Situace na Blízkém východě

Host (Hynek Kmoníček): Nikoliv. Teď trávím čas na Ministerstvu zahraničí, kde se připravuji na svůj další výjezd do Indie, kde bych měl v nějakém historickém, krátkém čase dojet.

Moderátor (Vladimír Kroc): Už máte pověření, takže do Dillí už pojedete?

Host (Hynek Kmoníček): Už mám sbaleno, takže teď v této chvíli vybaluji a zabaluji.

Moderátor (Vladimír Kroc): My jsme vás ale pozvali hlavně kvůli střetu libanonské extrémistického hnutí Hizballáh a Izraele. Co myslíte, jsou blízko pravdě ti, kteří tento konflikt označují za válku?

Host (Hynek Kmoníček): Je to další z mnoha blízkovýchodních válek a více než pěti tisícileté historii Blízkého východu. Zdaleka ne první a zdaleka ne poslední. Takže jednoznačně je to válečný konflikt.

Moderátor (Vladimír Kroc): Palestinský prezident Mahmúd Abbás vyzval světové společenství, aby zastavilo izraelskou agresi. Co v tomto směru OSN, kde jste tedy pět let působil, proto se vás ptám, zmůže?

Host (Hynek Kmoníček): OSN může udělat, jak se obvykle říká, jenom to, co mu členské státy dovolí. V této chvíli OSN a členské státy, hlavně pět členů Rady bezpečnosti, které drží právo veta, mu dovolily jedinou věc. Vyslat své vyjednavače tak, aby poskytli jakýsi vyjednávací prostor, který není zatížen vlastní, domácí agendou. OSN žádnou agendu nemá. jeho jediná agenda je, udržovat mír v krizových oblastech. Takže vyjednavači v této chvíli na místě jsou. Jsou to vyjednavači pečlivě vybraní. Již včera večer jsem tam zahlédl třeba mého bývalého indického kolegu, který byl předtím indickým velvyslancem v Pákistánu, což teda opravdu není jednoduchá pozice. Tito lidé na místě jsou a nabízí to, čemu se v OSN říká diplomatický prostor pro to, aby se znesvářené strany dohodly a hlavně, abychom se co nejdříve dostali k tomu, k čemu se nakonec budeme muset dostat stejně. To znamená, příměří a klidu zbraní.

Moderátor (Vladimír Kroc): Na jedné straně je právě názor francouzského vyslance při OSN, že je potřeba urychleně vyjednat podmínky pro trvalé příměří. Na druhé straně jihoamerického kolegy, který tvrdí, že není možné navázat příměří s teroristy. Kam byste se přiklonil vy?

Host (Hynek Kmoníček): Přesně doprostřed, protože to jednání bude mezi Izraelem a Libanonem. Nikoliv mezi Izraelem a Hizballáhem. Popravdě řečeno, celý tento konflikt, jestli teda někomu do velké míry prospívá, tak je to právě Hizballáhu, protože Hizballáh se jakoby dnes ve vnímání, stává celým Libanonem a což, i když je možná nejvýraznější silou v současném politickém libanonském životě, tak zdaleka, zdaleka nepokrývá celé libanonské spektrum. V této chvíli Libanon je v podstatě vnímám jako Hizzballáh. Hizballáh jako Libanon. Čili Hizballáh se málem stal samostatným státem na úrovni států Izrael. Což je úplně opačný efekt než jsme zřejmě všichni chtěli, aby se toho dosáhlo.

Moderátor (Vladimír Kroc): Na druhou stranu, není to od Bejrútu poněkud pokrytectví? Hizballáh je přece součástí vládní koalice?

