Šimon Pánek: Pomoc české veřejnosti Ukrajině byla fenomenální. Bohužel to nekončí. A i obnova země potrvá roky

S jakými dojmy jste se z Ukrajiny vrátil? Co jste tam několik dní před ročním výročím začátku ruské invaze viděl?

Zdaleka jsem neprojel všechna místa, kde pracujeme. Byl jsem ve Lvově, v Kyjevě, v Charkově a okolí. Viděl jsem se s částí našich týmů. Dohromady tam nyní máme 290 ukrajinských pracovníků a asi 10 cizinců. Viděl jsem se s místostarostou Kyjeva, který nám byl partnerem, a se starostou Charkova, který se svým týmem hraje velkou roli v organizaci pomoci v Charkovské oblasti. Mluvil jsem s některými příjemci naší pomoci.

Čtěte také

Tudy prošla válka. Reportáže Martina Dorazína z míst, které válka změnila k nepoznání

Zkrátka jsem potřeboval před tím výročím vidět, jak nám to na místě šlape Jsme sice ve spojení, nic ale nenahradí možnost vidět to na místě, mluvit s klíčovými lidmi, mít na to dostatek času.

Jaký je ten základní dojem, který jste si odvezl?

Obrovská práce. Teď po roce se snažíme říci, co jsme za ty finance, které nám jednotlivci, firmy, instituce, obce a města v Česku svěřili, pořídili. Podařilo se nám k tomu ještě přidat část peněz od velkých donorů, to jsou většinou vlády nebo mezivládní organizace. A ta kapacita, která byla na začátku relativně malá, je teď slušná.

Základny máme v deseti městech po celé Ukrajině – od Zakarpatí, kde jsou uprchlíci, až po frontové linie a dále od Sumy a Černihivu na hranicích s Běloruskem až po Záporoží na jihu. Jedná se tedy o jednu z největších humanitárních operací, která vůbec ze světa na Ukrajině probíhá, a realizuje ji česká organizace do značné míry díky obrovské solidaritě české veřejnosti a českého byznysu.

Vy jste hned po začátku ruské invaze vyhlásili sbírku SOS Ukrajina. Za necelý rok do ní lidé poslali přes dvě miliardy 100 milionů korun. Přicházejí stále dary? Očekáváte, že zájem v souvislosti s pátečním výročím poroste?

Dary v menším objemu stále přicházejí, ale stejně jako v každé jiné velké krizi na začátku lidé přispívají nejvíce. Několik desítek milionů korun přišlo před Vánoci. Lidé se zřejmě rozhodovali, kam poslat včas peníze, aby si je mohli odečíst z daní. Bohužel ale bude potřeba pomáhat i v druhém roce války. Žádnou další extra výzvu ale nevydáváme.

Čtěte také

Analytik: Dodávka tanků průlom ve válce nepřinese. Ukrajina jich potřebuje víc

Zlobit se ale nebudete...

Bohužel to vypadá, že válka zdaleka nekončí, ale bude trvat. A i kdyby letos skončila, tak obnova Ukrajiny bude několikaletá, takže jak sbírkové peníze, tak i peníze vlád nebo mezinárodních organizací budou samozřejmě potřeba.

Vy uvádíte, že za rok přispělo přes 500 000 dárců. Je to srovnatelné v historii Česka s nějakou jinou sbírkou?

Je to úplně mimo měřítka. Objem financí, které nám česká veřejnost svěřila, je fenomenální. Vysvětluji si to tak, že jednak máme zkušenost se sovětskou invazí, jednak Člověk v tísni pracuje 30 let, a toto je asi dvanáctý válečný konflikt, takže zřejmě to nějak umíme. A jednak každý z nás zná nějakého Ukrajince nebo Ukrajinku tady u nás a ví, že jsou to slušní, pracovití a vesměs milí lidé. A v neposlední řadě pomohlo i to, že se za Ukrajinu postavila vláda. Možná to ale trochu připomíná sbírku před 20 lety během velkých povodní, kdy na náš účet přišlo něco kolem 200 000 darů, za které jsme pomáhali v zaplavených oblastech.

Vy jste k ročnímu výročí invaze připravili jakousi bilanci pomoci na Ukrajině. Jak se měnily v průběhu té doby priority vaší pomoci?

Ano, snažíme se dát vědět, co jsme za ty peníze udělali. Cítíme samozřejmě velký závazek peníze dobře použít. První týdny a měsíce byly o posílání pomoci z Česka, protože jsme se všichni obávali, že například Kyjev může být obklíčen a bude potřebovat zásoby potravin, ale také třeba materiál pro válečnou medicínu, jako jsou transfuzní sety, šití, antibiotika, chirurgické vybavení.

Čtěte také

Ukrajina nejvíc potřebuje generátory a transformátory, hodnotí nový vládní zmocněnec Tomáš Kopečný

Během jara došlo ke změně. Ukrajina sama produkuje velké množství potravin a nemá smysl nakupovat tady, platit za dopravu, komplikovat si to cly. Takže jsme začali nakupovat tam a podporovat místní ekonomiku a místní farmáře. Je potřeba, aby ty potraviny nebo hygienické balíčky byly v takové podobě, aby když tam rychle někdo dojede, přiveze v malé dodávce pomoc, tak ji mohl rychle rozdělit a lidé se mohli běžet schovat domů. Proto na Ukrajině zaměstnáváme spousty lidí, kteří vysloveně ručně dávají balíky pomoci dohromady.

Tím se dostávám k tomu, jak vypadá pomoc teď na východě, to znamená v oblasti, kde se bojuje. Je to taková ta základní konzumní humanitární pomoc – potraviny, voda, hygienické potřeby. Před zimou to byly matrace, deky, vařiče.

Na střední Ukrajině jsou to teď spíše menší opravy domů a rozvodů, aby se daly vytopit. Finanční dotace je zhruba 1 500 euro na dům, těžko totiž investovat víc, když nevíte, jestli se ještě bude bojovat.

Na západě Ukrajiny je to podpora podmínek, v kterých přežívá kolem milionu a půl vnitřních uprchlíků, kteří utekli z oblastí bojů, ale nechtějí do ciziny. Podmínky tam jsou většinou dost špatné, takže my se snažíme vytvořit jim podmínky alespoň trochu snesitelné.

Jak se válka podepisuje na psychice obyvatel Ukrajiny?

Asi se to bude různit případ od případu. Linku psychologické pomoci provozujeme neustále. Pracujeme teď na výrazném posílení kapacity, to znamená, že bychom měli mít mobilní týmy. Ale není dostatek psychologů. Rádi bychom měli v každém týmu někoho, kdo aspoň dokáže udělat základní screening. Na Ukrajině je to ale do nějaké míry tabu. Zejména muži říkají, že to zvládnou. Co se ale děje v nich, nikdo neví. Trauma ale bude zřejmě hluboké a dlouhodobé.

Jak se daří pomáhat těm, kteří před ruskou invazí utekli do Česka? Poslechněte si celých Dvacet minut Radiožurnálu.