Šplouchání vody a foukání větru... Plachetnice na Nilu lákají turisty
Nil býval převážnou část historie Egypta jeho hlavní dopravní tepnou. Z široké řeky a umělých kanálů byla dosažitelná veškerá sídla a cíle. Až v moderní době začala egyptská města spojovat i železnice a později silnice. Lodě poháněné větrem ale brázdí jednu z největších řek světa dodnes. Za novodobý rozkvět vděčí tyto felúky, tedy tradiční nilské plachetnice, především zájmu turistů.
„Já jsem se naučil řídit felúku od otce. Jezdil jsem s tátou, když jsem byl malý, a odkoukal jsem to od něj. Půlka naší rodiny pracuje jako řidiči, a půlka na lodích. Teď ale v Egyptě turisté nejsou, takže pracujeme hlavě na svých políčkách,“ říká mi třicetiletý Hamáda.
Kouzlo košile a bosých nohou
Sedí u kormidla v tradiční dlouhé venkovské košili. Z patnáctimetrové krásné bílé lodi elegantního rybovitého tvaru mi ukazuje svou vesnici na druhém břehu Nilu. Hamáda tvoří celou jednočlennou posádku felúky. Bosou nohou si přidržuje kormidlo a rukama zároveň přitahuje lanem plachtu. Pak si kormidlo zafixuje jiným lanem a běží na příď upravovat plachtu jinak.
Čtěte také
Z prostředku přídě se kolmo nahoru tyčí asi sedmimetrový stěžeň, tady do paluby je utěsněný různými špalky a k horní části stěžně je šikmo připojené asi 20 metrů dlouhé břevno, na kterém visí jediná velká trojúhelníková plachta.
„Ta plachta, tak jak ji vidíš teď, je rozevřená jen do půlky. Když bych chtěl jet rychleji, rozvážu tohle lano a plachta se otevře celá. Ale to jen, kdyby byl vítr mírný. Při silném větru plachtu nemůžu otevřít úplně, to by se mohla loď převrhnout,“ vysvětluje.
Živé jukeboxy na vodě
Hamáda teď plachtu přestavuje, neustále zamotává a rozvazuje různé provazy, které ji drží a chystá se tím na změnu směru větru. A tady ke stěžni jsou přivázaná ještě dvě asi osmimetrová vesla, a to pro případ, kdy by vítr přestal foukat úplně.
Šňůry nebo lana se přitahují přes kladky, které vydávají takový charakteristický zvuk jako řehtačka, a když zrovna kolem nejezdí motorové lodě, tak je na felúce slyšet jen foukání větru, šplouchání vody a právě tento charakteristický zvuk napínacích kladek.
Teď se k lodi z pravoboku blíží malý núbijský kluk, který sedí na trosce surfového prkna, odráží se malými prkénky, a už se chytá boku felúky, ptá se, jakým jazykem mluvíme, a začíná nám zpívat podle něj české písničky.
Křižování po hladině
Říkám mu, že to tak úplně česky není, ale nedá si říct. A tímto způsobem si tady kluci trošku přivydělávají. Jsou to vlastně takové malé živé jukeboxy. Hamáda teď otáčí loď zpátky a poplujeme proti větru, přesto se felúka pohybuje vpřed, ale tentokrát křižováním od jednoho břehu k druhému.
Čtěte také
Hamáda teď spouští z prostředku lodě asi metr hluboký kýl, který slouží právě tomu, aby mohla křižovat z jednoho břehu na druhý a přitom se do ní neopřel z boku vítr a nehnal ji bokem po řece dál.
„Jsou i menší, jsou ale i větší felúky. Třeba pro skupiny 30 i 40 lidí. Ale krása felúky je právě v tom, že je malá, že si na ní můžeš sám užít naprostý klid. Kdepak ty organizované výlety, spousta lidí, průvodce, pořád je někam popohání... Na felúce by si lidé měli hlavně odpočinout,“ říká mi Hamáda a když ho tak pozoruju, říkám si, že ví, o čem mluví.
Svou poklidnou práci si užívá plnými doušky. Nabízí mi i vícedenní nilskou plavbu, nicméně i krátké tiché proplouvání mezi skalnatými ostrůvky v Asuánu po hladině panensky čistého Nilu duši opravdu pohladí.
Související
-
Pod českými plachtami vítězí Slováci, Chorvati i Italové
Nejrychlejší plachetnice ve Středomoří nosí české barvy, i když její posádku bychom nejpřesněji označili jako česko-slovensko-italsko-chorvatskou. Mistrovství Střed...
