Speciál Radiožurnálu o Listopadu 89: Co všechno přežilo z tehdejšího étosu?

Cinkání klíči

Listopad 89 byl pro mnoho lidí jeden z největších okamžiků v životě. V čem byla hlavní role disidentů? A jak se na Listopad 89 dívají dnešní třicátníci? I takové otázky klad moderátor Jan Pokorný svým hostům ve speciálu Radiožurnálu – novinářkám Petrušce Šustrové a Apoleně Rychlíkové, tehdejšímu studentskému vůdci Václavu Bartuškovi a historiku Michalu Macháčkovi.

V studiu Radiožurnálu se vzpomínalo na tehdejší přelomovou dobu a politickou situaci. Například Petruška Šustrová byla tehdy v polské Vratislavi a vnímala názory představitelů emigrace. „Všichni mě přesvědčovali, že režim padne,“ vzpomíná.

Autor monografie o Gustávu Husákovi Michal Macháček zase přiblížil, proč tehdejší československý prezident byl odříznut od informací a o dění se údajně dovídal z televizních zpráv. „Už byl za politickým zenitem,“ říká.

Osobnost, jako byl Václav Havel, tu dnes chybí, říkají autoři divadelní inscenace Dopisy Olze

Lukáš Trpišovský a Martin Kukučka, režisérské duo SKUTR

Četli jste někdy Dopisy Olze? A šli byste na ně do divadla? Lukáš Trpišovský a Martin Kukučka věří, že na inscenaci, kterou pod stejnojmenným názvem připravili pro pražské Divadlo v Dlouhé, lidé přijdou. Přestože lehké srdce před první veřejnou generálkou nemají.

Tehdejší studentský vůdce Václav Bartuška zase připomíná, že aktivních studentů tehdy bylo velmi málo a lidé vnímali rozdělení společnosti mnohem méně, než je vidět dnes. „Každý spojenec byl dobrý,“ zdůrazňuje.

Apoleně Rychlíkové bylo během revoluce půl roku a patří tak ke generaci nezatížené komunismem. Nad takovým termínem se ale pozastavuje. „Žiju se tímto zatížením celý život, byla jsem ta generace, do které se vkládala naděje, že budeme lepší,“ podotýká s tím, že lidé jejího věku volí tak, jak volí, nebo se o politiku vůbec nezajímají.

Kazatelé lásky planou nenávistí

Moderátor Jan Pokorný rovněž položil svým hostům otázku, co všechno z tehdejšího listopadového étosu přežilo do dnes. Podle Rychlíkové setrvává velké společenské vzepětí a setkání generací, Šustrová zase připomíná, že nejde jen o listopadový étos.

„Přála bych si, aby se lidé přestali dívat do země a dívali se na sebe a usmívali se. To tenkrát bylo,“ říká. A Bartoška dodává, že bychom si měli častěji připomínat, že jsme pořád součástí jedné společnosti, kterou mnohem více věcí spojuje, než rozděluje.

Michal Macháček na chvíli zapomněl na svou profesi a připomněl slova Jiřího Žáčka. „Jak má zvítězit pravda a láska nad lží a nenávistí, když kazatelé lásky planou nenávistí a pro vítězství pravdy neváhají lhát?“  

Byl Václav Havel rozený politický vůdce? A je heslo „pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí“ stále platné?