Závod stoletých plachetnic, to je adrenalin i svoboda na moři
Nalodíme se na palubu lodě, o které sní snad všichni romantici. Je to typicky holandský vynález: dvojstěžník s plochým dnem, bývalá plachetnice tamní obchodní flotily. Jednou do roka, na závěr turistické sezóny, se kapitáni a majitelé lodí sjíždějí na Brandaris Race, aby si zazávodili. Přidali jsme se k posádce českého Sailing Clubu.
„Takže tohle je naviják k hlavní plachtě. Všechny ostatní plachty na lodi budeme tahat ručně, ale tuhle ne. Točit budete tady, ale sám bych to nezvládl, musíte mi pomoct. A dávejte bacha! Když se vám tam dostane ruka, budete z ní mít sekanou,“ říká Dennis.
Staré obchodní lodě závodí
Miluji námořníky. Na rozdíl od většiny moderní civilizace mluví jasně a stručně. Pravá ruka kapitána, bocman Denis, nám zacházení se 110 let starou plachetnicí Frans Horjus vysvětlil celkem jasně. A bylo to třeba.
Před námi byl Brandaris Race, závod starých obchodních lodí ve Frísku. Nejsme závodníci, někteří z české posádky lodě nejsou dokonce ani jachtaři. Ale jak mě uklidňuje kapitánka Maaike, o to tu vlastně vůbec nejde.
„Nejsem námořní fanatik. Na loď mi přijde skupina, která má jasnou představu o tom, jak by to mělo být, dokonce i o tom, jak by měli vypadat, co by měli mít na sobě, ale jakmile jsi na palubě a opouštíš přístav, tohle všechno tam zůstane. Toho, kterým bys měla být, prostě necháš na břehu,“ říká Maaike.
Plachtí se na rychlost
„Nedávám lidem na palubě čas, aby přemýšleli o tom, jak by se měli chovat. Musí přece společně jachtit. A když mi na loď přijde načančaná posádka a potom odchází bosí, rozcuchaní, ale šťastní lidé, pak se mi moje práce daří,“ pokračuje Maaike.
Je to tak, většina lodí, které kotví tady v přístavu Harlingen, je k pronajmutí. V takzvané Hnědé flotile na severozápadě Nizozemska najdete asi 500 lodí. Většina z nich je stará víc než 100 let.
Jenže dnes jde do tuhého: bude se závodit. Celkem 80 dvoj- i trojstěžníků, kliperů a ťjalků se vydalo na závodní plavbu mezi Harlingenem a ostrovem Tertscheling. Závodí se v pěti kategoriích, plachtí se na rychlost.
Při závodu je hladina posetá plachtami
„Většina skipperů jachtí na lodích podobných téhle. Snaží být rychlejší , ale říkají: ‚No, nejelo to, protože klienti na lodi prostě nechtěli makat‘ – to je vždycky ta největší výmluva.
Jenže na konci sezóny je klientů málo. Kapitáni si vezmou na palubu přátele a říkají: ‚Fajn, teď se není na co vymlouvat. Budeme závodit‘,“ říká nekompromisně Maaike.
A tak stojím na palubě, poslouchám šustění plachet, praskání lan a vítr ke mně občas zanese křik kapitánů. Hladina moře kolem nás je posetá plachtami z minulého století. Všechno se odehrává ve světle, tak trochu ukradeném z obrazů starých holandských mistrů.
Námořníci si nejvíce cení svobody
Trochu moc krásy na jednoho člověka, který má zastat místo na lodi a ještě hlídat, aby nedostal ráhnem do zátylku. Je to návykový svět, ale taky nesmírně těžké živobytí. Proč tedy být kapitánem staré obchodní plachetnice?
Odpovídá Ray, majitel a kapitán lodi Anna. „Je to svoboda. Svoboda toho, že si můžeš dělat svou práci, jak chceš ty. To je penězi k nezaplacení.“
„Svoboda. Jasně, že je to svoboda. My se plavíme sedm měsíců, sedm dní v týdnu bez volna. Nevyděláváme rance peněz. Na to už musíš být blázen. A ten další důvod? Když vypluješ, zvedneš kotvu a cítíš vítr v plachtách. Lidi na lodi najednou vykulí oči úžasem. Proto to děláme!“ dodává Maaike.
Je konec závodu. Loď Frans Horjus, pronajatá českým Sailing Clubem, stahuje plachty. Kapitáni se hlásí majáku Brandaris na ostrově Tertchelling.
