161 kilometrů a 30 hodin. Závod po trase někdejší berlínské zdi je výzva pro každého ultramaratonce

Uběhnout celou trasu někdejší 160kilometrové berlínské zdi je cílem netradičního závodu, který pořádali před týdnem v německé metropoli. Jeho na první pohled obří vzdálenost přilákala stovky příznivců t​akzvaného ultramaratonu. Na start se zašel podívat i berlínský zpravodaj Václav Jabůrek.

Milí běžci, vítám vás u letošního běhu podél berlínské zdi. Jsme rádi, že jste tady. Máte můj absolutní respekt – 100 mil, 160 kilometrů!“ chválí moderátor anglicky účastníky závodu.

Čtěte také

Jeho anglický projev je ještě mírný, v němčině je chvílemi i trošku zlomyslný: „V podobných věcech taky nejsem úplný zelenáč. Ale to, co čeká vás, to už je prostě mimo mou představivost. Ale OK, však víte, co děláte.“

Když nemůžeš, tak přidej

Nad stadionem v berlínském Prenzlauer Bergu září první červánky, ale na trati je rušno jako v mraveništi. Běžci si naposledy upravují šátky kolem čela, zapínají si ledvinky a na telefonech si nastavují hlasité vyzvánění, aby jim pořadatelé mohli kdykoliv zavolat.

Mezi nimi je i několik Čechů, včetně Michala Mislera. Závod je pro něj šance poznat, že některé hranice dokáže člověk překonat, i když by tomu jinak jen těžko uvěřil.

Líbí se mi na tom, že člověk dokáže uběhnout – nebo ke konci v mém případě spíš ujít – trasu, kterou by si běžně neuměl představit ani ujet na kole. Myslím, že to zvládne hodně lidí. Jen zkrátka nevědí, co v nich je,“ vysvětluje, co ho na účasti v závodu láká nejvíc.

Dřív akce pro pár nadšenců, dnes velký závod

Přesně v 6 hodin ráno se do berlínských ulic vydává více než pět set sportovců. Před sebou mají 30 hodin a 161 kilometrů. Stadion osiřel. Zůstal tu jen malý štáb, který sledoval průběh závodu. A taky Harald Reiff, který celou akci v roce 2011 spoluzakládal.

Berlínská zeď

Poprvé běželo asi devadesát lidí,“ vzpomíná. „Start jsme tenkrát postavili z kartónu na jednom dvoře. Ale za roky to celé nabobtnalo a teď se závodů účastní tak čtrnáct set lidí.“

Harald Reiff do toho počítá i štafetu. Jenže ta se co do výzvy ani do prestiže nedá srovnávat s tím, do čeho jdou jednotlivci.

Čtyři maratony v nohách

Čtěte také

Na stadion Friedricha-Ludwiga-Jahna se vracím o čtrnáct a půl hodiny později. Několik štafet sice už doběhlo, ale teď se teprve blíží skutečný vítěz. Sascha Dehling dobíhá posledních sto metrů – 161,3 kilometru, to si zaslouží aplaus.

Ani nevypadá, že by uběhl čtyři maratony za sebou. Nepotí se, po proběhnutí cílové pásky přejde do klidného kroku a na všechny strany se usmívá. Kamarádi mu hned přinášejí pivo a plány na zbytek večera má hned jasné.

Až se osprchuju, tak ještě na chvilku posedím s kamarády a pak už do postele,“ ujišťuje.

Sascha běžel po trase berlínské zdi už potřetí a ani po vítězství nepochybuje, že se na ni za rok zase vrátí.

Sasha Dehling ani nevypadá, že by uběhl čtyři maratony za sebou
autoři: Václav Jabůrek , and
Spustit audio

Související