Host (Hynek Kmoníček): Má jednoho ministra v libanonské vládě. Z druhé strany před rokem jsme všichni vesele tleskali libanonskému premiérovi Fuádu Siniurovi, jakým způsobem se vlastně elegantně zbavil po mnoha letech syrské přítomnosti. Hovořili jsme o libanonské cedrové revoluci. Dneska na libanonskou cedrovou revoluci padají bomby a rakety a revoluce žádá o pomoc. Celý ten rok, co se tam dělo, byl vlastně do velké míry vnitřní dialog na libanonské straně, který se týkal koho jiného než Hizballáhu. Libanonci si v zásadě řešili zásadní problém. Bylo jasné, že Hizballáh budou muset odzbrojit nebo dříve nebo později dojde k nějakému problému, jakože došlo. Bylo jasné, že pokud se rozhodnou ho odzbrojit, mohou to udělat politickou nebo vojenskou cestou. Půjdou-li cestou vojenskou, riskují další občanskou válku tak, jako to nastalo v roce 1975. Rozhodli se tedy pro politické jednání. Celou tu dobu Hizballáh politických jednáních říkal to samé. Ne, my si ty zbraně necháme, protože dříve nebo později přijdou Izraelci. No a oni také přišli. Z druhé strany to je obří dárek Hizballáhu, protože tento konflikt jednoznačně vystartoval Hizballáh. To je reakce na akce Hizballáhu a možná, že šejch Nasralách je v této chvíli trošku zkušenějším a cyničtějším blízkovýchodním hráčům než izraelský premiér Olmert a možná hrajeme podle jeho not. Protože co mohl chtít víc než Izrael zpět v Libanonu. To znamená, že teď už se nemusí zabývat výstavbami čističek vod. Teď už je opět revoluční armáda.

Moderátor (Vladimír Kroc): Když jste zmínil izraelského premiéra, Ehud Olmert tvrdí, že Hizballáh únos izraelských vojáků provedl ve spolupráci s Iránem. Teherán chtěl podle izraelského premiéra odpoutat pozornost od svého jaderného programu. Připouštíte takovou možnost?

Host (Hynek Kmoníček): To je jedna z možných spekulací. Je jasné, že Hizballáh je pevně napojen na Írán. Není schopen fungovat tak, jak funguje bez Íránu. Byl založen za íránské pomoci. Nicméně období, kdy byl pevně v íránských rukou, neřku-li v syrských rukou je pravděpodobně již dávno pryč. Hizballáh je dnes velmi významnou samostatnou silou, která se nebojí dělat i velmi samostatná rozhodnutí. Někdy třeba i mírně proti okamžitým zájmům svých bývalých chlebodárců. Navíc to je třeba vnímat v celkovém kontextu. Hizballáh v této chvíli se začíná profilovat jako nejvýraznější vojenská síla Šíitů. Když se podíváme, co se dnes děje za poslední tři, čtyři, pět let na celém Blízkém východě? Mnozí analytici hovoří o šíitské revoluci. Prostě Šíite začínají žádat svůj výrazný podíl na politické moci arabského světa, který byl v zásadě dominován sunitskou částí arabského spektra. Ať už je to se strany Íránu, nearabského národa nebo se strany libanonských Šíitů, arabských Šíitů nebo iráckých Šíitů. Ten proud je zcela jednoznačný. Šíité nabývají na síle, hledají způsob svého vojenského a politického vyjadřování. Hizballáh je jedním z výrazných soutěžících prvků o to, aby byl tím hlasem Šiítů, nejenom v Libanonu.

Moderátor (Vladimír Kroc): Když jsem zmínil tedy slova Olmerta. V tomto směru přiznává, že pokud je to opravdu tak, že se Íránu povedlo odvést pozornost od jaderného programu. Ono se opravdu nezdá, že by Rada bezpečnosti byla úspěšná ve snaze přimět Írán, aby přestal obohacovat uran. Není to, ten postup OSN, trošku bezzubý?

