Každou druhou stránku jsem se smál nahlas, pochvaluje si ilustrátor Čapek knihu Zdeňka Svěráka Čerti nejsou

Čerti jsou, nebo nejsou?

Zdeněk Svěrák: Čerti jsou, ale kolikrát nejsou k rozeznání od lidí. Knížka se jmenuje Čerti nejsou, aby se jí děti nebály. Ale jsou tam tři opravdoví čerti a dva pomocní.

Co vás dva svedlo dohromady?

Jindra Čapek: To bylo zajímavé – dostal jsem e-mail od redaktorky nakladatelství Grada, napsala mi, že Zdeněk Svěrák by si velmi přál, abych ilustroval jeho novou knihu Čerti nejsou.

Čtěte také

Chtěl jsem slézt z plakátů a neusilovat o to být slavný, přiznává Jan Svěrák. Kniha a film Světakrásy vznikly z přetlaku kreativity

Zdeněk Svěrák: A řeknu, proč jsem si to přál. Můj syn Jan Svěrák dostal látku nejdříve jako filmový scénář, ale jemu se to na film nezdálo a říkal, že by z toho mohla být knížka. A šel na internet, a povídá – hele, tenhle chlápek, to je zajímavý, jmenuje se Jindřich Čapek. A tak jsme si mysleli, že jsme objevili geniálního ilustrátora, ale pak se ukázalo, že je světoznámý, akorát u nás ho málokdo zná.

Jak se malují čerti, kteří nejsou?

Jindra Čapek: Jako lidi. Co čerty rozlišuje od lidí, to jsou rohy, a tenhle čert je před dětmi pořád schovává, takže ony neví, že je čert. Ale snažil jsem se ho udělat tmavšího, a Zdeněk popisuje, že má chlupaté ruce, takže na začátku příběhu má chlupaté ruce, ale potom hlavní negativní postava, baron z Hakenburku, mu ruce musí oholit. Příběh je úžasný, když jsem to četl, každou druhou stránku jsem se musel nahlas smát. A úžasné je, že jak to byl původně scénář pro film, každá stránka má vynikající obraz.

9 fotografií

Věděl jste, že čerti takhle vypadají, nebo to bylo pro vás překvapení?

Zdeněk Svěrák: Já popsal, že má rohy a že rašplí mu je jeho správce občas zkracuje, věděl jsem, že si občas oholí ruce, když jde na námluvy, aby se nepoznalo, že je čert. Ale vlastně tam jsou dvě záporné postavy, jeden je čert, druhý je opravdový baron, ale těžko bych odpověděl na otázku, který z nich je větší prevít.

Je to psáno jako literární scénář?

Zdeněk Svěrák: Není, já pak z toho udělal knížku, ale jak říkal Jindra, je znát, že to je předělaný filmový scénář, chtěl jsem, aby se tam uplatnila nádherná krajina Českého středohoří, která pořád čeká na objevení, je to kouzelná krajina. Kdykoliv jsem tudy jel, tak mě upoutal Hazmburk. Všechny kopce jsou oblé, jen on tam trčí. Říkal jsem si, že tam něco musím umístit, tak jsem vymyslel pohádku, která se odehrává tam.

Kniha Čerti nejsou|foto:Agáta Faltová, Český rozhlas

Proč není v textu přímo Hazmburk, ale Haknburk?

Zdeněk Svěrák: Aby historikové neřekli, že padělám dějiny, tak jsem to nazval Haknburkem.

Jindra Čapek: Pro mě bylo strašně těžké, co se týče kostýmů, do jaké doby to posadit. Kdyby to bylo historicky správně, tak by kostýmy musely být z 15. století. Je tam ale několik mladších věcí – bryčka, sedmiletá služba. A mně se nejvíce líbilo to dát do 18. století, protože to jsou ty čertovské pohádky, klobouky barokních uniforem, tam se to hodilo nejvíc. A říkal jsem si, že jestli to někdy bude film, tak jsem myslel na to, aby to byly dobré filmové kostýmy. A proto je dobré, že to je Haknburk, ne Hazmburk, protože pak by to časově neodpovídalo.

Živíte naději, že se někdo pohádky ujme a natočí, když to Honza Svěrák odmítl?

Zdeněk Svěrák: Asi ne, protože si myslím, že Honza ví, proč to nechce točit, připadá mu to asi na film málo. Toužil jsem, aby z toho byl film, ale teď si říkám, že ne každá pohádka musí být zfilmovaná.

Zdeněk Svěrák podepisuje knihu Čerti nejsou|foto:Agáta Faltová, Český rozhlas

Je těžší namalovat čerta zlého, nebo přihlouplého?

Jindra Čapek: Je tam několik čertů, jsou tam dva úplně blbí, to jsou sluhové toho vychytralého, který je chytrý, ale není gentleman, je to hulvát. Ale nejvíc mě bavilo kreslit barona, který je podlý a inteligentní, to je postava, která mě fascinuje – snažím se vytvořit vnitřní rozpoložení, aby to bylo vidět na oblečení, co si člověk myslí, nebo nemyslí. To, co mě baví na ilustrování, je, že všechny postavy mají povahy.

Zdeněk Svěrák: Nerad bych, aby to vypadalo, že to je pohádka o zlých bytostech. Moje žena měla babičku, a ta měla knížku pohádek Boženy Němcové. A v obsahu si některé z nich zafajfkovala. Moje žena se jí jako holčička ptala: „Babi, proč některé mají fajfku?“ a babička jí pošeptala: „Ty jsou zamilovaný“

Tak tahle pohádka je zamilovaná, je o tom, jak dvě děti mají nepodařeného tatínka a zvykají si na nového. A protože je v naší společnosti bohužel takových dětí, kde se rozvádějí tatínek s maminkou a zvykají si na nového tatínka, víc, myslím si, že v tom bude mít knížka úspěch.

Jak těžké je vymyslet novou, originální zápletku? A chystá se Zdeněk Svěrák dál psát? Poslechněte si celý rozhovor.