Seriály jsou moje obživa, Národní divadlo kotva a dabing noční můra, usmívá se herečka Preissová

4. prosinec 2023

Přelomový školní rok 1989/1990 zvídavýma očima malé holky z jihomoravské vinařské vesnice. To je část anotace knihy herečky Martiny Preissové nazvané Mají v nebi skleničky? Jak ale říká v rozhovoru s moderátorem Vladimírem Kroce, knížka není tolik o sentimentu jako spíš o úsměvu a humoru. „Dvojakost dvou světů, naprostého venkova a městského života mezi uměním, toho jsem byla součástí a mezi tím jsem přebíhala,“ vypráví.

Proč vyprávění devítileté Marjanky z 90. let začíná vesnickým pohřbem?

To se mi tam dostalo, aniž bych o tom tušila, ta přítomnost smrti a pohřbu. Protože jsem si zpětně uvědomila, že pohřby nějak moje dětství lemovaly. Bylo to období, kdy kolem nás v mé rodině hodně lidí umíralo a já jsem byla neustálým divákem těch pohřbů.

Jedna recenze vám vyčítá, že smrti v knížce je skoro příliš…

Psaní knížek je subjektivní věc, tak i recenzování je velmi subjektivní. Věřím, že na někoho toho smutku nebo přítomnosti smrti tam může být příliš, ale ono se o smrti obecně moc nemluví, je to téma, které proniká do umění občas jako téma, ale v běžném životě se mu člověk snaží vyhnout. 

Čtěte také

Já jsem se mu nikdy nevyhýbala, jak už jsem říkala, u smrti jsem byla několikrát a přítomnost pohřbu byla v mém dětství s téměř půlročním odstupem. Takže si myslím, že to je nedílnou součástí. Pokud je téma smrti pro někoho nelíbivé nebo nepoutavé, naprosto to respektuji. Ale pro mě to je nezbytnost.

Nakolik je příběh osobní?

Základní půdorys rodiny – děda vinař, děda malíř, je moje dětství, dvojakosti dvou světů, naprostého venkova a městského života mezi uměním, toho jsem byla součástí a mezi tím jsem přebíhala. Tatínek hrál na housle, a to je také autobiografický moment, ale spousta příběhů, které jsem tam vepsala, jsou buď odposlouchané, nebo vymyšlené, jsou to fikce, inspirované podhoubím a tím, uprostřed čeho jsem žila.

Jaké to bylo vracet se v psaní do svého dětství?

Moc hezké. Byl to takový rituál, že jsem si na některé věci odpověděla, některé věci v sobě uklidila, dala jsem si výzvu, že jsem nechtěla být sentimentální, což člověk občas bývá při vzpomínkách na dětství. Ale mé dětství ve mně sentiment moc nevzbuzovalo, spíš úsměv a humor. Takže doufám, že se mi to podařilo a že toho sentimentu tam není příliš.

Jak moc vás formovalo dětství na jihomoravské vesnici?

Moc, a čím dál víc si uvědomuji, jak hluboké mám kořeny a jak se tam čím dál víc ráda vracím, jak mi to pomáhá v odstupu od života ve městě, v Praze, od života v komunitě, ve které se pohybuji. Jen tak se z těch kořenů nevyvrátím.

Herectví přináší všudypřítomné pohledy. K psaní utíkám do samoty pracovny.
Martina Preissová

Znojmo pro mě zůstává domovem, pospolitostí, schopností přijmout a absorbovat do sebe cokoliv, co přijde. Moje rodina, nejbližší okolí je přátelské, pořád otevřené, můj rodný dům je neustále otevřený lidem, je to takový průchozí dům, což je pro mě cenné a co v Praze nezažívám – tady jsou jednotlivé ostrovy víc izolované, tam ta pospolitost prostě funguje.

Čím jsou pro vás televizní seriály?

Pro mě osobně jsou obživou, protože kultura je podhodnocená a živé umění jakbysmet. Takže to, že přijmu roli v seriálu, je pro mě záruka toho, že svým dětem budu moci zaplatit třeba nějaké kroužky, studium, že se náš život bude ubíhat nějakým komfortnějším směrem, než je chudoba. Nezazlívám si to, že v seriálech vydělávám peníze.

Čtěte také

A čím je potom pro vás Národní divadlo? 

Pro mě je Národní divadlo naprostou kotvou. Kotvou v tom, že se tam setkávám s lidmi, se kterými bych se za normálních okolností na divadle nikdy nesetkala, pracuje tam opravdu špička oboru.

A je to pro mě i takovým majákem. Když se kolem mě rozbouří svět a přichází nějaké nabídky a formy spolupráce, tak si říkám právě díky tomu, že jsem členkou Národního divadla  tohle nemůžeš vzít, tohle nemůžeš dělat.

Čím je pro vás psaní – relax, odpočinek?

Útěk do samoty. Studentům ve škole na DAMU, kde učím herectví, často říkám, že si vybrali povolání, kdy se na něj neustále bude někdo dívat, pořád nad vámi někdo vyřkne soud, oči všudypřítomné i v obchodě, když už vás lidé poznávají, jsou všude. Takže k psaní utíkám do samoty své pracovny.

Jak je důležitá cena Thálie? A co se hraje nového v Národním divadle? A na čem se domluvila se svým manželem Martinem Preissem? Poslechněte si celý rozhovor.

autoři: Vladimír Kroc , prh

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.