Host (Hynek Kmoníček): OSN opět, vracím se k tomu, může dělat to, co mu členské státy dovolí. V této chvíli prostě vyjednávání s Íránem pokračuje a myslím, že tam došlo k výraznému posunu, protože se poprvé začalo jasně diskutovat o tom, že bez přímé americké účasti v takových vyjednáváních, což znamená vlastně bez přímého kontaktu mezi íránskou americkou stranou poprvé od roku 1979 se nedostaneme nikam. Nastává velká otázka. Co vlastně Írán chce? Co chce víc? Chce víc jadernou bombu, kterou si může pořídit i třeba celkem jinak než, když si pořídí 5 tisíc odstředivek a nebo chce vlastně domluvit s velkým satanem, jak říkají Spojeným státům. Já bych si odvážil i spekulovat, že na to není jednotný názor v íránském vedení a že dříve nebo později převládne ten pragmatický přístup. To znamená, že je-li potřeba vzdát se nějakého počtu odstředivek za nějakou formu dialogu s USA, to je mnohem cennější.

Moderátor (Vladimír Kroc): Kdybychom e ještě vrátili krátce k tomu konfliktu Libanon, Izrael. Dnes má vysoký představitel Evropské unie pro zahraniční a bezpečnostní politiku Javier Solana jednat s ministryní zahraničí Spojených států Condoleezzou Riceovou a také s generálním tajemníkem OSN Kofi Annanem. Co myslíte, může takové jednání na té nejvyšší úrovni přinést nějaký posun?

Host (Hynek Kmoníček): Může a je to jediné jednání, které k něčemu může dospět. Je jasné, že tam vždycky budete mít tři hráče. Vnější hráče. USA, kteří budou vždycky vnímáni jako lehce předpojatí na stranu Izraele, Evropská unie, která bude vždycky vnímána, alespoň uvnitř USA jako trošku vždycky předpojatá směrem k arabské části, i když smlouvou Velké Británie to není tak jasné a toho hráče, který to pak musí za ně všechny zařídit a dodat ty vojáky, kteří s tím nakonec nebudou mít nic společného, protože to budou Bangladéšané a to budou ti lidé, kteří tam prostě budou sedět mezi oběma znesvářenými stranami. Jde zároveň ale o to, aby v případě, kdyby OSN do tohoto konfliktu vstoupila, aby prostě nedodala jenom další terč. A to bez toho, že Evropská unie, to je Javier Solana bude hovořit s arabskou stranou a americká strana velmi vážně pohovoří s izraelskou stranou a podaří se nám třeba získat alespoň takové věci, jako koridory k odjezdu 125 tisícům cizinců, kteří Libanon opouštějí. Bez toho se prostě dál nepohneme. Je jasné, že bez amerických bezpečnostních záruk, se kterými bude Izrael souhlasit a velmi vážného hovoru Evropské unie směrem, nejenom k arabské straně, ale třeba specificky i k palestinské autonomii, protože tam Evropská unie pořád ještě platí 75 % jejich rozpočtu. Tam prostě jinudy cesta nevede. Takže toto jednání je první jednání, které může donést nějaký přímý, konkrétní výsledek, i když se tedy opravdu v diplomatických kruzích neočekává, že by příměří nastalo dříve než zhruba tak za týden. Protože to je zase trošku vázáné na vojenské cíle, operace a vojenským cílem operace, já bych si opět zaspekuloval, není ani tolik nalézt ony dva unesené vojáky. I když by to bylo krásné, ale zejména výrazně snížit vojensko-operativní kapacity Hizballáhu a izraelský generální štáb jasně říká, že na to potřebuje dva týdny. Tím já vidím, že se tak trochu kreje, protože příměří může přijít za týden a v Hizballáhu tu ještě mnoho zůstane. Oni řeknou, že jim ten týden chyběl.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak to vidí náš dnešní host, diplomat Hynek Kmoníček. Připomínám, že 5 let donedávna působil jako velvyslanec a stálý představitel České republiky v OSN. Teď už tedy je na Ministerstvu zahraničí v Praze. Když jste se ohlížel po tom svém působení po pěti letech praxe v OSN. Vy jste řekl, že Česká republika si zvýšila prestiž nebo zkrátka, že je na tom teď lépe. V čem to spočívá?

