Skála provrtaná jako ementál byla po staletí útočištěm obyvatel gruzínských hor
Nádherné gruzínské hory skrývají labyrinty jeskynních měst. Nežili v nich pravěcí lidé ani lovci mamutů, ale dnešní Gruzínci, jen o trochu dřív než jejich současní potomci. Do úzkých chodeb i velkých skalních dómů jeskynního komplexu Vardzia se vydal i zpravodaj Martin Dorazín.
Král-válečník a královna-prosebnice
Pan Buchran Taktakidze je historikem a dlouholetým správcem Muzea jeskynního města. Vypráví, že vardzijský komplex začal budovat jako pevnost pro početnou posádku král Giorgi III. V té době byla Gruzie obklopena a ohrožena nepřáteli – Turky a Peršany.
Čtěte také
Stavba začala roku 1156 a stavělo se 28 let až do smrti krále Giorgiho. Pokračovala v ní jeho dcera, královna Tamara, která město-pevnost přestavěla na město-klášter.
Na počátku 13. století, když tuto oblast obléhali Turci, se podle legendy královna Tamara zula a bosa vystoupala nahoru, poklekla před chrámem a 24 hodin se v něm modlila za vítězství. Turky se nakonec porazit podařilo, i když ne na dlouho.
Nezničitelná řeka hříchů
Pan Buchran nás vede ke skalnímu chrámu, kde se před námi vynořuje freska z nejslavnější epochy historie gruzínského státu, tedy z konce 12. století. Do dnešních dnů se zachovala bez většího poškození, přestože celý komplex několikrát postihlo pustošivé zemětřesení.
Nástěnná malba znázorňuje soudce posledního soudu s knihami, na něž se zleva dívá anděl, zmocněnec Boha, který dohlíží na to, jestli soudí spravedlivě a podle Zákona. K soudu přichází zástup kajícníků a nad nimi přes celou obrovskou fresku protéká červená řeka hříchů.
Ulice pod nebem
Vstupujeme do jeskyně uměle zbudované ve skále, kde kdysi bývala jídelna. Nad pokrmem tu usedali jak civilní obyvatelé skalního města, tak církevní představitelé.
Zvenčí se celá tato umělá jeskyně uzavírá velkými dveřmi, které ústí směrem na rozsáhlé kamenné terasy. Ty jsou široké až pět metrů a představují ulice skalního města. Nacházejí se ovšem ve výšce asi 60 metrů a pod nimi je příkrý sráz
Plačící skála
Skály jsou protkány labyrintem chodeb, a proto nám taky průvodce Buchran doporučuje, abychom se ho pozorně drželi. Ztratit se tu by nebylo vůbec příjemné.
Zamlklý národ žije po staletí vysoko v kavkazských horách. V gruzínské Svanetii vás vezmou na cestu časem
Poznávacím znamením hrdé a nikým nepokořené gruzínské provincie Svanetie jsou velmi neobvyklé středověké stavby věžového tvaru. Sloužily nejen jako obrana před nájezdníky, ale vypovídaly také o společenském postavení rodiny, a dokonce i o mužnosti svých majitelů.
Nad hlavou máme balvan o tloušťce asi 100 metrů. V jedné z jeskyní v něm lidé kdysi vyvrtali díry, ze kterých po kapkách vytéká voda a naplňuje malé jezírko. Zajímavé na tom je, že nikdo neví, odkud se voda vlastně bere.
A s vodou souvisí i další zajímavost. Skalní město je vybavené zvláštním rozvodem vody v podobě keramického potrubí, které ústilo do kamenných nádrží. Aby nepřítel tyto vodovody nemohl zničit ostřelováním, byly chráněny zvenčí obrannou zdí.
Klaustrofobikova noční můra
Pokračujeme v prohlídce a vstupujeme do velmi úzkých chodbiček. Stoupáme po žebřících a kamenných schodech do osmého patra. Nad námi je otvor, ve kterém kdysi seděl ochránce pokladu.
Nakonec procházíme kolem uzavřené části tohoto skalního komplexu, kam běžní návštěvníci nemají přístup. Své cely tu má několik mnichů, kteří tu dosud žijí. Životní potřeby jim sem dopravují s pomocí nákladní lanovky.
Ven ze skalního města se dostáváme systémem téměř kolmých tunelů, zřejmě bývalých tajných vchodů proražených ve skále. Působivá, ale také trochu zátěžová exkurze je za námi.
Související
-
Perperikon – thrácké město v bulharských horách
Na kopci na jihu Bulharska se jednomu věštci před mnoha staletími povedl hotový majstrštyk, který ovlivnil celý tehdy známý svět.
-
Gruzie je malá země s velkými horami. Zatím čekají, až je Evropa objeví
Pokud ještě nemáte dost zimy a sněhu, zkuste namísto do tradičních alpských středisek zamířit trochu víc na východ. Třeba do gruzínských hor.
-
Do léčivých gruzínských lázní jedině střízliví a nalačno, radí místní
Původní název gruzínské metropole Tbilisi zní Tiflis a odkazuje ke starobylým lázním, které jsou dodnes místem společenského života. Místní se v nich někdy i poperou.
