Satelitní data je čím dál snazší zneužít, upozorňuje etik. Jak sbírat data z vesmíru smysluplně?

Říkáte, že téměř cokoliv ve vesmíru má dvojí využití – k dobrému, nebo ke zlému. Můžete uvést příklady?

Můžeme se s pomocí satelitů podívat, kudy se pohybují uprchlíci a kde jim můžeme nejlépe pomoci, kde zřídit humanitární tábory. Ale když se data dostanou do nesprávných rukou, může to vést k pronásledování lidí.

Satelitní snímek hořící Amazonie|foto:Public domain, NASA Johnson Space Center

Další příklad je ochrana přírody: můžeme monitorovat požární rizika a podle toho poznáme přesněji, kde zasáhnout. Nebo péče o půdu v zemědělství. Není to jenom pozorování, není to jenom fotoaparát, ale dálkový průzkum. Můžeme zjišťovat věci, které lidské oko nevidí. Třeba infračervené záření, teplo.

Jak se dají zneužít data z přírody a krajiny?

Když vám třeba satelit ukáže: „Hele, tady bychom mohli zvýšit výnosy, kdybychom tenhle kus země víc zalévali“, tak je to pro zemědělce užitečné. Ale představte si, kdybyste byli v pozici jeho konkurenta a měli tuhle informaci, zatímco on by ji neměl. Byli byste ve výhodě a mohli od něj třeba tu půdu vykoupit a zemědělec by na tom tratil.

V datové etice je jedním z hlavních principů sběr dat minimalizovat.
Patrick Lin

Existují nějaká pravidla nebo zákony pro data z vesmíru?

Spojené národy vypracovaly principy dálkového průzkumu Země. V principu by se měl používat k mírovým účelům a data bychom měli široce zpřístupnit. Ale to není právně závazná rezoluce, ve skutečnosti neexistují žádná pravidla. Důležité téma, na kterém pracuji, je proto etika kosmických dat.

Satelitní snímek oblasti východního pobřeží USA ukazuje dráhy lodí viditelné díky oblakům zplodin|foto: public domain, NASA

Jak bychom k nim tedy měli přistupovat?

Momentálně by jich lidé chtěli čím dál víc. Obvykle je lepší mít víc dat, pokud chcete vylepšovat zemědělství nebo chránit ekosystémy. Jenže v datové etice je jedním z hlavních principů sběr dat minimalizovat. Sbírejte jen to, co chcete využít, a nic víc. Protože když budete sbírat příliš, otevírají se dveře ke zneužití.

Jak to skloubit dohromady se vzrůstající poptávkou po datech? Musí existovat nějaký způsob, ale je to málo probádané. Co se týče datové etiky na Zemi, existuje spousta pravidel na ochranu soukromí. Ale ve vesmíru? Můžete dobrovolně rozmazávat lidem obličeje, možná poznávací značky aut, ale pravidla neexistují a je tu prostor pro zneužívání.

Pozorovací satelit|foto: CSA-MDA

Co nám třeba hrozí zneužitím dat, která už jsou k dispozici?

Možná se právě teď nezneužívají, ale v budoucnu by mohla. Třeba v kontextu války: znepřátelené státy mohou využít informace proti svému protivníkovi způsobem, který teď nejsme schopni předpovědět.

Představte si, že třeba snímkujeme nějaký ekosystém a zjistíme, že les nemá dostatek vláhy a usychá. Nějaký ekoterorista by podle toho mohl cíleně založit požár. Stačí jedna zápalka a napáchá miliardové škody, když ví, kde ji zapálit.

Díky satelitním datům se na to ale také rychle přijde?

Můžeme požár monitorovat, sledovat, jak se šíří: Upozorníme lidi, že se posouvá na sever, takže je lepší utéct tudy. A můžete přesněji nasměrovat záchranné práce podle snímků shora. Řešením tedy není sběr dat zakázat nebo příliš regulovat, ale je složité najít rovnováhu.