Osobnost, jako byl Václav Havel, tu dnes chybí, říkají autoři divadelní inscenace Dopisy Olze

Václav Havel se stal ikonou polistopadové éry, ale nebyl dokonalý, připouští historička

• Upravit
• Smazat

Volbou Václava Havla prezidentem vyvrcholila bouřlivá revoluční doba konce roku 1989. Havel, ikona sametové revoluce, byl posledním československým a prvním českým prezidentem. Na Pražském hradě úřadoval celkem dvanáct let.

„Dnes nás čeká první poprava před diváky,“ smějí se Lukáš Trpišovský a Martin Kukučka v rozhovoru s Janem Pokorným, když o dnešní veřejné generálce Dopisů Olze mluví. „Na veřejné generálky většinou chodí důchodci, ti jsou kritičtí k novějším formám. Jde ale zároveň o nejlepší lakmusový papírek, abychom zjistili, pro koho může inscenace být.“

Havel jako člověk

Na Dopisech Olze se prý oběma hostům Jana Pokorného nejvíc líbí, že jde o jediný literární dokument Václava Havla, ve kterém se ukazuje jako člověk. „Alespoň k něčemu bylo to vězení dobré. Dnes víme, jaký byl. Dopisy Olze jsou proto velmi výjimečné,“ upozorňují.

Vězení totiž podle nich Václava Havla zatvrdilo. Ale v tom nejlepším smyslu slova. „Šel do sebe a řekl si: ‚Přijímám odpovědnost za své kroky, vím, co a proč dělám. A stojím si za nimi.’ V Divadle v Dlouhé nás sdružuje to, že nám osobnost jako Václav Havel chybí.“

Milá Olgo,
mezi tisíci podivuhodnými událostmi, které tvoří zázrak bytí a jeho dějin, má nepochybně zcela převratný význam událost, kterou jsem tu nazýval vznikem či ustanovením lidského ‚já‘.
Václav Havel, 4. 9. 1982, věznice Plzeň-Bory

Právě to je podle režisérského tandemu SKUTR (alias Lukáše Trpišovského a Martina Kukučky) důvod, proč Divadlo v Dlouhé nesáhlo po některé z osvědčených Havlových her. A raději se pustilo do dramatizace právě Dopisů Olze.

Dopisy Olze mají v Divadle v Dlouhé premiéru v sobotu 17. listopadu.