Host (Hynek Kmoníček): No spočívá to v jedné, jediné zásadní věci a to je členství v Evropské unii. Protože Evropská unie, což se málo ví, je vlastně, kdybychom se na OSN podívali pohledem obchodní společnosti, jakkoliv je to scestné, tak bychom tam byli jako členi Evropské unie hlavním akcionářem. My, Evropská unie tam platíme 36 % všeho, co se vlastně děje, včetně vojenských operací. Přičemž druhý, největší plátce jsou USA s 20 %. Japonsko taky zhruba z 20 % a zbytek světa se podělí o ten zbytek. Což vám poměrně hodně říká, jak velká skutečná angažovanost je na straně koho, když přijde na lámání chleba. Lámání chleba je obvykle jenom o dvou věcech. Vojáci a kdo je zaplatí? Takže z 36 % Evropská unie. Tím, že jsme se stali členy Evropské unie, najednou jsme se dostali do pozice, kdy náš názor je relevantní i na otázky, které třeba nás bytostně z pohledu malé české kotliny příliš nezajímají. Najednou jsme se ocitli v pozici. Já jsem to na své vlastní kůži pocítil, že velvyslance, které jsem marně uháněl o schůzku, najednou vbíhali do mých dveří a vznášeli podivuhodná přání, koho bychom měli a jak ovlivnit uvnitř Evropské unie vzhledem k jejich konfliktu na západní sahaře. Což opravdu není konflikt, který by hýbal českou zahraniční nebo politickou scénou. V tu chvíli se ale zase otevírá neskutečně široké pole pro tu správnou diplomatickou hru, kdy pomůžete jim tam, kde jim na tom záleží. Oni pomohou nám tam, kde na tom záleží nám. Takže z ničeho nic se ta pozice, která byla předtím do velké míry pozice velvyslance České republiky o sbírání informací, vyhrávání kampaní a snažení se dostat nějaké české zástupce do OSN se najednou stala. Já jsem tomu říkal, druhý Brusel. Zatímco Brusel dělá všechno v Evropské unii, co ovlivňuje život tady v České republice, tak celá společná zahraniční a bezpečnostní politika Evropské unie jde z New Yorku, daleka víc než z Bruselu. Z Bruselu jsme dostávali takové to krásné zadání. Podpořte v zemi iks demokracii. Krásné. V New Yorku pak nastala diskuse. Demokracie, to je která z těch čtyř bojujících skupin? Tam se to vyjednávalo.

Moderátor (Vladimír Kroc): Na postu velvyslance v OSN vás vystřídal Martin Palouš. Vy jste se střídali dost dlouho. To trvalo snad rok. Vy jste se dokonce několikrát loučil v OSN. Proč se to tak táhlo? Ten odjezd.

Host (Hynek Kmoníček): To bychom se museli zeptat odstupujícího ministra Cyrila Svobody, který to tak nějak, jako zvláštně vymyslel. Já jsem byl vlastně odvoláván už koncem loňského roku po takových, podivuhodných, bláznivých sporech, kdy jsem byl obviněn svým ústředím, že jsem hlasoval proti instrukcím. Já jsem pak briskně přinesl ty instrukce podepsané a ukázku, že jsem hlasoval přesně podle nich. Ale to už nemá smysl dnes otevírat. Výsledek toho byl, že došlo k dohodě mezi mnou a panem ministrem. Já jsem pak byl skoro rok odvolávaný. Čistě i proto, že byl prostě problém, aby se za mně našel ten správný zástupce, který by velmi rychle připravil Českou republiku do fáze, kdy se dostaneme do Rady bezpečnosti. Protože popravdě řečeno, když byste se mne zeptali, co dělá český velvyslanec teď v době, kdy se střílí v Libanonu? Já vím, co bych dělal já? Hledal informace, protože nejsem členem Rady bezpečnosti. Dokud nebudu, tak mne ty informace dá ta EU, ale budou to ty informace, které mi dát chce. Já si je nebudu moci porovnat s tím, s čím přicházejí přímo libanonští činitelé do Rady bezpečnosti. Takže to bude hlavní úkol české republiky do budoucna, nejenom vést Evropskou unii, až budeme v předsednictví Evropské unie, protože v New Yorku to znamená vést zahraniční, bezpečnostní politiku Evropské unie, o které rádi tvrdíme, že je jednotná a bezpečná. Ona je často nejednotná a pak nebezpečná. To se musí nějakým způsobem někde napravovat, opravovat, stále znovu hasit a vytvářet. To je New York.

