Lou Fanánek Hagen: Jak jsem starší, pouštím se do mudrování. Album Fan 60 není best of

Když člověk začne hledat písně neoddělitelně spojené se Třemi sestrami, Pijánovka je jedna z nich. Překvapilo mě, že není na desce Fan 60, která vyšla před pár dny.

Čtěte také

Bára Basiková: Po proudu plavou jen mrtvé ryby. Vždycky jsem dělala to, za čím si stojím

Není tam, protože to není best of. Spíš jsme hledali zajímavé věci, spolupráce s někým, a od Tří sester spíš písničky, které nejsou moc známé a které mám rád. Výběr byl na mě. Je spousta věcí, které jsem otextoval, ale nezpívám je. Tak jsem vybral jen věci, které zpívám. Výjimkou je sestrovská písnička Jára ze Sokola, kterou jsem zpíval občas na koncertech a kterou na desce zpívá Ája Suková. A to je jediná výjimka, kterou nezpívám.

Třeba Koněspřežnou zpívám, to je na té skvělé desce, co dělal kdysi Sahula na zakázku pro Dopravní podnik, cestování Prahou, a tam je o každém dopravním prostředku…

Stejně ale Fan 60 otevírá Průša…

To je zase připomínka z Hagen Badenu, což už málokdo ví, protože Sestry ho vlastně zdědily po asi tříleté existenci Hagen Badenu, který se pak rozpadl a Průša zůstal jako dědictví. A lidé mají zato, že to jsou Sestry, protože ho hrajeme jako přídavek pravidelně, je to oblíbená píseň, na kterou se to všechno rozjede.

Jak se ti po letech poslouchá vlastní hlas na těch starých nahrávkách?

Není to tak dramatické, Průšu zpívám v podstatě stejně. Ale první deska Sester, když poslouchám, tak je to utrpení, jak jsem se snažil zpívat to spojitě. Ale tím to bylo zajímavé, tou strašnou drzostí, se zpěvem to nemělo nic společného. Ale měli jsme co říct.

Moravian RapSchody, novinka na desce Fan 60. Jak tě tohle napadlo?

Začalo to před třemi lety, když jsem nacházel v Bibli pasáže o víně, tenkrát jsem v tom byl ponořený, protože jsem dělal desku o Františkovi Sahulovi a jeho náboženském období. A potom jsem si říkal, že víno putuje člověkem, náboženské spolky zapovídají alkohol, ale snaží se tvrdit, že víno bylo tenkrát jenom šťáva z hroznů. A Ježíš tam říká, toto pijte, toto čiňte na mou památku. Před tím tam je Noe, jak se opije.

Tři sestry (ilustrační foto)|foto:Lucie Suchánková Hochmanová, Český rozhlas

Já z toho udělal příběh, jak víno putuje s člověkem na Moravu. Přinesou ho věrozvěstové společně s vírou. A z druhé strany jde bylinka, marihuana posvátná. A ta putuje přes zavrženého syna Šéma, kterého Noe proklel za to, že ho viděl v jeho nahotě. Sejdou se na Moravě, je to tolerance, ať si každý dělá, co chce. A široké jsou k otci schody, že všichni budou přijati.

Příběh je alegorie, vychází to z Písma svatého, krásně jsi to propojil. Zajímá mě, jestli se to daří tohle dostat směrem k posluchačům a posluchačkám?

Doufám, že si to najde svoje lidi. Vím, že to je okrajové, není to pro naší sestrovskou základnu, protože to trošku vyrušuje z té české pohodičky, grilování, piva, fotbalu a hasičských soutěží. Jak jsem starší, tak se pouštím do takového mudrování. Jsou tam jmenované Skoronice, kde je úžasný sklípek s velmi malou výrobou v podstatě pro vlastní potřeby vína…

Ještě je na desce Homo Sovietikus…

Ano, to je také pěkná spolupráce, dva roky zpátky, kdy mě oslovil Roman Holý. Měli tenhle výborný text, který psal Pavel Mrázek, jejich basák, a to jsem s nimi i párkrát naživo zpíval. Je to hezká etapa, dobře se na to vzpomíná.

Jak blízko máš k tomuhle žánru, když člověk slyší Tři sestry, Hagen a tvoji tvorbu, a pak tady funk, baví tě to?

Baví mě to, když už je toho ale moc, potřebuju změnu. Mám doma nějaké playlisty. Teď jsem se díky různým platformám vrátil k hudbě. Jednu dobu jsem neposlouchal nic, furt nějaký cédéčka vyndávat, Ale teď s mobilem to je jiný. Navíc mi to nabízí podobné žánry, tak teď neustále odhaluji něco nového – jsem už asi šest let objevitel. Mám playlisty reggae, Bowieho, německý punk...

Život je takovej a jinej nebude

Bavili jsme se o desce, která nese název Fan 60, ten druhý dar je kniha Jakuba Malovaného Život je takovej a jinej nebude. Jak se, když přijde takhle kulaté výročí, ubránit bilancování?

Čtěte také

Lenny: Hell.o je pro mě láska. Nové, rockové album může být risk, ale chtěla jsem vytvořit to, co by mě bavilo

Nevím, vymyslel jsem si tu knihu, protože Jakuba Malovaného znám, je velice mladý, je mu 33, ale znám ho dlouho, protože začal psát rozhovory s lidmi z big beatu už někdy v sedmé třídě na základní škole, takže za námi byl poprvé v šatně ve Zlíně v tomhle věku a dělal docela smysluplný rozhovor, a od té doby se známe, když byl větší, tak chodil s námi do baru.

A mě napadlo, že jak je z té širší party, jak jsem mluvil o Skoronicích, tak tam jsem říkal, pojďme napsat knihu k šedesátinám. A kdo, když ne Kuba. To bylo před dvěma lety… Museli jsme to zkrátit, ale je tam spousta zajímavých věcí, ničemu jsme se nevyhýbali, jsou tam muzikály, Pokondři, Šmoulové.

K šedesátce ještě přichází turné, ale jak moc je to turné, protože to je pokračování sledu koncertů, kterých máte mnoho. Bude to nějak odlišené?

Odlišené to bude mírně tím, že kromě hitů, které hrajeme pořád, tak obměníme pořadí a zazní tam starší písničky, které nejsou moc hrané a které jsou na výběru. Takže tam bude Ventilek, je to asi 25 let starý, ale hezky to houpe, je to zábavný text. Pak je tam Jára ze Sokola, a ještě písnička Sigisoára. Dlouho jsme je nehráli, takže si je rádi připomeneme.

Jak se z punkového rebela stal šedesátník? A co všechno se vejde do jeho hudebního života? Poslechněte si celý rozhovor.