Staré nádraží ve Vratislavi proměnili hráči-veteráni v nostalgické muzeum počítačových her
Jako kluci se zamilovali do počítačových her a láska k elektronice a hračičkovství je neopustila ani na prahu čtyřicítky. Čtveřice nadšenců pro první stolní počítače a herní konzole si v části zrušeného nádraží v polské Vratislavi otevřela muzeum počítačových her. Do království klávesnic, joysticků a displejových hrdinů se podíval reportér Pavel Novák.
Tři místnosti po bývalém boxerském klubu jsou zaplněné vitrínami s kalkulačkami, gameboyi, herními konzolemi, a dokonce replikou jednoho z prvních stolních počítačů od firmy Apple. Vedle nich stojí i hrací stroje vydávající strašidelné zvuky.
Čtěte také
Na stolcích jsou nainstalované monitory a ovládací prvky, které už dnešní školáci nepamatují. Pro spolumajitele muzea jsou to ale kousky připomínající pravěk i relativně nedávnou minulost počítačových her.
Svatostánek počítačové zábavy
Každý ze čtyř spoluvlastníků muzea do expozice něčím přispěl. Setkali se na jedné výstavě starých počítačů a řekli si, že by mohl existovat stálý svatostánek počítačové zábavy.
V muzeu se nachází jen fragment jejich společných sbírek, zdůrazňuje informatik Artur Ciemega. Kromě toho mají ještě depozitáře v několika garážích, kancelářích a skladech. Kdyby měli místo, mohla by být výstava her a počítačů ještě asi tak čtyřikrát větší.
Hra pro pamětníky
První hrou IT specialisty Michala Lisieckého byl Pong – černobílá obrazovka ruského přenosného televizoru Junosť s připojenou konzolí, kde se pomocí kurzorů po stranách obrazovky odpalovala bílá tečka coby míček.
Obrazovka byla hřištěm na tenis nebo ping-pong a s trochu pokročilejší verzí konzole se dal hrát i hokej. Pan Michal si ji koupil za peníze, které dostal k prvnímu svatému přijímání.
Když šel sovětský vlk pro vajíčka
Jako kluk měl také první gameboye, které do Polska i Československa dodávala sovětská firma Elektronika. Černobílý vlk, který jinak v kreslených groteskách honil zajíce, na obrazovečce o velikosti krabičky od zápalek lapal do košíku vajíčka snášená slepicemi, a to v čím dál rychlejším tempu.
„Málo se ale ví, že to nebyly sovětské originály, ale kopie japonských her vyvinutých firmou Nintendo ze série Game and Watch, které Rusové prostě okopírovali a prodávali,“ poznamenává Michala Lisiecki.
Hity pozdní perestrojky
Další ze spolumajitelů muzea počítačových her, majitel IT firmy Jakub Rzepecki, je hrdý na Commodore 64, na konci 80. let jeden z nejoblíbenějších počítačů v celém socialistickém bloku. Daly se na něm hrát všechny staré dobré hry.
Podobně jako na konkurenčním počítači Atari. Obě značky se samozřejmě daly sehnat jen v polské obdobě Tuzexu za valuty. Střílecí hra s potápěním lodiček River Raid patřila tehdy k nejoblíbenějším.
Vedle stolních počítačů mají v muzeu elektronických her i velké herní sety, u kterých člověk stojí. Třeba hra s ocelovým míčkem a různými překážkami na hracím poli se jmenuje Agch. Možná podle zvuků, které při ní hráči bezděky vydávají.
Stará láska nerezaví
Tři počítačoví experti a ekonom jsou podle Michala Lisieckého tak trochu computerovými geeky-veterány. Vyrostli na prvních 8bitových počítačích na přelomu 80. a 90. let minulého století.
„Jasně že dodnes hrajeme na počítačích. Nikdy jsme si hrát nepřestali. Začali jsme na základní škole, a jak čas plynul, tak nás tenhle náš koníček neopustil,“ usmívá se a přiznává, že si dodnes jdou občas do svého muzea večer po práci jen tak zahrát. A o víkendech se zase mění v průvodce po vlastním muzeu.
Související
-
Nadšený polský sběratel si otevřel nostalgické muzeum neonů
Každé větší město je dnes doslova zaplevelené reklamou. Všude visí billboardy, reklamní plachty a svítící texty. Starší generace však pamatuje doby, kdy ulice měst ...
-
Krakovské předměstí Nowa Huta je komunistický skanzen i žádaná adresa
Někteří návštěvníci dávají před rynkem nebo hradem Wawel přednost výletům do míst, která tvoří přímo protiklad historického centra Krakova. Jako třeba předměstí Nowa Huta.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka