Dvě hodiny nestačí, věnujte Petře dva dny, radí beduíni. Starobylé jordánské skalní město je nejkrásnější v noci

Když odejdou zástupy turistů, rozezní ztichlé skalní město zpěvy beduínů

Skalní město Petra je turistickým magnetem Jordánska. Ročně přiláká stovky tisíc turistů z celého světa. Památka UNESCO, jeden z novodobých divů světa, je mistrně vytesaná z pískovce a schovaná za hradbou hor. Nová přímá letecká linka mezi Prahou a jordánským Ammánem nám ji přibližuje na pouhé čtyři hodiny letu. Jak se přesvědčila Andrea Skalická, Petra je přitažlivá i trochu tajemná jak ve dne, tak v noci.

Cesta k Pokladnici je dlouhá asi kilometr, lemují ji svíčky a nad námi se klenou skály. Vidíme jen kousek nebe. Atmosféra noční Petry je mystický a neopakovatelný zážitek. Kdo se ale chce se skalním městem opravdu seznámit, měl by se sem vydat za dne.

Rusové necitlivě rekonstruují historický Chánský palác na Krymu. UNESCO je bezmocné

Ruské úřady pojaly rekonstrukci historického paláce krymských chánů ve velkém stylu. Ne každému se to ovšem zamlouvá

Rusko minulý týden otevřelo 19 kilometrů dlouhý most, který spojí anektovaný poloostrov Krym s pevninou a vyřeší tak palčivé problémy s dopravou. Je pravda, že v posledních čtyřech letech od anexe Moskva na Krymu investuje a staví, ne vždycky to ale místní lidé vítají. Příkladem je třeba obnova jedné z nejcennějších historických památek poloostrova, Chánského paláce v Bachčisaraji.

Od první chvíle ale bude muset odolávat zdejším prodejcům. Nabízejí turistům kde co, včetně pronájmu kočárů nebo elektromobilů, které je klikatou soutěskou odvezou k Pokladnici.

Zapomenuté město

„Petru postavili Nabatejci, kteří ovládali obchodní cesty ve Svaté zemi před více než dvěma tisíci lety. Po ničivém zemětřesení v 6. století ji opustili poslední obyvatelé a cestu do skalního města pak po staletí znali jen beduíni,“ vypráví průvodce Málik.

Petru znovuobjevil až švýcarský cestovatel Johann Ludwig Burckhardt v roce 1912. „Zaslechl, že na jihu Jordánska se nachází něco jako poklad. Rozhodl se sem přijet, aby to tu prozkoumal, ale beduíni, kteří tu tehdy v utajení žili, mu nedovolili vstoupit dovnitř,“ pokračuje průvodce.

„Odjel tedy na jih Sýrie, naučil se trochu arabsky a nechal si narůst plnovous. Napodruhé už se mu povedlo do města vstoupit, protože vypadal jako Arab.“

Petra není jen Pokladnice

U impozantní Pokladnice panuje čilý ruch. Místní tu nabízejí turistům jízdu na oslech i na velbloudech. Hussajn je majitelem jednoho z nich a stěžuje si, že hodně turistů nedojde dál než sem.

Jízdu na velbloudu si turisté nenechají ujít ani v jordánském skalním městě

„Přijedou a podívají se jen na Pokladnici, která je hned na začátku města, ale už nejdou dál. Petra je velké město, a pokud chcete vidět všechno, měli byste tu strávit dva nebo i tři dny. Podívat se na divadlo, královské hrobky, klášter. Vyšlápnout do kopců a pokochat se pohledem ze shora,“ radí Hassajn.

Ke skalnímu městu má hluboký vztah. V jedné z jeskyní tu prý bydlel už jeho pradědeček. Pak se ale celá rodina musela přestěhovat do beduínské vesnice, která je asi sedm kilometrů odsud. A bydlí tam dodnes, protože v Petře podle Hussajna dnes nemá žít nikdo.

Zločinec si u beduínů v Jordánsku mohl spálit jazyk

Večerní modlitba v horách nad Jordánem

Společenství a národy, které se snaží vzdorovat překotné modernizaci světa, to mají stále těžší. Vypravme se za beduíny, kteří si během staletí vypracovali vlastní systém kmenového práva.

Skrytý život skalního města

Fotograf Jakub Kynčl se do Petry kvůli unikátním snímkům vypravil se svým vlastním průvodcem. Strávil tady skoro celou noc a na vlastní oči tak viděl, že Petra ještě úplně neosiřela. „Pobývá tam stále ještě asi deset rodin. Žijí stejným životem jako dříve. Odmítly se vystěhovat a nepřijaly náhradní bydlení,“ říká Čech a zdůrazňuje, jak důležitá je pro beduíny pospolitost. Rodina žije neustále pohromadě.

Nejsilnější zážitek pro něj byl, když odešly zástupy turistů a ztichlé skalní město rozezněly zpěvy beduínů. „Evidentně si užívají tu ozvěnu mezi skalami. V tu chvíli mě až mrazilo,“ přiznává Jakub Kynčl.

Spustit audio
autoři: Andrea Skalická, Anna Duchková|zdroj: Český rozhlas

Související