161 kilometrů a 30 hodin. Závod po trase někdejší berlínské zdi je výzva pro každého ultramaratonce
Uběhnout celou trasu někdejší 160kilometrové berlínské zdi je cílem netradičního závodu, který pořádali před týdnem v německé metropoli. Jeho na první pohled obří vzdálenost přilákala stovky příznivců takzvaného ultramaratonu. Na start se zašel podívat i berlínský zpravodaj Václav Jabůrek.
„Milí běžci, vítám vás u letošního běhu podél berlínské zdi. Jsme rádi, že jste tady. Máte můj absolutní respekt – 100 mil, 160 kilometrů!“ chválí moderátor anglicky účastníky závodu.
Čtěte také
Jeho anglický projev je ještě mírný, v němčině je chvílemi i trošku zlomyslný: „V podobných věcech taky nejsem úplný zelenáč. Ale to, co čeká vás, to už je prostě mimo mou představivost. Ale OK, však víte, co děláte.“
Když nemůžeš, tak přidej
Nad stadionem v berlínském Prenzlauer Bergu září první červánky, ale na trati je rušno jako v mraveništi. Běžci si naposledy upravují šátky kolem čela, zapínají si ledvinky a na telefonech si nastavují hlasité vyzvánění, aby jim pořadatelé mohli kdykoliv zavolat.
Mezi nimi je i několik Čechů, včetně Michala Mislera. Závod je pro něj šance poznat, že některé hranice dokáže člověk překonat, i když by tomu jinak jen těžko uvěřil.
„Líbí se mi na tom, že člověk dokáže uběhnout – nebo ke konci v mém případě spíš ujít – trasu, kterou by si běžně neuměl představit ani ujet na kole. Myslím, že to zvládne hodně lidí. Jen zkrátka nevědí, co v nich je,“ vysvětluje, co ho na účasti v závodu láká nejvíc.
Dřív akce pro pár nadšenců, dnes velký závod
Přesně v 6 hodin ráno se do berlínských ulic vydává více než pět set sportovců. Před sebou mají 30 hodin a 161 kilometrů. Stadion osiřel. Zůstal tu jen malý štáb, který sledoval průběh závodu. A taky Harald Reiff, který celou akci v roce 2011 spoluzakládal.
„Poprvé běželo asi devadesát lidí,“ vzpomíná. „Start jsme tenkrát postavili z kartónu na jednom dvoře. Ale za roky to celé nabobtnalo a teď se závodů účastní tak čtrnáct set lidí.“
Harald Reiff do toho počítá i štafetu. Jenže ta se co do výzvy ani do prestiže nedá srovnávat s tím, do čeho jdou jednotlivci.
Čtyři maratony v nohách
Čtěte také
Na stadion Friedricha-Ludwiga-Jahna se vracím o čtrnáct a půl hodiny později. Několik štafet sice už doběhlo, ale teď se teprve blíží skutečný vítěz. Sascha Dehling dobíhá posledních sto metrů – 161,3 kilometru, to si zaslouží aplaus.
Ani nevypadá, že by uběhl čtyři maratony za sebou. Nepotí se, po proběhnutí cílové pásky přejde do klidného kroku a na všechny strany se usmívá. Kamarádi mu hned přinášejí pivo a plány na zbytek večera má hned jasné.
„Až se osprchuju, tak ještě na chvilku posedím s kamarády a pak už do postele,“ ujišťuje.
Sascha běžel po trase berlínské zdi už potřetí a ani po vítězství nepochybuje, že se na ni za rok zase vrátí.
Související
-
Riskovali život a pádlovali přes Balt za svobodou. Měli jsme štěstí, říkají dnes
Východní Německo střežilo svoje západní hranice velmi pozorně. Protože stále více lidí odcházelo na západ, nechali komunisté postavit v Berlíně zeď.
-
Jaké pocity mají běžci v cíli olympijského maratonu? V Barceloně si to může zkusit každý
I netrénovaní sportovci si v Barceloně můžou vyzkoušet, jaké to je, běžet poslední kilometry olympijského maratonu. Připojila se k nim i reportérka Jana Magdoňová.
Zprávy z iROZHLAS.cz
-
Nejvážnější armádní případ. Čtyři čeští elitní vojáci jsou obžalovaní kvůli smrti afghánského zajatce
-
Papež by nechtěl, aby jeho nástupce zapomněl na chudé. Favorit je z Filipín, tvrdí církevní expert
-
Zrušení sankcí, pětina Ukrajiny a žádné zahraniční mise. Čím vším Rusko podmiňuje ukončení války
-
Kdo bude novým papežem? Mluví se o 12 možných kandidátech, jeden z nich se narodil na Litoměřicku