Rakovina prsu je civilizační onemocnění. Obezita významně zvyšuje její riziko, upozorňuje onkoložka Petra Tesařová

Co je Pinktober?

Pinktober je kampaň, která probíhá už několik let. Celá je věnovaná karcinomu prsu, upozornění na tuto závažnou nemoc, její možnou prevenci a na to, jak by se pacientka, pokud se s ní buď sama, nebo v příbuzenstvu setká, měla zachovat. Pokrývá vždy celý říjen, takže nejenom my onkologové, ale také pacientské organizace, farmaceutické firmy napínáme svoje síly, abychom co nejvíce využili tento prostor k tomu, abychom veřejnost informovali o karcinomu prsu, protože je to nejčastější ženský nádor.

Proč dlouhodobě roste počet žen, u nichž je diagnostikována rakovina prsu? Za posledních asi 20 let je to nárůst o více než 50 procent.

Je to civilizační onemocnění stejně jako onemocnění srdce, obezita, cukrovka, takže tam hrají roli všechny nepříznivé vlivy životního prostředí a diskutují se mikroplasty, různé další škodliviny, endokrinní hormonální disruptory… Ale velkou roli hrají také hormonální vlivy. Víme, že když pacientka začne velmi brzy menstruovat a s menstruací pozdě skončí, nemá žádné děti nebo má dítě v pozdějším věku, nekojí, tak to všechno hraje nepříznivou roli v rámci rizika karcinomu prsu.

Čtěte také

Chemoterapie? Tudy cesta nevede. Světlo na konci tunelu je nová léčba, říká dětský onkolog Jan Starý

Pak jsou genetická rizika, o kterých se hodně mluví. Týkají se velmi malé části pacientek s karcinomem prsu, asi jen 5 až 10 procent. Ale jsou nesmírně závažná, protože ten černý Petr, kterého si pacientka vylosuje při svém narození, jí strašně zvyšuje riziko vzniku nejenom karcinomu prsu, ale třeba i karcinomu vaječníků. Tam pak má smysl pátrat po mutaci, kterou zdědila, co nejdříve, aby se mohla provést preventivní opatření, která ji mohou úplně zbavit rizika vzniku nádoru.

Rakovina prsu zůstává nejčastějším zhoubným nádorem žen nejenom v České republice, ale i ve světě, každoročně je u nás nově diagnostikováno přibližně 8 tisíc případů a kolem 1700 žen na toto onemocnění zemře. Přibližně 4 z 10 žen ve věku 45 až 69 let ignorují možnost pravidelného mamografického screeningu. Jak si to vysvětlujete?

V prvé řadě musím říct, že je to velká škoda, protože ženy v Evropě nemají takovou možnost bezplatně absolvovat jednoduché vyšetření, které je zbaví strachu, že jsou nemocné, a eventuálně umožní velmi včasný záchyt onemocnění a tedy i úspěšnou léčbu.

Dlouho jsem si myslela, že je to generační problém, protože moje generace žen narozená v 60. letech byla přece jenom ještě málo vstřícná ke všem těmto opatřením, ale příliš se to nemění tím, jak postupují další generace do cílového věku. Je to možná proto, že na to pacientky nemají čas a zapomínají na termín, který je vždy jednou za dva roky, a pak se najednou ukáže, že už tam nebyly čtyři.

Pak určitě existuje část žen, které raději nechtějí nic vědět, reprezentují takovou pštrosí politiku a raději strkají hlavu do písku, než aby přišly na něco, co by pro ně bylo nepříjemné. To je velmi nerozumné, protože si neuvědomují, že mohou zanedbat časnou fázi nádoru, která je vyléčitelná většinou ve 100 procentech, a dostat se do fáze nádoru, která je může stát zdraví nebo život. Takže to určitě není dobré.

Myslím, že organizátoři screeningů dělají všechno, co mohou. Ty programy jsou velice vstřícné. Bylo tady dokonce adresné zvaní žen, které se dostaly do příslušného věku 45 let a výše, ale pořád panují mýty ohledně screeningového programu, které také mohou pacientky odradit.

To znamená, že když se říká, že to je nepříjemné vyšetření, že to je bolestivé a tak dále, není to pravda?

Vždy je něco za něco. V medicíně to platí obzvlášť a v onkologii vůbec, tam se pokaždé musí za úspěch zaplatit. Mamografické vyšetření je obyčejný, starodávný rentgen, čili se od něj nedá čekat žádná sofistikovaná procedura a přitom je eminentně efektivní zrovna v téhle oblasti.

