Jaderná zbraň jako „Čechovova puška“? Putin jí hrozí, když se Rusku nedaří, vysvětluje Bříza

Putin připustil použití jaderných zbraní přinejmenším v jednom konkrétním případě, po útoku na ruskou exklávu Kaliningrad, respektive při pokusu státu NATO ji blokovat. O co tam jde?

Explicitně konstatoval, že kdyby došlo k přímému útoku na Rusko, přičemž výslovně zmínil onen Kaliningrad, „nevyhnutelně a okamžitě by se otevřela otázka použití všech zbraní, které má Rusko k dispozici“. Tady zase vidíte, že nemluví přímo ve smyslu „pošleme jadernou zbraň na Brusel, na centrálu NATO či kamkoliv jinam“. Od toho má jiné lidi, především v ruské televizi či svého mluvčího, respektive Národní bezpečnostní radu v čele s exprezidentem Medveděvem, který je v tomto ohledu mimořádně explicitní.

Čtěte také

Spojené státy mají zbraně ve vesmíru. Jde o „game changer“ srovnatelný s jadernou bombou, míní Bříza

Všimněte si, kdy to přichází – přichází to vždy v situaci, kdy se Rusku v něčem nedaří. Během toho projevu připustil, že ukrajinská strana má určité úspěchy, co se týče dálkových úderů proti Ruské federaci na zpracování ropy. A následně přesně přešel k tomuto. Není to tak dávno, co se Rusko tzv. non-paperem vyjádřilo státům NATO k tomu, že má obavy z hrozící eskalace kolem své kaliningradské državy, že NATO údajně chystá blokádu jak pozemní, tak námořní. V ten okamžik, kdy by tam měla nastat, to Rusko vezme jako svoji existenční hrozbu a bude schopno připravit, respektive použít jakýkoliv zbraňový arzenál.

Co je ještě zajímavé, znalci ruské literatury jistě znají termín Čechovova puška. On to použil záměrně, je to vlastně terminus technicus, nebo chcete-li terminus dramaticus, jakési dramatické pravidlo, které je připisované Antonu Pavlovičovi Čechovovi. Všichni ho známe ze školy, jeho dílo Tři sestry bylo jako povinná četba. Nicméně on konstatoval, že když zbraň v prvním dějství visí na zdi, nakonec v nějakém dějství vystřelí. Takto to charakterizoval i Vladimir Putin, kdy nepřímo mluvil o jaderné zbrani v tom smyslu, že když dojde k nějaké eskalaci, je připraven ji použít. Nakonec to zmírnil tím, že se tomu všichni musíme vyhnout, ale vidíte, že to bere nesmírně vážně.

Používal i obrazných vět. Například řekl, že zákony boje o přežití platí nejen v divoké přírodě, ale i v sociálních společenstvích. A Rusko prý může být nakonec donuceno ke krajnímu řešení. A to vše ve chvíli, kdy musíme zůstat u těch uměleckých příměrů, protože ukrajinská operace Vivaldi je téma na samostatný rozhovor. Připomeňme, že Ukrajincům se povedlo leccos utajit, leckde nepřítele zmást. Třetí sbor ukrajinské armády předvedl znovu svou sílu a tvořivost, ale taky válečný marketing. Co zatím operací Vivaldi Ukrajina získává?

Pojďme si říct, co to vlastně je, protože není tak často v českém mediálním prostoru zmiňovaná. Jedná se o protiofenzivu ukrajinského třetího armádního sboru na Donbase, konkrétně u Lymanu. Podstatná je, protože zatím dokázala otupit severní čelist ruských kleští. Vysvětlím to.

Víme dobře, že ruská strana poslední měsíce říká, že jejím hlavním operačním cílem je zisk Donbasu. Proto, aby to uskutečnila, musí eliminovat tzv. pevnostní pás. To je systém velmi dobře opevněných měst, které jsou spojeny mezi sebou zhruba 50 kilometrů dlouhým pevnostním pásem, který je budovaný Ukrajinou už od roku 2014, to znamená více než 12 let. Ruské federaci se ho nepodařilo doteď dobýt, takže zkoušejí nový taktický manévr – obejít pevnostní pás z jihu a ze severu, aby se následně ruské armády v týlu setkaly a uzavřely kleště. Severní čelist měla jít právě kolem Lymanu. Ukrajinská strana se rozhodla, že tomu zabrání, proto připravili operaci Vivaldi.

Čtěte také

Rusko svými útoky v Německu testuje reakční dobu a soudržnost Evropy, míní Bříza

Poetický název v sobě skrývá i faktický obsah. Vivaldi a jeho čtyři roční období mají parafrázovat to, že operace Vivaldi v ukrajinském pojetí má mít čtyři fáze. V tuto chvíli máme za sebou fáze tři, čtvrtá nás ještě čeká. Co je na té operaci zajímavé, je nikoliv fakt, že se Ukrajině už do dnešního dne podařilo dobýt podle jejich zdrojů zhruba 176 kilometrů čtverečních, ale že dokázala severní čelist ruských kleští opravdu zastavit a tím významně zpozdit, zpomalit nebo otupit, chcete-li, uzavření těch ruských kleští kolem pevnostního pásu.

Zásadní je ještě jiná věc. Ukrajina se poučila ze své neúspěšné ofenzivy z roku 2023, kdy zvolila taktiku, že jednotky útočily do předem připravených pozic. V čem jsou Rusové dobří, to se nedá zpochybnit, je vždy budování obranných postavení. Takže v té době měli připravené skvělé minové pole, výborně zkoordinované dělostřelectvo, vrtulníky operovaly nesmírně precizně. Proto ta operace v roce 2023 nevyšla. Ukrajina se poučila a teď to dělá úplně jinak.

Za prvé si je vědoma toho, že nemá dostatečnou lidskou rezervu, a zároveň prošla významným procesem robotizace, automatizace. Takže nejprve v té první fázi dokázali Ukrajinci Rusům vštípit falešný obraz bojiště, zastavili postup a zlikvidovali infiltrované skupiny v oblasti. Následně, a to je hlavní, rozbili ruskou logistiku. Ale tím, že oslepili, odřízli a zmátli armádu za pomoci vysoce robotizovaných prostředků, dokázali eliminovat ruský elektronický boj, dokázali eliminovat ruské elitní dronové jednotky, aby následně – a to je asi první použití tohoto typu zbraní v boji – těžké drony dokázaly donést do týla nepřítele pozemní drony, které vypustily automatizované systémy operující po zemi.

Kulomety na kolečkách.

De facto se to tak dá říct. A dokázaly napáchat značné škody. A teprve v třetí fázi udeřili na skutečný cíl, když zmátli ruskou obranu a klamem dokázali stáhnout ruské rezervy jinam. A v tu chvíli byly použity především lidské zdroje. Takže je vidět, že na to šli obráceně. To je ten klíčový rozdíl. Nejdříve oslepili, odřízli a zmátli, teprve poté udeřili.

Poslechněte si celý rozhovor s bezpečnostním expertem Vlastislavem Břízou.