„Čeština je těžký jazyk, ale nelituji.“ Francouzští studenti v Dijonu si češtinu pochvalují, zaujal je i Pejsek a kočička

V lavicích sedí asi patnáct francouzských studujících a vyplňují pracovní listy k pohádce O pejskovi a kočičce.

Čtěte také

Josef Čapek: Povídání o pejskovi a kočičce. Premiéra pohádky s Viktorem Preissem v roli vypravěče

„Je to zjednodušená verze pro studenty a studentky češtiny, ke které jsou připojena jazyková cvičení, slovní zásoba, gramatika a tak dále. Protože poznávají i české osobnosti ze světa kultury, tak zařazuju (do výuky) i takové autentické texty,“ popisuje lektorka Kateřina Malečková. Studující k ní s vypracovanými úkoly postupně po jednom přicházejí a učitelka je zkouší.

„Hlavně ty pády…“

Faustine chce být tlumočnicí z polštiny, čeština se jí zase hodí na cestách.

„Zajímají mě slovanské jazyky. Líbí se mi jejich zvučnost. Sama se učím polsky. Je ale pravda, že to jsou těžké jazyky. Hlavně ty pády, které ve francouzštině nemáme. Člověk si ale zvykne,“ vypráví studentka, která si oblíbila Prahu a v létě se tam plánuje znovu vrátit. Podívat se chce taky do Plzně.

Studentky češtiny Faustine a Annabelle|foto:Martin Balucha, Český rozhlas

Povědomí o Česku se podle Faustine prohlubuje, a to i vzhledem k válce na Ukrajině. Francouzi už podle ní vědí, že Československo neexistuje a že ho nahradily dva samostatné státy.

Když se řekne Česko, tak se jejím kamarádům a blízkým prý vybaví dobré, a hlavně levné pivo. A tak pokaždé, když Faustine jede do Česka, dostane od nich spoustu objednávek.

„Česky neumí každý“

Pauline si češtinu vybrala jako třetí jazyk: „Studuji angličtinu. Měli jsme si zvolit třetí jazyk a na výběr jsme měli mezi italštinou, španělštinou, češtinou a myslím taky portugalštinou. Říkala jsem si, že česky neumí každý. Chtěla jsem to prostě zkusit a nejsem zklamaná.“

S Pauline v lavici sedí Luca, který studuje filosofii. Češtinu si zvolil díky známému českému fotbalistovi.

Česká lektorka Kateřina Malečková|foto:Martin Balucha, Český rozhlas

„Měl jsem na výběr mezi němčinou, ruštinou a češtinou. Znám jednoho českého fotbalistu, který se jmenuje Petr Čech, tak jsem si vybral češtinu. Je to tady super, máme milou učitelku. Čeština je sice těžká, ale když se člověk učí, tak to není tak hrozné. Rozhodně toho výběru nelituji,“ hodnotí.

Francouzština díky Napoleonovi

„Smyslem hodin je studentům trošičku pootevřít bránu do světa slovanských jazyků a střední Evropy – vlastně bývalé východní Evropy, jak je to dodneška u Francouzů zakódováno –, aby poznali, že Česká republika není jenom Praha nebo pivo,“ uzavírá lektorka Kateřina Malečková.

Do Francie ji Česko vyslalo v rámci programu podpory českého kulturního dědictví v zahraničí. Česky učila i studující na jihu Francie, na univerzitě v Aix.

Sama se k francouzštině dostala přes Napoleona. Pochází totiž ze Slavkova, kde francouzský vojevůdce v roce 1805 porazil rusko-rakouskou armádu. A navíc partnerským městem Slavkova ve Francii je Darney, kde se za první světové války shromažďovali čeští a slovenští legionáři a kde Francie poprvé uznala právo na nezávislost českého a slovenského národa.