Dnes se to týká Ukrajinců, zítra to můžeme být my. Porušování unijního práva není národní zájem, varuje zástupce ombudsmana

Tisíce uprchlíků z Ukrajiny fakticky nemají v Česku nárok na dočasnou ochranu. Jde o ty Ukrajince, kteří už o dočasnou ochranu požádali v jiném státě EU. České ministerstvo vnitra jejich žádosti odmítá. Vy tuto praxi opakovaně kritizujete. V dubnu jste mluvil o tom, že ministerstvo ignoruje rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Jak je možné, že tato praxe pokračuje?

Čtěte také

iROZHLAS

Tisíce uprchlíků z Ukrajiny nemají v Česku nárok na dočasnou ochranu. Situaci kritizuje i ombudsman

S touto otázkou se musíte obrátit na viníka, tedy na ministerstvo vnitra. Každopádně ministerstvo vnitra zjevně vede politiku, s níž vývoj rozhodovací praxe Nejvyššího správního soudu není v souladu.

V dubnu jste avizoval, že chcete jednat přímo s ministrem vnitra Vítem Rakušanem z hnutí STAN. Setkali jste se?

Ano, setkání se uskutečnilo ve druhé polovině června poté, co se Rada EU zabývala prodloužením režimu dočasné ochrany a na cestě bylo nové prováděcí rozhodnutí, jehož hlavním účelem je režim dočasné ochrany prodloužit od března 2026 do března 2027.

Prováděcí rozhodnutí má podobně jako každý unijní akt své odůvodnění. Ministerstvo vnitra zastává názor, že úpravou tohoto odůvodnění v rámci jednání s ostatními členskými státy dosáhlo toho, že dosavadní praxe, tedy nenabírat žádosti o tzv. sekundární dočasnou ochranu poté, co ji žadatel získal nebo o ni požádal už někde jinde, bude nově v souladu s unijním právem.

Ministr vnitra tedy věří, že se to do budoucna zlegalizuje?

Ano, přesně tak.

A pokud jde o současný stav?

Čtěte také

Jak se začlenili uprchlíci z Ukrajiny? Má Česko strategii pro zvládání migrace? Poslechněte si debatu Česko 2025

K současnému stavu se ministerstvo raději nevyjadřuje. Funguje to tak, že když se odmítnutý žadatel o dočasnou ochranu u nás obrátí na soud, ten téměř s jistotou vydá rozsudek v jeho prospěch. Ministerstvo vnitra tedy pak jeho žádost přijme, ale odmítá říct, že to bude dělat od počátku, to znamená od okamžiku, kdy cizinec žádost podá. V takovém případě by bylo logické, kdyby ministerstvo plně respektovalo výklad práva, který zaujal Nejvyšší správní soud, tedy že by žádost přijalo a posoudilo tak, jak má.

Mluvčí ministerstva vnitra v našem vysílání argumentoval tím, že Česká republika je nejvíce zatíženou zemí v rámci členských států EU v přepočtu na obyvatele a že systém přijímání uprchlíků je přetížený. Zbylé kapacity by měly zůstat k dispozici těm, kteří do Česka skutečně přicházejí hledat bezpečí. Je toto relevantní argument?

Věcně nebo politicky ano. Otázka je, jak je to právně. Státy sice původně počítaly s tím, že se jejich kapacity můžou naplnit, poté, co se všechno rozeběhlo, se ale na zjišťování kapacit přestalo hrát. To, že Česká republika patří mezi nejzatíženější státy, nikdo nerozporuje. Pro nás je podstatné, jestli takoví žadatelé mají právo na to, aby jejich žádost byla posouzena. Ministerstvo ale říká, že tito lidé nárok nemají a žádosti odmítá nabrat. Žádné řízení, kde by se posoudilo, jestli jako žadatel splňujete všechny podmínky, ani není zahájeno.

Dá se říci, kolik rozsudků ve prospěch žadatelů už padlo?

Řádově stovky.

Čtěte také

Krchová: Stovky ukrajinských uprchlíků v Česku nemohou legálně pracovat, nedostaly od úřadů dočasnou ochranu

Hrozí za to státu nebo ministerstvu vnitra nějaký trest?

Bavíme se tu o problému právního státu, o dodržování soudních rozhodnutí. Dneska se to týká Ukrajinců a zítra se to bude týkat našinců s nějakým jiným problémem. To je to, co nás znepokojuje. Navíc pokud vy jako úředníci nutíte lidi zahajovat soudní řízení, no tak samozřejmě takové soudní řízení je nákladné. Zatěžuje to stát a jeho státní rozpočet.

Postihnout Českou republiku za to, že systémově nerespektuje unijní právo, by samozřejmě možné bylo. Záviselo by to na řízení na unijní úrovni. Takové řízení o nesplnění povinnosti zpravidla zahajuje Evropská komise proti členskému státu a výsledkem může být rozsudek soudního dvora o neplnění povinností vyplývajících z unijního práva. A pokud toto neplnění pokračuje, tak může být vyměřena pokuta.

Jak celou situaci tedy řešit?

Ministerstvo se k dosavadnímu postupu v otázce dočasné ochrany příliš nehlásí a spoléhá na to, že situaci vyřeší nové prováděcí rozhodnutí Rady. Do návrhu azylového zákona byly navíc vloženy změny týkající se lex Ukrajina, které se snaží legalizovat postup již označený Nejvyšším správním soudem i Soudním dvorem EU za rozporný s unijním právem – zejména pokud jde o odmítání žádostí bez možnosti soudního přezkumu. Takové ustanovení v lex Ukrajina přitom stále zůstává.

Za mě by bylo určitě vhodné, kdyby vláda nechala odstranit ustanovení, která jsou v rozporu s unijním právem, a potom hledala cesty, jak problém vyřešit. Cílem by mělo být, aby lidé s dočasnou ochranou nepožívali výhod dočasné ochrany souběžně ve více státech, což lze řešit výměnou informací. Vždycky samozřejmě najdete někoho, kdo chce systém zneužít, naprostá většina lidí ale hledá jen lepší pracovní podmínky nebo chce scelit rodinu...

Jaké důsledky má současná praxe? A je cílem dětského ombudsmana, aby se na něj obracely přímo děti? Poslechněte si celých Dvacet minut Radiožurnálu.