Moderátor (Vladimír Kroc): To byl Hynek Kmoníček, náš dnešní host v pořadu O kom se mluví. Donedávna stálý představitel České republiky a velvyslanec Česka v OSN. Teď už vlastně nový velvyslanec v Indii. Ať se vám daří a díky za rozhovor. Nashledanou.

Moderátor (Vladimír Kroc): Živé telefonáty, které teď budeme vysílat, nejsou redigovány a vyjadřují osobní názory posluchačů. 221552155 a nebo 221552255. To jsou čísla, která jsou vám od této chvíle k dispozici. Připomínám, že v dnešním vydání pořadu O kom se mluví byl diplomat Hynek Kmoníček, bývalý velvyslanec a stálý představitel České republiky v OSN. Zejména jsme mluvili o aktuálním střetu na Blízkém východě. Mezi libanonským hnutím Hizballáha a Izraelem. Jsme zvědavi na vaše názory. Může je komentovat. Dobrý den.

Občan: Martin Klindera, Praha. Já jsem vám chtěl především poděkovat, že po dlouhý době to bylo opravdu zajímavý povídání. Po dlouhý době jste tam měli opravdu zajímavýho hosta, aspoň pro mne. Chtěl jsem říct k tomu konfliktu na tom Blízkým východě. Já teda osobně, jako můj pocit je takovej, že v tom mám, jakoby, jasno. Protože si myslím, že vím, co je příčina a co je důsledek v tom konfliktu? Ale je zajímavý takhle od člověka, kterej se pohyboval v tý světový diplomacii, když to slyší, jakoby, trošku i z druhý strany. Takže vám děkuju.

Moderátor (Vladimír Kroc): My děkujeme vám. Bylo by možná zajímavé, kdybyste to uměl zhustit do několika málo vět, Kde si myslíte, že je příčina a kde důsledek?

Občan: Jestli můžu. Pro mne osobně hlavní vina prostě za ten konflikt arabsko-izraelský je prostě, není prostě na Izraeli. Já si osobně myslím, že jaksi především prostě ten Izrael se brání. To, že samozřejmě dochází k problémům potom, že nepřiměřený reakce a tak.

Moderátor (Vladimír Kroc): Děkujeme za vaše vyjádření a mějte se hezky a nashledanou. Máme další telefonát. Dobrý den.

Občan: Lukešová. Já ráda navážu na svého předřečníka. Myslím, že pan Kmoníček v mnoha věcech měl pravdu. Taky mě velice zaujalo jeho povídání. Ale já bych chtěla dodat. Pokusím se zhuštěně, dvě, podle mne, důležitý věci. Já si opravdu myslím, že jako OSN v současné době je bezmocným a bezbřehým mechanizmem od doby, kdy vlastně připustila, že Spojené státy vtrhly do Iráku. Myslím, že se to datuje od té doby, kdy i izraelský ministr zahraničí prostě se odvolal a řekl, že když Amerika si honí Bin Ládina po všech možných státech, tak prostě to garantuje i právo Izraele. To je, podle mne, základ určitýho a další věc, kterou bych ráda podotkla. Velice mne zaujal názor jedné britské politoložky, nevím to přesně, ale pod ten bych se skutečně podepsala. Že dokud byla protiváha Spojeným státům silný Rusko a udržovala se určitá rovnováha ve světě, byl i určitý řád. Teď je jedinou protiváhou Ameriky mezinárodní terorismus a myslím, že to je průšvih, ovšem pro celý svět. Zakládá to právě, podle mne, ten totální chaos, který ve světě v současné době existuje.

Moderátor (Vladimír Kroc): Děkujeme za vaše názory a hezký den. Nashledanou.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.