Když se mléčná žláza dobře rozloží do toho přístroje, jednoduchý rentgen ji prosvítí a může objevit něco, co se jmenuje mikrokalcifikace. To jsou taková zrníčka vápna, která se ukládají v cévách nádoru, protože aby nádor rostl, potřebuje k tomu přísun kyslíku, živin, tedy krev.

Čtěte také

Vysoký tlak vídáme čím dál častěji i u dvacetiletých. Hlavním faktorem je stres a obezita, upozorňuje lékařka

Od pána Boha jsme naprogramovaní k tomu, aby se všechno dělo pozvolna, jak rosteme a stárneme, a nádor najednou nutí ten orgán, aby sebou mrskal a vytvářel novou tkáň, která je zhoubná a nebezpečná a atrahuje cévy. Ty se vytvářejí sice rychle, ale nepořádně, a do drobných prostor mezi těmi halabala poskládanými cévními buňkami se ukládá vápno. Takže dřív, než je vůbec nějaký nádor vidět na jiných vyšetřeních, třeba ultrazvuku nebo magnetické rezonanci, jsou vidět tyto nepřímé známky.

Obyčejný rentgen z 19. století tak může objevit nejenom nádor, ale i přednádorová stadia, a to je pro pacientku fantastická zpráva. Čili chvíle pocitu tlaku je vyvážená naprosto úžasným benefitem. A samozřejmě většina žen, které přicházejí, odcházejí z mamogramu „happy“, protože cítí radost, že jsou zdravé. Takže si myslím, že je škoda minout tuto možnost.

Mluvili jsme o tom, že co se týče rakoviny prsu, existují rizikové geny a roli hraje věk. Ale co může ovlivnit životní styl?

Určitě hodně, protože jedním z významných rizikových faktorů je obezita a obezita je často spojená právě s životním stylem, který není úplně ideální. I když je obezita nemoc a jsou pacientky, které nemohou zásadně ovlivnit svoji váhu, protože k tomu mají genetické predispozice, dneska je velká část obézních také zatížená nezdravým životním stylem. Čili pohyb, střídání sedavých procedur v životě s pohybem, zdravý jídelníček – to všechno má velký význam.

Obezita je rizikový faktor i u jiných civilizačních onemocnění, ale u karcinomu prsu je to zvlášť nebezpečné, protože v tukové tkáni se tvoří pohlavní hormony. Takže žena, která už by měla mít hladinu pohlavních hormonů relativně nízkou, má hladinu naopak vysokou, což stimuluje buňky prsní žlázy, které mají na povrchu hormonální receptory, a prsní žláza neadekvátně roste a může růst i zhoubný nádor, který vychází z té žlázy. Takže tady je žena v situaci, kdy její hormonální hladina neodpovídá jejímu věku, a to je nebezpečné.

Může se ten problém týkat i mužů?

Ano, i když u mužů jsou přece jenom důvody vzniku zhoubného nádoru, který je na rozdíl od žen vzácný, trochu jiné. Tam je často spojení s genetickou predispozicí nebo nějakou změnou v prsní žláze způsobenou jinými stimulačními vlivy.

Jak se za posledních 20 let změnila léčba rakoviny prsu?

Zásadně. Karcinom prsu je docela šťastný nádor, a to i ve fázi, která není úplně šťastná, totiž u pacientek, které mají generalizované onemocnění. Karcinom prsu není jedna nemoc, dneska už je to taková skořápka nebo deštník, který zastřešuje několik různých typů nádoru, které mají jiný původ, potřebují jinou léčbu.

Čtěte také

Na jednu naši buňku přichází asi sto buněk mikrobiálních. O většině ale nic nevíme, přiznává lékař

U některých nádorů máme velký výběr terapie, třeba u hormonálně závislých nádorů, kde můžeme využít také hormonální léčbu, a někde to je pořád trochu horší, třeba u tzv. triple negativního nádoru, což je nádor, který nemá na povrchu žádné cíle pro léčbu, je takový nahatý, takže tam nám zbývá jenom chemoterapie.

Nyní se naštěstí uplatňují cílené léky zaměřené na vnitřní cíle uvnitř buněk, takže ten pokrok je veliký, ale pořád nemáme univerzální lék, který bychom mohli pacientce aplikovat a úplně ji vyléčit. Čili musíme dobře zvažovat nejenom výběr typu léčby, ale také pořadí léčebných procedur, abychom přinesli co největší benefit.

Co dnes rozhoduje o úspěchu léčby karcinomu prsu? Jak důležité je samovyšetření? V čem spočívá kampaň Bylo to o prsa? A jak velký zájem je mezi mediky o onkologii? Poslechněte si celý rozhovor.