Četli jste někdy Dopisy Olze? A šli byste na ně do divadla? Lukáš Trpišovský a Martin Kukučka věří, že na inscenaci, kterou pod stejnojmenným názvem připravili pro pražské Divadlo v Dlouhé, lidé přijdou. Přestože lehké srdce před první veřejnou generálkou nemají.
Volbou Václava Havla prezidentem vyvrcholila bouřlivá revoluční doba konce roku 1989. Havel, ikona sametové revoluce, byl posledním československým a prvním českým prezidentem. Na Pražském hradě úřadoval celkem dvanáct let.
„Dnes nás čeká první poprava před diváky,“ smějí se Lukáš Trpišovský a Martin Kukučka v rozhovoru s Janem Pokorným, když o dnešní veřejné generálce Dopisů Olze mluví. „Na veřejné generálky většinou chodí důchodci, ti jsou kritičtí k novějším formám. Jde ale zároveň o nejlepší lakmusový papírek, abychom zjistili, pro koho může inscenace být.“
Na Dopisech Olze se prý oběma hostům Jana Pokorného nejvíc líbí, že jde o jediný literární dokument Václava Havla, ve kterém se ukazuje jako člověk. „Alespoň k něčemu bylo to vězení dobré. Dnes víme, jaký byl. Dopisy Olze jsou proto velmi výjimečné,“ upozorňují.
Vězení totiž podle nich Václava Havla zatvrdilo. Ale v tom nejlepším smyslu slova. „Šel do sebe a řekl si: ‚Přijímám odpovědnost za své kroky, vím, co a proč dělám. A stojím si za nimi.’ V Divadle v Dlouhé nás sdružuje to, že nám osobnost jako Václav Havel chybí.“
Milá Olgo,
mezi tisíci podivuhodnými událostmi, které tvoří zázrak bytí a jeho dějin, má nepochybně zcela převratný význam událost, kterou jsem tu nazýval vznikem či ustanovením lidského ‚já‘.
Václav Havel, 4. 9. 1982, věznice Plzeň-Bory
Právě to je podle režisérského tandemu SKUTR (alias Lukáše Trpišovského a Martina Kukučky) důvod, proč Divadlo v Dlouhé nesáhlo po některé z osvědčených Havlových her. A raději se pustilo do dramatizace právě Dopisů Olze.
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
