný zelenáč. Ale to, co čeká vás, to už je prostě mimo mou představivost. Ale OK, však víte, co děláte.“

Když nemůžeš, tak přidej

Nad stadionem v berlínském Prenzlauer Bergu září první červánky, ale na trati je rušno jako v mraveništi. Běžci si naposledy upravují šátky kolem čela, zapínají si ledvinky a na telefonech si nastavují hlasité vyzvánění, aby jim pořadatelé mohli kdykoliv zavolat.

Mezi nimi je i několik Čechů, včetně Michala Mislera. Závod je pro něj šance poznat, že některé hranice dokáže člověk překonat, i když by tomu jinak jen těžko uvěřil.

„Líbí se mi na tom, že člověk dokáže uběhnout – nebo ke konci v mém případě spíš ujít – trasu, kterou by si běžně neuměl představit ani ujet na kole. Myslím, že to zvládne hodně lidí. Jen zkrátka nevědí, co v nich je,“ vysvětluje, co ho na účasti v závodu láká nejvíc.

Dřív akce pro pár nadšenců, dnes velký závod

Přesně v 6 hodin ráno se do berlínských ulic vydává více než pět set sportovců. Před sebou mají 30 hodin a 161 kilometrů. Stadion osiřel. Zůstal tu jen malý štáb, který sledoval průběh závodu. A taky Harald Reiff, který celou akci v roce 2011 spoluzakládal.

„Poprvé běželo asi devadesát lidí,“ vzpomíná. „Start jsme tenkrát postavili z kartónu na jednom dvoře. Ale za roky to celé nabobtnalo a teď se závodů účastní tak čtrnáct set lidí.“

Harald Reiff do toho počítá i štafetu. Jenže ta se co do výzvy ani do prestiže nedá srovnávat s tím, do čeho jdou jednotlivci.

Čtyři maratony v nohách

Čtěte také

Každý maraton je samostatný příběh, říká běžkyně Lenka Kubková

Na stadion Friedricha-Ludwiga-Jahna se vracím o čtrnáct a půl hodiny později. Několik štafet sice už doběhlo, ale teď se teprve blíží skutečný vítěz. Sascha Dehling dobíhá posledních sto metrů – 161,3 kilometru, to si zaslouží aplaus.

Ani nevypadá, že by uběhl čtyři maratony za sebou. Nepotí se, po proběhnutí cílové pásky přejde do klidného kroku a na všechny strany se usmívá. Kamarádi mu hned přinášejí pivo a plány na zbytek večera má hned jasné.

„Až se osprchuju, tak ještě na chvilku posedím s kamarády a pak už do postele,“ ujišťuje.

Sascha běžel po trase berlínské zdi už potřetí a ani po vítězství nepochybuje, že se na ni za rok zase vrátí.