Osobnost, jako byl Václav Havel, tu dnes chybí, říkají autoři divadelní inscenace Dopisy Olze

16. listopad 2018

Četli jste někdy Dopisy Olze? A šli byste na ně do divadla? Lukáš Trpišovský a Martin Kukučka věří, že na inscenaci, kterou pod stejnojmenným názvem připravili pro pražské Divadlo v Dlouhé, lidé přijdou. Přestože lehké srdce před první veřejnou generálkou nemají.

„Dnes nás čeká první poprava před diváky,“ smějí se Lukáš Trpišovský a Martin Kukučka v rozhovoru s Janem Pokorným, když o dnešní veřejné generálce Dopisů Olze mluví. „Na veřejné generálky většinou chodí důchodci, ti jsou kritičtí k novějším formám. Jde ale zároveň o nejlepší lakmusový papírek, abychom zjistili, pro koho může inscenace být.“

Havel jako člověk

Na Dopisech Olze se prý oběma hostům Jana Pokorného nejvíc líbí, že jde o jediný literární dokument Václava Havla, ve kterém se ukazuje jako člověk. „Alespoň k něčemu bylo to vězení dobré. Dnes víme, jaký byl. Dopisy Olze jsou proto velmi výjimečné,“ upozorňují.

Vězení totiž podle nich Václava Havla zatvrdilo. Ale v tom nejlepším smyslu slova. „Šel do sebe a řekl si: ‚Přijímám odpovědnost za své kroky, vím, co a proč dělám. A stojím si za nimi.’ V Divadle v Dlouhé nás sdružuje to, že nám osobnost jako Václav Havel chybí.“

Milá Olgo,
mezi tisíci podivuhodnými událostmi, které tvoří zázrak bytí a jeho dějin, má nepochybně zcela převratný význam událost, kterou jsem tu nazýval vznikem či ustanovením lidského ‚já‘.

Václav Havel, 4. 9. 1982, věznice Plzeň-Bory

Právě to je podle režisérského tandemu SKUTR (alias Lukáše Trpišovského a Martina Kukučky) důvod, proč Divadlo v Dlouhé nesáhlo po některé z osvědčených Havlových her. A raději se pustilo do dramatizace právě Dopisů Olze.

Dopisy Olze mají v Divadle v Dlouhé premiéru v sobotu 17. listopadu.

autoři: Jan Pokorný , als