Jak se předpovídá počasí? Družice sledují na Zemi stále stejnou část, od rovníku dál se ale jejich vidění zhoršuje

Když se chystáte na koncert, do letního kina nebo třeba na fotbal, většinou si nejdřív zkontrolujete, jaké bude počasí. Předpovědi pro konkrétní místo a čas jsou možné díky speciálním družicím, které nepřetržitě monitorují zeměkouli. Vzhledem k jejímu zakřivení ale musejí meteorologové naměřená data správně kombinovat.

„Když otevřu snímek celého zemského glóbu, vidíte jasný důkaz toho, že Země je kulatá,“ směje se vedoucí družicového oddělení Českého hydrometrologického ústavu Jindřich Šťástka.

„Ta nejlepší data, neovlivněná zakřivením zeměkoule, jsou v podružicovém bodě, který je přibližně v Guinejském zálivu u Afriky, protože tam se protíná nultý poledník a rovník. Družice – akorát 36 tisíc kilometrů vysoko, nad ním snímá.

Čtěte také

Právě dvě geostacionární družice Meteosat, které na rovníkové dráze sledují oblačnost, jsou základem evropských meteorologických předpovědí. „Kolem Země letí stejně rychle, jako se Země otočí kolem své osy. Tím pádem sledují pořád stejnou část zemského disku. Tu je geostacionární družice schopná naskenovat jednou za 15 minut.“

Zakřivení zeměkoule

Problémem je ovšem zakřivení zeměkoule, protože tyto družice sledují zemi z východu na západ a jejich vidění se dál od rovníku zhoršuje. „V podružicovém bodě máme rozlišení 3×3 kilometrů, ale u nás to rozlišení degraduje na nějakých 3,5×6 kilometrů, takže vidíte, že vliv zakřivení je veliký.“

Polární družice pod sebou skenuje pás široký přibližně 3000 kilometrů. Všechny se pak potkávají na severním nebo jižním pólu.

Takže například ve Skandinávii už nevidí skoro nic a spolehají na druhý satelitní zdroj meteorologických dat, tedy polární družice, které snímají zemi z jihu na sever.

„Polární družice pod sebou skenuje pás široký přibližně 3000 kilometrů. Všechny se pak potkávají na severním nebo jižním pólu.“

NOAA oběhne zeměkouli za 102 minuty

Nejznámější polární družice NOAA ve výšce 833 kilometrů oběhne zemi za 102 minut. Ta se ale mezitím posune o 25°, takže už snímá jinou část Evropy. Rozdíl je veliký, na jednom snímku vidíme Českou republiku, na tom druhém Francii a Portugalsko.

„Když se podíváme do Skandinávie a překlikneme, je část Švédska, ta nejzápadnější, na obou snímcích. Z toho vyplývá, že mají data z polárních družic častěji než my, ale my máme geostacionární s lepším rozlišením.“

Meteorologové porovnávají data z několika satelitů

Nad Česko se tato družice opět dostane až za půl dne, takže čeští meteorologové podle Jindřicha Šťástky využívají data hned ze šesti různých polárních satelitů. „Data máme jednou za tři až čtyři hodiny. Záleží, kdy je přelet,“ vysvětluje.

V kombinaci se srážkovými radary a dalšími zdroji pak vzniká předpověď počasí „Musíme vždy nějakým způsobem data brát v syntéze, což je úkol našich předpovědních meteorologů, kteří se nedívají na jeden zdroj dat.“

Čtěte také

Využít se dá i evropský systém Copernicus, který se zaměřuje na klimatické změny. Různé druhy satelitů mají výrazně lepší rozlišení, přibližuje Miroslav Havránek:

„Je tam šest rodin, takzvaných family satelitů. Některé jsou zdvojené, některé jsou jednoduché a to rozlišení je okolo 30 metrů na jeden pixel. To znamená, že vidíte lesy, vodstva, změnu krajinného pokryvu.“

Přesnost aplikací o počasí tak závisí na vstupních datech a na tom, jak často jsou aktualizovaná.

autoři: Eva Kézrová , mga
Spustit audio

Související