Boston je Mekka všech maratonských běžců. Co slavný závod znamená pro jeho dvě žijící ženské legendy?

Joan Benoitová Samuelsonová v cíli 123. ročníku bostonského maratonu
Joan Benoitová Samuelsonová v cíli 123. ročníku bostonského maratonu
0:00
/
0:00

Pokud je něco v Americe nejstarší, dost pravděpodobně to najdete v Bostonu. Třeba univerzitu, podzemní dráhu a taky nejstarší maraton, který se tento týden běžel bez přerušení už po sto dvacáté třetí. První ročník ještě v 19. století dokončilo patnáct běžců, v současnosti se počet účastníků dostává i přes třicet tisíc. Zpravodaj Jan Kaliba zaznamenal radost z pohybu po ikonické trati u nováčků i u těch, kteří už na bostonském maratónu něco pamatují.

Tisíce letošních účastníků ještě nebyly na světě, když Joan Benoitová Samuelsonová běžela v Bostonu poprvé. Bylo to před 40 lety a ženskou část závodu vyhrála, rekord trati tehdy překonala o senzačních sedm minut.

Jak se připravit na maraton? Běhat, jíst a spát, říká elitní běžec

Patricie Strouhalová a Jiří Homoláč

Příprava na maraton? 200 kilometrů týdně, sacharidová strava a ráno před závodem rohlík s máslem. To je recept českého elitního běžce Jiřího Homoláče. „Neběhejte s mobilem v ruce, budete nevyvážení,“ říká.

Na bostonský maraton se často vrací a teď si coby skoro 62letá symbolicky nasadila číslo 1979 podle letopočtu svého úspěchu. A k tomu si dala předsevzetí nebýt o víc než 40 minut pomalejší než tehdy. Splnila ho s přehledem, zpomalila jen o necelou půlhodinu.

Proč neskončila v padesáti?

Nepřipadá mi to jako 40 let. Cítím se starší, ale zas ne o tolik,“ říká legendární běžkyně. Původně chtěla s maratony skončit v padesáti, kdy si dala za cíl zaběhnout ho v Bostonu za dvě hodiny padesát. A povedlo se jí to.

Joan Benoitová Samuelsonová ve svých 62 letech zaběhla bostonský maraton v čase jen o půl hodiny pomalejším, než byl její výsledek v olympijském maratónu v roce 1984

O rok později volali z New Yorku, jestli nechci běžet jejich čtyřicátý ročník. Zároveň to bylo čtvrt století od mého olympijského vítězství, tak jsem souhlasila. A pak přišla další a další výročí – a tak běhám dodnes,“ směje se žena, která má v plánu absolvovat celou takzvanou maratonskou Velkou šestku.

V Tokiu, Londýně ani v Berlíně jsem ještě nestartovala. A berlínský maraton se navíc kryje s 35. výročím mé svatby,“ vysvětluje.

Ženám běh zakázán

Jaké pocity mají běžci v cíli olympijského maratonu? V Barceloně si to může zkusit každý

Na start předmaratonského Snídaňového běhu se postavila i reportérka Českého rozhlasu Jana Magdoňová

Každý rok v březnu se centrum Barcelony na jeden den neprodyšně uzavře kvůli maratonu. Letos na něj vyrazilo na 17 tisíc běžců. Maraton se ve městě běhá už více než 40 let a má jednu specialitu. Den před ním se běží takzvaný Breakfast run, tedy Snídaňový běh. I netrénovaní sportovci si při něm můžou vyzkoušet, jaké to je, běžet poslední kilometry olympijského maratonu. Připojila se k nim i reportérka Jana Magdoňová.

Pokud vám jméno Joan Benoitové, dnes už i Samuelsonové, připadá povědomé, zřejmě si vzpomínáte na její zlato z Los Angeles 1984, kde se stala historicky první vítězkou ženského olympijského maratonu.

O to, že se ho směla účastnit, stejně jako předtím maratonu v Bostonu, se zasloužila jiná žena – Bobbi Gibbová. V roce 1966, kdy měly ženy ještě zakázané závodit v maratonské disciplíně, startovala v Bostonu převlečená za muže. Zažehla tím revoluci a brzy za to bude mít na startu bostonského maratonu ve městě Hopkinton bronzovou sochu.

Sochaření je meditace stejně jako běhání

Pro Ondřeje Veselého je účast na bostonském maratonu největší běžecká radost, jakou kdy zažil

A protože miluje nejen běhání, ale i uměleckou tvorbu, vymodelovala si ji sama. „Chtěla jsem udělat obecnou sochu ženy, ale donutili mě, abych vysochala sama sebe. Je to divné,“ směje se.

Pro mě je sochaření meditace stejně jako běhání. Miluju lidi, ráda pozoruju lidské tváře, třeba v metru, a pak je modeluju. A podobně to mám s běháním. Nikdy mi nešlo ani tak o závodění nebo o to, někoho porazit. Je to pro mě spíš způsob, jak splynout s přírodou a prostě být naživu.“

Dnes je první žena, která tu kdysi maraton v utajení běžela, naopak v Bostonu váženým hostem. Jen se ve svých 76 letech už nevydává na trať, ale spíš na besedy do konferenčních sálů. A s uspokojením pozoruje, jak si do jejího rodného Bostonu přijíždějí plnit sny běžci z celého světa, Čechy nevyjímaje.

Spustit audio
autoři: Jan Kaliba, Anna Duchková|zdroj: Český rozhlas

Související